Indie rocková kapela The 1975 z anglického Manchesteru, která vydala před necelými třemi měsíci debutové eponymní album, zavítala 27. listopadu v rámci svého velkého turné do pražského Rock Café. Této britské senzaci předskakovali olomoučtí No Distance Paradise.
The 1975 se v rámci svého celosvětového turné zastavili i v našem hlavním městě. Není to však poprvé – na začátku roku tu koncertovali coby předskokani o poznání známějších krajanů Two Door Cinema Club. Kapela, jež vznikla již před jedenácti lety na střední škole, přijela teprve nyní na samostatný koncert, aby zpropagovala své debutové album, které sklízí velké úspěchy. Během několika dnů od vydání se vyšplhalo na první příčku žebříčků prodejnosti na britských ostrovech a přeskočilo tak i dlouho očekávané comeback album velikánů Nine Inch Nails. S tímto puncem kapela Rock Café vyprodala.
Před The 1975 vystoupila kapela No Distance Paradise z Olomouce, jež taktéž letos vydala své první album s názvem Challenge Gravity, z něhož zahrála pár písniček. Tato indie rocková formace, kterou tvoří čtyři pánové, přišla na pódium několik minut před jednadvacátou hodinou a předvedla sympatické vystoupení. Ač je z nich občas cítit, že se chtějí hodně podobat současným velkým kapelám, docela jim to vychází. A to jen v dobrém. Ve výsledku z nich totiž srší vyzrálost a slušně jim to spolu hraje. Myslím, že něco podobného na české hudební scéně chybí. Jejich koncert trvající necelých čtyřicet minut byl zkrátka více než příjemným startem středečního večera na Národní.
Pár chvil po desáté hodině večerní přišla v Rock Café řada na hlavní hvězdu večera – The 1975. Frontman Matthew Healy se na stagi objevil zahalen v černé kápi, již po intru a otvíráku v podobě The City, který byl vskutku povedeným úvodem, sundal. Dvě svislá bílá neonová světla za jeho zády příjemně osvětlovala scénu a koncert mohl naplno začít.
Mladé publikum (ano, věkový průměr nebyl nijak vysoký) přivítalo mladistvě vypadající kapelu velmi vřele. Vystoupení povětšinou doprovázel křik a jásot pološílených fanoušků, od nichž si Matt několikrát vzal zapálenou cigaretu a s nimiž často komunikoval v podobě různých průpovídek mezi jednotlivými skladbami. Když si pak v polovině koncertu sundal tričko a házel vlasy ze strany na stranu, fanynky bylo slyšet až na záchod.
I když bylo vyprodáno, podzemní prostor Rock Café byl vhodně zvolený – nebyl zaplněn k prasknutí, a tak se tu dalo dobře pohybovat. V rámci šedesátiminutového vystoupení zazněly všechny velké hity kapely – Girls, Sex i Chocolate, během níž Healy prosil fanoušky, aby si jej nefotili a nenatáčeli a užívali si atmosféru spolu s ním. Všechny zmiňované skladby jsou však postavené na tom, aby se líbily rádiím, a tak naživo zněly tak nějak neživě. Na přídavek nedošlo. Co si ale budeme povídat, kapela s několika EP a jedním dlouhohrajícím albem nemá tolik materiálu, aby mohla hrát dvě hodiny. Nejspíš bych se pak začala trochu nudit, jelikož i tak tomu něco chybělo. Pražský koncert The 1975 tedy řadím do kategorie Příjemný zážitek, ač opakovatelný.
