Hrát na koncertní křídlo levou rukou, na klávesy pravou a k tomu emotivně zpívat zvládala americká písničkářka s přehledem.
Ve středu 11. června patřilo Kongresové centrum fenomenální americké písničkářce Tori Amos. Na podporu pražského koncertu svého evropského tour k nové desce Unrepentant Geraldines si přivezla folkovou dvojici Trevora Mosse and Hannah-Lou. Úvodní půlhodina tak patřila tomuto páru, ženě v černém overalu a muži v čapce, jejich dvěma kytarám, foukací harmonice a společnému mikrofonu. Trocha klasického amerického folku například v písni For a Minute There navodila příjemnou atmosféru připravenou přivítat hlavní aktérku večera. Ta byla ovšem nabourána, když se rozsvítila ztemnělá světla a následovala celých 30 minut dlouhá přestávka.
Za tu dobu se sál doplnil o desítky dalších příznivců a po 21. hodině už dorazila sama Tori. Měla své typické rozpuštěné zrzavé vlasy, výrazné tmavé brýle, na sobě kalhoty přehozené pestrobarevným pláštíkem a sladěné vysoké podpatky. Při příchodu se jemně poklonila a rovnou zasedla k dlouhému černému křídlu. Sál podruhé potemněl. Na úvod zvolila Parasol, pohodový kousek z desky The Beekeeper. Typický posed lehce bokem ke klavíru, levá noha na pedálu, jen spoře osvětlená klaviatura a barevná hra světel na pozadí tvořily skvělou koncepci pro tuto hudební produkci. Následoval Caught a Lite Sneeze, při němž už Tori pouhý klavír nestačil, a proto si pravou rukou odskočila na protější elektrické klávesy, oba nástroje ovládala paralelně a naprosto přirozeně.
V rámci turné se snaží každému městu splnit nějaké přání a přichystat pro něj specifikum. Takto uvedla úžasnou Crucify, při které se spolu s dalšími hlasovými efekty projevil zpěvaččin úžasný hlasový rozsah a jeho hravost. Celkově přirozená hlubší poloha dává jejím písním drsnější ráz, oblíbené divoké přechody mezi tóninami dohromady s burácivými akordy vytváří unikátní sílu zrovna jako Little Earthquakes, aby jindy opět přešla v mírnou, klidnou a jemnou linku jako třeba v Mother či Nothern Lad, nebo v lehký rozverný hlas rozdováděné holčičky jako třeba v písni Father Lucifer nebo Moonshadow. Dalším překvapením turné jsou úpravy známých písní, pro Prahu si Tori vybrala dle vlastních slov její oblíbený Imagine od Johna Lenona, který v této dámské verzi zněl opravdu úchvatně.
Před blížícím se závěrem došlo k výměně kláves a na řadu přišla vzývavá i i e e e, kdy opět probíhal boj mezi nástroji a jejich pravidelné střídání. Ačkoliv koncert probíhal v relativně formálním prostředí Kongresového centra, na poslední píseň bloku si Tori sezvala posluchače k sobě pod pódium, aby si s ní hezky v blízkosti a s možností pohybu vychutnali houpavou Cornflake Girl.
Po nedlouhém přemlouvání s početným roztančeným zástupem pod pódiem přišel závěrečný přídavek o třech kouscích. Yes, Anastasia, 16 Shades of Blue there z nového alba a závěrečný Pretty Good Year, po němž se v podobném stylu jako při příchodu uklonila, podala ruce nejbližším trčícím rukám obdivovatelů, pár gesty se rozloučila s těmi vzdálenějšími a rychlým krokem se vzdálila.
Ačkoliv turné probíhá k propagaci nedávno vydaného alba Unrepentant Geraldines, track list koncertu byl shovívavý k dlouhodobým fanouškům a z nových zazněla kromě uvedené už jen Wild Way.
Hodina a půl bez zbytečných slov, plná vyvolaných emocí z nádherných písní, řadí oprávněně Tori Amos mezi elitu hudební scény už pěknou řádku let. Dřívější zpěvaččina nezkrotná energie vedoucí k extravagantním koncertním výkonům je dnes usměrněna ve vyzrálý a kvalitní hudební výkon hodný vysokého obdivu.
