Obří hlava tygra na plátně pódia v pražských Ledárnách Braník předznamenávala ve čtvrtek v podvečer jediné. Do hlavního města po třinácti letech své existence a čtyřech studiových albech konečně zamířilo britské rockové duo Royal Blood.
Bez předkapely a přesně v osm. Royal Blood při své pražské premiéře na nic nečekali a po stylovém příchodu na podium za beatu skladby Simon Says od rappera Pharoahe Monch bez dalších prodlev odstartovali tuzemskou zastávku svého letního turné. A svou první sólovou show v Česku nezahájili ničím jiným než skladbou, s níž jejich cesta na vrchol před lety začala – hitem Out of the Black, úvodní písní jejich debutového alba z roku 2014.
Ještě, než dvojice vůbec stihla pozdravit fanoušky, kteří zaplnili prostor před podiem v areálu historických Ledáren Braník, opustil bubeník Ben Thatcher svou vyvýšenou platformu s bicími a vydal se na vlastní cestu do publika. Až na něj navázala druhá polovina dua, zpěvák a baskytarista Mike Kerr, který se s dotazem, zda je Praha v náladě na rokenrol, pustil drobným technickým potížím navzdory do úvodního riffu Come on Over, druhé skladby čtvrtečního večera.
Fotoreport: Royal Blood, 11. 7. 2024, Ledárny Braník, Praha
Už po prvních dvou skladbách bylo přitom evidentní, s čím Royal Blood do Prahy přijeli. Zatímco o originalitu svých aranží nemá kapela kombinující převážně jen baskytaru a bicí už ze samé podstaty nouzi, již od zahájení koncertu převládala dvojice dalších, běžně snad ne tolik výrazných aspektů jejich tvorby: jejich naprosto precizní muzikanství a jedinečný styl, s nímž zvláště bubeník Thatcher na podiu působí.
Ať už se jednalo o nezvyklé bubenické pasáže, které jsou fanouškům Royal Blood dobře známy – a nimž právě Thatcher se slunečními brýlemi a věčným pokerfacem dodával notnou dávku zmíněného stylu, anebo zpěvové linky jeho kolegy sahající občas až do vysokých falzetů, zřídkakdy byl v písních poznat kvalitativní rozdíl oproti jejich vyšperkované studiové verzi. Hudební stránka zkrátka vyšla Royal Blood na jedničku.
Vskutku obdivuhodná byla i univerzálnost frontmana Kerra, který se svou baskytarou a sadou efektů dokázal vydávat zvuky místy vskutku věrohodně imitující i sólovou rockovou kytaru. Na několik novějších skladeb jako Trouble Coming, Pull Me Through či Limbo, kde „tradiční“ nástroje již nestačily, pak dvojici doplnil také hostující klávesista.
S pokračujícím koncertem se naneštěstí projevil ještě třetí výrazný aspekt vystoupení. Tím bylo poněkud omezené showmanství, které rockové duo (ne)předvedlo. Zmíněná úvodní interakce s publikem byla na delší dobu poslední a vyloženě intenzivního vystoupení se fanouškům v Ledárnách Braník také nedostalo. Přitom k něčemu takovému svádí jak samotná tvorba skupiny, tak i jejich (v médiích přiznaná) inspirace například legendárními The White Stripes – a zejména samotným Jackem Whitem, který je svou živelností a nespoutaností na koncertech proslulý.
JACK WHITE PŘED DVĚMA LETY V PRAZE: Show plná překvapení, zákaz telefonů se vyplatil
Na intenzitě vystoupení se zřejmě projevila omezení, která pro události pořádané v Ledárnách Braník v důsledku aktivit občanské inciativy Česko bez hluku platí. Jen stěží tak naživo například vynikl na studiové nahrávce tolik velkolepý kontrast hlasitostí v intru zmíněné písně Limbo. Zároveň nutno přiznat, že jistá svázanost obou hudebníků se značně projevovala především u novějších skladeb, u nichž kapela používá připravené samply, jejichž přítomnost nejspíše ubírá prostor pro dodatečnou improvizaci. I přes občasnou snahu tento aspekt vynahradit u kytarovějších (baskytarovějších) skladeb, koncertu v podstatě chyběly překvapivé, na první dobrou ohromující a pohlcující momenty, které bychom právě od interpreta stylu Royal Blood mohli očekávat.
I přesto ovšem Royal Blood předvedli v Praze obdivuhodnou show. Notnou odezvu publika si dvojice získala i u skladeb z loňské desky Back To The Water Below či při bubenickém sólu Bena Thatchera. Skalní fanoušky pak oba Britové překvapili skladbou One Trick Pony, která původně vyšla pouze jako strana B singlu Ten Tonne Skeleton – a která se objeví i na očekávané srpnové reedici debutu kapely k jeho desátému výročí.
Jasnými výherci přízně obecenstva však v každém případě zůstaly dlouho a dobře známé písně jako Lights Out, předpřídavková How Did We Get So Dark? či úplné vyvrcholení show v podobě Figure It Out, do nějž i jinak spíše chybějící showmanství kapela úspěšně vměstnala.
Nakonec tak Royal Blood do Prahy přivezli povedenou, stylovou a hudebně velmi precizní show. I přes omezení, které areál Ledáren Braník přináší – a je to škoda, prostor mimo to působí velmi přívětivě, evokujíc až téměř festivalovou letní pohodu – a s nimiž nejspíše také přichází některé novější skladby kapely, šlo o podařenou a osvěžující premiéru v hlavním městě. A můžeme jen doufat, že k nám rocková dvojice brzy zavítá znovu, ideálně třeba do Fora Karlín, kde by Royal Blood svůj potenciál pro intenzivní a pohlcující show mohli naplnit snad bez větších problémů.
