Jeden z nejvýraznějších hlasů indie rocku, australská zpěvačka Courtney Barnett, vystoupí poprvé v České republice, a to už 5. září v Lucerna Music Baru. Jak náročné je sdílet osobní poselství v písních s publikem a proč ráda poslouchá lidské příběhy? Více v rozhovoru.
Právě jsi na turné po Evropě a na mnoha místech včetně Prahy se představíš vůbec poprvé. Je stále něco, co Tě na hraní na nových místech překvapuje?
Určitě ano, byla by to rozhodně otrava, pokud by tomu tak nebylo. Myslím, že je skvělé objevovat nová města a jsem neustále v úžasu z míst, která jsem měla příležitost navštívit. I tam, kde jsem byla snad čtyřikrát, je stále spousta věcí k prozkoumání. A mít možnost navštívit Prahu rozhodně zní skvěle, myslím, že to bude velká zábava.
Bylo pro Tebe ze začátku nějakým způsobem náročné sdílet své písně s publikem, vzhledem k tomu jak osobní se jejich obsah zdá být?
Vnímám to tak, že hudba a vše okolo ní je cesta plná proměn, na které se umělec neustále nějakým způsobem vyvíjí. Je vystaven sám sobě a lidem kolem něj i společnosti jako celku a snaží se pochopit, jak to všechno funguje dohromady. Je to vlastně jedna velká nekončící škola.
Změnil úspěch Tvých prvních alb způsob, jakým ke své hudbě přistupuješ? Pociťovala jsi na sobě tlak, potřebu se nějak dál vyvíjet?
Takhle jsem o tom vlastně nikdy nepřemýšlela. Chtěla jsem jednoduše psát nové a lepší písně, které by byly nějakým způsobem zajímavé. Koneckonců to je tak vše, co s tím člověk může dělat.
Jak dlouho Ti obvykle trvá přetavit prvotní nápad v konečnou skladbu tak, jak ji můžeme slyšet na albu?
U každé písně se to liší, některé jsou hotové za třicet minut, jiné můžu přepisovat třeba pět let. Každá je totiž unikátní, je vždy jinak vystavěná a má svůj vlastní druh příběhu.
Když padla řeč o příbězích, jak přicházíš na ty své?
U mě to je kombinace všeho. Příběhy mých písní můžou vycházet z toho, jak vidím sebe a mé okolí nebo i naopak ze zkušeností jiných lidí. Všechna ta inspirace a ty myšlenky spolu hovoří a vzájemně se ovlivňují.
Stává se Ti někdy, že si u nějaké písně, kterou právě slyšíš, řekneš: „Páni, kéž bych s tím nápadem přišla já!“
Jo, hodně často. Když jsem byla na střední, poslouchala jsem pořád dokola To Her Door od Paula Kellyho. Text té skladby jsem si opravdu důkladně rozebrala. Ale i jinak, když člověk slyší něco jako Perfect Day od Lou Reeda, něco co ho zasáhne a ztotožní se s tím natolik, že si až přeje, aby to napsal sám.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 6 letošních alb, u nichž je radno zbystřit
Sama sis navrhla a nakreslila obal většiny svých nahrávek. Jak k tomu došlo?
Pro mě to je prostě součást celého procesu. Nahraješ album, vymyslíš obal, dáš to všechno dohromady a pošleš do světa. Vnímám to tak, že obě ty části jsou spolu spjaty.
Na obalu Tvého posledního studiového alba Tell Me How You Really Feel ale nebyla kresba, nýbrž fotografie tebe samotné. Co zapříčinilo tu změnu?
Snažila jsem se přijít s návrhem na obal, ale nedokázala jsem vymyslet nějakou ilustraci, a tak jsem místo ní použila ten polaroid. Navíc myslím, že právě tahle fotka dobře vystihuje význam celého alba.
Před pár měsíci jsi vydala nový singl Everybody Here Hates You. Můžeme od Tebe v blízké budoucnosti očekávat ještě něco dalšího?
Tu píseň vnímám spíš ještě jako fragment alba Tell Me How You Really Feel než samostatnou záležitost, takže bude ještě chvíli trvat, než udělám další podobnou nahrávku. Sice jsem poslední dobou psala hodně textů, ale s vydáním nových skladeb asi počkám, až budu mít hotové celé album.
V názvu Tvého posledního alba vyzýváš posluchače, aby ti řekli, jak se skutečně cítí. To však není jen řečnická otázka, jelikož lidé na Tvé stránky mohou skutečně napsat odpověď. Objevily se tam nějaké reakce, které Tě upoutaly?
Jo, spousty z nich jsou skutečně dechberoucí. Ty odpovědi bývají velmi citlivé a upřímné, jindy jsou zase opravdu vtipné. Brala jsem to jako takový osobní projekt, kde lidé mohli otevřeně sdílet své nejniternější myšlenky a svá tajemství, byla to opravdu zajímavá zkušenost.
A co lidé říkají Tobě osobně? Co tak obvykle říká typický fanoušek Courtney Barnett?
Vždy to je jiné, každý člověk má nějaký vlastní, specifický původ a svůj vlastní vztah k té hudbě. Spousta lidí si ten vztah vytvořila na základě toho, co se jim přihodilo v životě a čeho si v té které konkrétní písni všimnou. Strašně ráda poslouchám jejich příběhy.