Zařadit si je můžete do noise rocku, post-punku, taneční muziky a dalších podobně vágních zastřešujících žánrových termínů. Dalo by se ale možná dohadovat o tom, jestli je možné uskupení jako Model/Actriz posluchačsky opravdu ocenit bez toho, aby ho člověk slyšel v pulzujícím opojení klubu s parketem plným zpocených těl. Takže něco jako v Bike Jesus.
Do energického večera na Štvanici nás uvedl support v podobě brněnského dua Laokoon. Se svými elektronickými beaty a neméně chytlavým rapem zvládlo přilákat jen část publika, zejména však proto, že v klubu bylo už od začátku nedýchatelno. A tak si někteří logicky počkali na poslední chvíli před začátkem vystoupení Model/Actriz, než se do vnitřních prostorů odhodlali. Magazín Rolling Stone o nich psal jako o kapele s nejdivočejšími koncerty, a tak asi každý musel očekávat, že opravdové horko teprve přijde. Přestože až do teď brooklynská čtveřice do Prahy nezamířila a většina lidí u nás ji naživo neviděla, očekávání na velice intenzivní show byly v publiku znát.
Možná to na chvíli mohlo vypadat, že přece jen půjde o klidnější večer, když Model/Actriz nastoupili na stage s úvodní skladbou Donkey Show z debutové desky Dogsbody a při následné dynamické skladbě Mosquito se zatím publikum spíše jen pohupovalo na rytmických vlnách. Poté se ale frontman Cole Haden vydal s mikrofonem na parket rozproudit krev postupně každé části klubu a mosh pit už byl nevyhnutelný, zejména když zkraje setu přišel jeden z nejbouřlivějších tracků Amaranth.
Čtěte také: Srpen v hudebních akcích: Rozlučka Mr. Big, návrat oblíbených Pixies a zastoupení předních českých hvězd
Čirá energie a živelnost z celé show přímo sršela, z velké části právě díky frontmanovi, jenž strávil skoro tolik času pod pódiem jako na něm. Taky že si diváci solidárně neustále předávali drát od mikrofonu, aby se neuškrtili a Cole mohl pokračovat ve svých výpravách. Jeho dominantní – a velice queer – charisma bylo místy až hypnotizující. Ať už ve chvílích, kdy zpíval intimně (a tematicky i možná trochu znepokojivě) některým fanouškům přímo do tváře nebo do ucha, nebo při opojných momentech jako v úvodu skladby Slate, se slovy „Like pressure” totiž zněl (jak se k této skladbě o posedlosti hodí) jako zcela posedlý.
Temný a provokativní nádech sexuální energie čišel pak samozřejmě nejen z textů a vokálního projevu, ale také samotné hudby. Je fascinující, že takhle elektrizující industriální zvuk Model/Actriz vytváří vedle frontmana trojice hudebníků na bicí, kytaru a basu. Tato kombinace vířila klubem tak divoce pulzující rytmy (se stejně pulzující světelnou show), že útočila snad na všechny smysly. Bike Jesus s unikátní atmosférou doslova vibroval.
Vítané krátké vytržení ze show přišlo ke konci koncertu, kdy Cole za nadšeného potlesku předal slovy „Free Palestine” stručné a jasné poslaní, které je v českém rybníčku potřeba jako sůl. A přestože by po poslední skladbě mohla velká část klubu ždímat z trika pot několika dalších desítek návštěvníků, ještě dlouho se ozývaly požadavky na přídavek. Marně. Ale kdo ví, jestli bychom z toho vedra kolektivně nezkolabovali, kdyby se nám dostalo něčeho navíc.
