V pátek 16. května jsme v Akropoli zažili elektronický večírek, o který se postarali dánští WhoMadeWho. Představujíce nám svoji nejnovější desku Dreams předvedli pořádnou show se vším všudy. Jaké to bylo?
Sice se pořadatelé poměrně intenzivně snažili dostat koncert WhoMadeWho do povědomí zdejších hudebních fanoušků, poloprázdný sál Akropole však svědčil o tom, že se jim to moc nepovedlo. Nenaplněnost sálu měla však v tomto případě pár výhod – protože se jedná o taneční kapelu a protože se jim lidi na parketu opravdu roztančit povedlo, mohli si fanoušci naplno užívat show bez toho, aby museli řešit nepříjemné pocity spojené s nevyžádanými doteky s ostatními účastníky. Ostatně, na konto vyprodanosti si udělal legraci i zpěvák a kytarista Jeppe Kjellberg, když prohodil poznámku o tom, že si tady příště můžou zahrát na stadionu.
Fotogalerie z koncertu
Pražský koncert byl očekávaným představením nové desky, pocházela z ní většina zahraných songů. Večer se tedy nesl v elektropopově-taneční atmosféře o něco víc než v atmosféře disko-punku, jímž znějí hlavně starší alba. Kodaňské trio začlo hrát něco málo po půl deváté, a to hned zostra. Večer otevřeli titulním trackem z nového, stejnojmenného alba Dreams a hned roztančili sál. Dreams je zatím nejméně elektronickou a tak i nejpřístupnější deskou, kterou kapela zatím vydala. Sice na ní najdeme mnoho skvělých songů, ale až to, jak je umí WhoMadeWho prodat naživo, z nich dělá hity.
Kromě toho, že se jejich kombinace kytarové a elektronické hudby naživo moc dobře poslouchá, moc dobře se také dívá na její tvůrce. V Akropoli hráli místo převleků v oblecích a teniskách. Co je však důležitější, je to, že byla kapela během celého koncertu v neustálé interakci s publikem. U jednotlivých songů se zaměřovala na konkrétní lidi, jimž členové pokládali na hlavy ruce, podávali jim mikrofón, aby zpívali, a podobně. Moc dobrým nápadem bylo zřejmě WhoMadeWho vyžádané schodiště, jež spojovalo pódium s parketem; mnohokrát jej kapela využila k tomu, aby přišla hrát přímo mezi lidi, předvádějíc u toho takové malé divadlo.
Co se týče skladeb, které nám WhoMadeWho v Praze zahráli, dá se říct, že jeli na jistotu. Hit střídal hit, jedna výrazná píseň druhou. Mezi top momenty řadím The Morning, Another Day anebo Hiding In Darkness; všechny pocházející z březnové novinky. Samozřejmě, nehrály se jenom novinky. Poslechli jsme si také třeba Keep Me In My Plane z alba The Plot (2009), již v roce 2010 doprovázelo moc vtipné video, které přesně vystihuje humor, jakým nás Dánové bavili i včera. Nesmím ovšem zapomenout na Every Minute Alone, nejvíc připomínající disko-punkové časy této trojice, z pro mě nejoblíbenějšího mini alba Knee Deep (2011).
Nakonec nás potěšili přídavkem o třech písních, z nichž byla ta poslední pro ně už tradičně Satisfaction – cover kdysi známého housového hitu italského DJ Bennyho Benassiho. Na závěr si tedy spolu s Jeppem a Tomasem Høffdingem všichni zatancovali jako o život, zpívajíce notoricky známé „Push me, and then just touch me, ’till I can get my satisfaction.“
Před WhoMadeWho hrála pražská kapela We Are Analogs, která sama sebe popisuje jako dědice post-punk kapel 80. let a post-punk revival kapel přelomu tisíciletí. Kapela ze strahovského vršku zatím nezní moc inovativně, spíše probírá zavedené postupy zmiňované post-punkové vlny. Ještě jí však můžeme dát šanci.
WhoMadeWho předvedli v Praze skvělou show a já doufám, že ne naposledy.
