Svět, včetně toho hudebního, je někdy plný paradoxů. Jeden velký se tento týden odehrál v Meet Factory během vystoupení ikony elektronické scény Guillerma Scotta Herrena alias Prefuse 73, kterému předskakoval slovenský one man projekt Teapot.
Jiné slovo než paradox se pro středeční dění ve smíchovském kulturním domě nedá použít, tedy alespoň pokud jde o návštěvnost. Už facebookové kapacity naznačovaly, že tenhle gig nebude praskat ve švech, ani ty se ale nakonec nepodařilo naplnit. Hubená účast by jindy nebyla nic mimořádného, když se vám ale po čtyřech letech přijede představit legenda scény, tak nějak byste čekali, že zmobilizuje alespoň skalní fanouškovské jádro plus pár notorických chodičů. Realita byla ale bohužel diametrálně odlišná. Dorazilo při nejlepší vůli pár desítek lidí a většina z nich vypadala, jako kdyby do Meet Factory snad zabloudila, nebo je sem zavedl turistický průvodce. Zvláštní, zvláštní,… Produkce z dílny Prefuse 73 má přitom potenciál přitáhnout hodně široké spektrum posluchačů, od klubové mládeže, přes indie kids, alternativce až po hopery. Možná je to tím, že byla středa, venku zavládlo jaro a nikomu se nechtělo vážit cestu na konec Smíchova. Anebo už možná na ty Herrenovy skopičiny po letech nikdo není zvědavý. Těžko soudit, prořídlým řadám pražské Meet Factory Scott ale každopádně dokázal, že rozhodně ještě nepatří do starého železa, a že i v konkurenci současných trendů hravě obstojí.
Během zhruba hodinu a půl dlouhého setu Guillermo vystřídal všechny polohy, které jsou pro něj typické. Na úvod elektro kámasútry zařadil zběsilou exhibici, plnou glitchové (a)rytmiky a divočiny zvuků, což zafungovalo jako účinný warm-up a šoková terapie zároveň. Vzhledem k tomu, že u jediné variace, kterou nastřelil, nezůstal v průměru déle než dvacet třicet sekund, kdyby ve stejné formě pokračoval, zbytek hracího času by ten večer víc než cokoli jiného připomínal jízdu na splašeném koni. Pro ortodoxního prefusovce by to sice asi byla lahůdka, pro netrénované ucho, které potřebuje mít, čeho se chytit, na druhou stranu sousto, které se těžko polyká. Když proto po úvodní sekané přešel ke klasickému koncertnímu schématu ve smyslu song střídá song a (místy) nástup ústí v gradaci, dočkal se citelně pozitivního ohlasu.
Pokud jde o skladbu setlistu, se kterým Herren vystoupil v Praze, byla tak pestrá jako je repertoár Prefuse 73 samotný. Na to, že se projekt proslavil především v kategorii experimentálního hip-hopu, políbeného vlivy jazzu, soulu & funky, nosným pilířem programu večera nebyly zdaleka jenom lámané hip-hopové beaty, prskot, pípání a jiné Scottovy oblíbené prvky, které projektu vždycky dávaly lehce avantgardní rozměr. Hojně byly zařazeny i umírněnější položky, které naopak Prefuse 73 přibližují klubovému mainstreamu. Z pohledu publika středeční dostaveníčko vyznělo jako exkurze napříč třináctiletou diskografií nenápadného rodáka z Miami (po otci Kataláncem, po matce Kubáncem s irskými kořeny). Na své si tak nutně museli přijít fanoušci Prefusových raných desek Vocal Studies + Uprock Narratives iOne Word Extinguisher. V kruhu zasvěcených notoricky známé pecky jako Storm Returns nebo Perverted Undertone ustrojil do nového kabátu a navodil jimi nostalgickou atmosféru shledání se starým přítelem. Zařazení kousků z aktuálnějších alb The Only She Chapters a staršího Everything She Touched Turned, na nichž se Scott vzhlédnul především v ženských vokálech, pak bylo příjemným zpestřením. V porovnání s Prefusovou extravagantnější polohou však nepředstavovalo více než nezbytný střípek do mozaiky a prostor pro výdech.
Ačkoli Scott Herren Meet Factory ukázal přístupnější tvář a dokonale vyváženým programem přímo vyzýval ke vstupu do svého magického soundworldu, pozvánku na cestu přijala pouze hrstka věrných. Zatímco v zahraničí by klub pravděpodobně opanovalo všeobecné nadšení se zvuky prvních tónů, v Praze se sotva klepalo nohou, vypilo se trochu piva a odezvu zajišťovali přesně tři tanečníci a několik tleskačů. Je pravda, že Prefuse toho neudělal příliš k záchraně situace (za celou dobu nepronesl ani hlásku a vyjma pár děkovných gest neodlepil oči od svého Applu), pódium vykazovalo nulu, pokud jde o jindy pestré světelné efekty, a zvuk by taky zasloužil palec dolů, jen stěží ale šlo něco změnit. Holt kde nic není, ani smrt nebere a středeční publikum v Meet Factory bylo zkrátka prázdný asi tak jako ty kelímky od piva, které dřímalo v rukou. Smutný obrázek a taky dost vostuda! Snad Praha ještě dostane příležitost napravit si reputaci a dopadne to lépe, vřeleji… Prefusovi do té doby přejeme zdar a sílu, pokud možno s minimem gigs obdobného průběhu.
