Zatímco zbytek Česka si poslední dny užíval slunného počasí, v Praze to dotáhli ještě o stupeň výš a chvílemi tam bylo opravdu horko. Ne však vinou přicházejícího léta, nýbrž díky dvojkoncertu legendárních Rammstein. Ti včera v Eden Aréně odehráli své druhé české vystoupení a rozhodně bylo na co se dívat.
Stejně jako u prvního koncertu, i ten přidaný otevírali pražští rockeři Kurtizány z 25. Avenue a ani napodruhé to nebyla zrovna nejšťastnější volba. Přestože kapela nehrála vyloženě špatně, svým stylem do konceptu večera téměř vůbec nezapadala a dobře to poznalo i početné publikum – o to více se však těšilo na příchod německé šestice.
Po zhruba hodinovém setu předkapely a dalších 45 minutách čekání přišli se zpožděním konečně na pódium i očekávaní Rammstein. Show působila už od začátku jako velmi dobře připravené divadlo a když se před startem první skladby spustil minutový odpočet, publikum se mohlo přetrhnout. S odbitím posledních sekund se v rytmu úvodní Ramm 4 spustil mohutný ohňostroj a koncert začal.
Ač to nebývá zvykem, zatímco předkapela se mohla pyšnit opravdu vychytaným zvukem, u Rammstein to ze začátku trochu kulhalo. Utopeným kytarám bohužel moc nepomáhal ani frontman Till Lindemann, který prvních několik skladeb působil, a s ním vlastně i celá kapela, poměrně rozpačitě a malátně. Nebyli by to však Rammstein, aby si s něčím takovým neporadili.
S tím, jak skupina postupně prořezávala převážně osvědčené hity, gradovalo i vystoupení. Ohňostroje, rakety, vlastně téměř vše, co má něco společného s ohněm, se střídalo na pódiu a v jeden moment se i sám Lindemann, jakožto sebevražedný atentátník, odpálil. To už šla atmosféra rapidně nahoru, publikum bylo celé bez sebe a byl čas nasadit ty největší pecky.
Ještě před přídavkem zazněla proslulá Du Hast, která ač nebyla poslední skladbou večera, rozhodně se naživo povedla nejvíce a dala by se označit za vrchol celého vystoupení. Všudypřítomné ohně, jiskry a tisíce fanoušků zpívajících legendární píseň – to je jen zlomek toho, jak by se dalo těchto několik minut popsat. S přídavkem pak už přišlo několik konečných písní, nechyběly mezi nimi však Sonne ani Amerika a kdo do té doby váhal, zda-li se mu koupě lístků vyplatila, měl jasno. Konfety vystřelující snad odevšud a létající Till Lindemann při závěrečné Engel s ohnivými křídly – něco takového jinde, než na koncertě Rammstein, rozhodně nezažijete.
I přes ne zrovna vydařený začátek, který byl dost možná způsobený i vyčerpáním z prvního vystoupení, nakonec předvedli Rammstein to, co umí nejlépe – velkolepou show. Postupná gradace koncertu byla vřele vítána a plameny ve všech různých podobách taktéž. Stejně tak i psí kusy nejen Lindemanna, ale i klávesáka Christiana Lorenze, který na sebe nejednou upoutal pozornost tisíců návštěvníků. A že nezazněl zrovna vysoký počet nových songů též vůbec nevadilo, starší pecky od německých legend se jen tak neoposlouchají a i díky nim Rammstein i napodruhé ukázali Česku, proč již spoustu let patří mezi velikány aktuální hudební scény.
