Twenty One Pilots se během řádky let vyhoupli mezi headlinery nejen největších světových festivalů, ale i svých arénových, a často s velkým předstihem i vyprodaných, koncertů. Pražskou O2 arenu dobyli podruhé a stejně jako minule to bylo zkrátka velkolepé.
Dvojice Tyler Joseph a Josh Dunn jsou definicí slova fenomén. S populárním hudebním projektem stihli dobýt celou planetu a získat statisíce věrných a vášnivých fanoušků, kteří duem z Ohia doslova žijí. Jejich emotivní hudba, styl oblékání i celkový projev se stal způsobem žití pro mnohé nepochopené duše mladší generace. Intenzivní texty otevírají stále tabuizovaná témata duševního zdraví a oslovují velké davy. Rychlejší tempo písní a prvoplánová líbivost ve spojení s kvalitou jim před lety zase otevřela cestu do mainstreamu a rádií. V Praze se kapela ukázala tentokrát po šesti letech v rámci nového a zároveň velmi povedeného alba Clancy z minulého roku. Naposledy jsme je u nás mohli zažít jako hlavní hvězdy festivalu Colours of Ostrava v roce 2022.
Čtěte také: Colours of Ostrava 2022: Zahájení se skáčkovými Bazookas a dokonalá show Twenty One Pilots
Stačí udělat jednu chybu v názvu a omylem hledáte práci na žádaném ostrově v Indonésii. Novozélandské duo Balu Brigada bylo žánrově sehrané podobně jako hlavní dvojice večera. Nebylo divu, že si umělci vybrali na předskakování na turné zrovna je. Příjemný pop rock odehraný ve čtyřech muzikantech přípomínal třeba také kapelu IDKHOW. Svou sympatickou půlhodinku ukončili povedeným a svým nejznámějším singlem So Cold, který jistě stojí za pozornost.
O dvě minuty dříve, než bylo avizováno, začalo hrát úvodní intro Overcompensate z pásky. Pánové se nemohli českého publika dočkat. Za bicími usedl Josh a s maskou na obličeji, s mikrofonem táhnoucím za sebou, jej doplnil parťák Tyler. Jak také jinak, než skokem z klavíru. S tímto aktem byla též vypuštěna první pyrotechnika, která jen lehce naznačila velikost celého, teprve začínajícího, představení.
Jestli je nějaký trend čím dál více na vzestupu, a to hlavně v žánru popu a v jeho živém provedení, jsou to tzv. doprovodné vokály. Zpravidla je to linka hrající v pozadí, která zpěvákovi nebo zpěvačce během vystoupení často pomůže. Definicí však nejde o playback jako takový. V tomto duchu se Tyler tedy nesnažil dělat, že zpívá veškeré části, ale právě naopak. Vědomě spoléhal na takové zjednodušení, a to poměrně často. Umělci jako Billie Eilish, Troye Sivan nebo Halsey by mohli povídat své. A co teprve taková Taylor Swift. V podstatě však jde o jedinou, ačkoliv důležitou, výtku večera, které si nešlo nevšimnou a jen tak nad ní mávnout rukou. Přece jen jsme přišli na živý koncert.
Čtěte také: Sziget Festival 2025 láká na Charli XCX nebo Chappell Roan
Tyler střídal rap se zpěvem, klavír měnil za ukulele nebo basu. Podobně jako arénové a zvláště stadionové kapely, které brázdí světové kontinenty roky, i Twenty One Pilots mají své oblíbené triky, které rádi ukazují zas a znovu a které fanoušky stále baví a již patří k vystoupením dvojice. Josh tedy nezapomněl salto vzad, Tyler zase ohromil svým kouzelnickým trikem, kdy se z čista jasna objevil během několika vteřin z pódia na tribunách posledního patra arény.
„Praho, jsme rádi, že jsme zase zpátky. Teď zahrajeme náš poslední song, protože se tady zítra hraje hokej a musí se to tady připravit,“ vtipkoval zpěvák v prvních desítkách minut. Kromě hlavního pódia nechyběly dvě b-stage, čili menší pódia situována v sektoru stání, kam se oba členové vydali odehrát pomalejší skladby svého repertoáru. To už se rozsvítila i celá plocha mobilními telefony a svítidly. V téhle části vystoupení měl každý ze dvou členů své vlastní mini pódium — jedno s klavírem a druhé s bicími. Nejvíce se během večera hrálo z nového alba, v rámci kterého nás kapela poctila svou návštěvou. Nechyběly ani klasiky jako Holding Onto You, Car Radio, The Judge nebo Heathens. Nově vydaná tvorba perfektně zapadala mezi ochutnávky ze starších alb. Nebyli tudíž tak v úzkých jak třeba The Wombats v Arše minulý týden. Jestli ale mají tito hudebníci něco společného, i po dvou dekádách vystupování je to jejich skromnost a otevřenost. Ty jdou ze srdce a sálají na míle daleko.
Čtěte také: The Wombats v Praze: Stále hraví, ale i umírněnější, dospělejší a nesourodější
Během koncertu sálal chrlící oheň, byly použity barevné lasery, hezky zakomponovaná pyrotechnika nebo oblaky páry. Díky úseku písně Doubt z průlomového alba Blurryface, trendujícímu na sociální síti TikTok, zazněla i její demo verze, která se dá označit za raritu. S hořící pochodní, s kterou členové kapely jako během Olympijských her prošli řádný kus cesty, se na pódiu vyjevila jakási jaderná elektrárna, která svými prvky nahradila hořící auto z turné v roce 2019.
Josh chvíli reprezentoval Prahu se svým úborem, který následně hodil do davu a způsobil tak jistě menší infarkt nové majitelce nebo majiteli. Během Guns si člověk připadal jako na koncertu Coldplay. Euforie se dala inhalovat a radost tuplem tak. Během Ride si s Tylerem zazpíval chlapec z davu, u Lavish z velké části zase nehrál ani jeden z členů. Prostě se oba vtipně procházeli na pódiu, jako by se nechumelilo. Nebo spíše nehrálo. Což nás dostává znovu k tomu, jak se na živém koncertě už ani moc živě hrát nemusí, když to všechno okolo mocně zastane, až přebije. Teatrálnost, kreativita a energie kapely je tak velká, že to dokáží s velkým sebevědomím zvládnout i v tomto formátu. Jde o ohromnou audiovizuální podívanou dvou talentovaných hudebníků, kteří se nedrží zpátky a dělají si to po svém. A tak by to přeci mělo být.
Čtěte také: Duben 2025 v hudebních akcích: Twenty One Pilots, The Wombats nebo The Lumineers rozzáří Prahu
V závěru přes dvě hodiny trvající show zazněly jedny z největších hitů kapely, Jumpsuit a Stressed Out. Impozantní finále s konfetami a bubenickým duelem dvojice přišlo se stále svěží Trees z alba Vessel.
Twenty One Pilots i s menšími resty zůstávají stále na poměrném vrcholu aktivních kapel definujících rostoucí generaci Z. Umí strhnout desetitisícové multigenerační davy a patří více než oprávněně na ta největší světová pódia. A že takových kapel za poslední roky není mnoho. Nechali se slyšet, že do Česka budou jezdit pořád, a my věříme, že tomu tak bude. Těšíme se na příště — tohle se chce zažít znovu.