Kapela Dolls in the Factory, jež vznikla zhruba před sedmi lety, prošla nedávno personálními změnami a odstartovala novou fázi. Nejen o tom jsme si popovídali s Ondřejem Pavelkou a Martinem Veličkou – původními členy kapely.
Dosavadní konto Dolls in the Factory zahrnuje debutové EP Hurricane, řadovou desku Statues a DVD záznam z koncertu na domácím frýdecko-místeckém festivalu Sweetsenfest.
Formace se úspěšně zúčastnila řady talentových soutěží, absolvovala nespočet klubových i festivalových vystoupení a v neposlední řadě předskakovala hvězdám tuzemské hudební scény. Skladba Believe z debutové desky byla dokonce vybrána pro úspěšný film Křídla Vánoc.
Počátky kapely Dolls in the Factory se píší někdy v roce 2011. Jak tehdy vznikl nápad založit kapelu a kdo s ním přišel?
Ondra: Co si vybavuji, tak s tím za mnou přišel Mirai – spolužák, se kterým jsem sdílel lavici, že zná basáka a že s ním chce založit svůj vlastní band. S Fčelou (Martin Velička – pozn.red.) se znali z kapely Coin. Mirai tenkrát hrál ještě v Cornflakes a já měl taky svou partu. Všichni jsme se od všech oddělili a dali do kupy Dolls.
Martin: Přišel s tím Mirai. Znali jsme se z mé předchozí kapely Coin, kde taky krátkodobě působil a věděl, že mám poměrně podrobný plán, jak se dostat někam dál, než jen na regionální úroveň. Jednoho krásného dne mi zavolal, že sestavuje novou kapelu a jestli bych to nechtěl zkusit s tím, že bych se pokusil ten plán „naroubovat“ na ten jeho nový projekt. Přišel jsem na zkoušku a bylo to super, no a na té druhé jsem byl z toho, jak nám to spolu jde, už totálně nadšený, takže jsem mu řekl, že do toho jdu!
Debutová deska Statues (2013) sklidila na české hudební scéně poměrně úspěch, ačkoli je v angličtině. Co tehdy přimělo Richarda Krajča ke spolupráci?
Ondra: Chci věřit, že to tenkrát byla pouze hudba. Opravdu si myslím, že jsme ho zcela bezelstně zaujali.
Martin: Tak co se týká té desky, tak si myslím, že mohla mít úspěch daleko větší, ale to bychom potřebovali také mnohem větší mediální podporu. Ale vzhledem k tomu, že nám s tím nepomáhalo žádné vydavatelství, a všechno jsme si dělali prakticky sami, tak se to asi úspěchem nazvat dá. A co se týká Richarda, tak nám od něho jednou přišel email, že poslouchal to naše album, že se mu moc líbí a že zrovna hledá skladby do filmu Křídla Vánoc a jestli by mohl jednu z našich písní v tom filmu použít. Jasně, že jsme rádi souhlasili.
Kapela Kryštof si vás na jaře 2014 vzala jako předskokany na Inzerát tour. Pocítili jste tehdy jako kapela značný nárůst popularity? Jak přesně se to projevovalo?
Martin: Rozhodně! Už na těch koncertech jsme byli ze začátku doslova v šoku, jak nás fanoušci Kryštof přijali, jak byly nadšené reakce přímo během koncertů, že se s náma chtějí fotit, že chtějí podpisy a že nám píšou na náš facebook, na kterém jich v tom období přibylo opravdu hodně.
Ondra: Projevovalo se to tak, jak si to každý představuje – lidi nás poznávali na ulici, někdy chtěl někdo podpis a kde kdo nám chtěl „pomoct“…
Záhy na to kapelu opustil zpěvák Mirai a bubeník Šimon. Od té doby o vás nebylo moc slyšet. Teď už ale máte nové posily. Bylo těžké najít zpěváka?
Ondra: Za mě ani ne, dali jsme inzerát a pak jsme vybírali, ale Fčela to bude asi vidět jinak… např. ten inzerát se sám nenapsal.
Martin: Tak pro mě bylo těžké vůbec přesvědčit sám sebe, že má cenu ještě pokračovat. Najednou, po těch všech úspěších, začínáte prakticky od nuly. Ale po čase mi to prostě začalo strašně moc chybět a tak jsem zmobilizoval všechny své síly a zavolal Ondrovi, že zkusíme dělat jen ve dvou a uvidíme. Začali jsme dokumentem Jeden rok v ráji, který jsme sami vyprodukovali a pak jsem se začal prokopávat všemi těmi rozdělanými skladbami a začal jim, tehdy ještě jen v hlavě, dávat finální podobu. Přibrali jsme bubeníka a začali ty skladby nahrávat, jen tak, bez zpěvu, no a s výsledkem jsme byli tak spokojeni, že jsme si řekli, jo, jdeme znovu do toho a začali všemožně shánět zpěváka. Nakonec se nám ozval Vojta přes facebook, že by to zkusil a ono to po x neúspěšných pokusech konečně klaplo.
Čtěte také: TIP REDAKCE: V kterých kapelách dříve působil Pepa Bolan či Mirai Navrátil?
Seznamte nás tedy s novou sestavou Dolls in the Factory. Došlo k nějakým výraznějším změnám ve stylu kapely?
Ondra: Tak tedy zpívá nám Vojtěch Václav Metoděj Švanda (vždycky mě to baví, když jeho jméno můžu říct v celé kráse) a na bicí hraje David Janáček. K výraznějším změnám ve stylu podle mě nedošlo, navazovali jsme na předchozí materiál, ale obecně cítím, že jsou ty písně víc „naše“.
Martin: Co se týká stylu, tak myslím, že navazujeme tam, kde jsme skončili na předchozí desce Statues. Snažili jsme se hlavně o to, aby byly skladby propracovanější a určitě si mnohem více pohlídáme jejich finální mix a mastering.
Dočkáme se od vás v blízké době nějakých nových písní? Či snad druhé desky?
Martin: Tak na tuhle otázku jsem už částečně odpověděl. Máme osm zbrusu nových skladeb a jednu předělávku. Ty bychom chtěli, co nejdříve to bude možné, nahrát v profi studiu s dobrým producentem a pokud možno i vydat.
Ondra: Demo je už na světě a nahrávat chceme – i kdyby zatím jen singl. Já tedy aspoň doufám, že se ho dočkám.
Jaké jsou aktuální cíle kapely Dolls in the Factory? Čeho byste rádi v letošním roce dosáhli?
Ondra: No, já si chci pořídit nějakého slušného stratocastra a jako kapela teď asi chceme ze všeho nejvíce živě hrát!
Martin: Odpovím heslovitě: smlouva s vydavatelstvím, nová deska, aspoň jeden videoklip a koncerty, koncerty, koncerty.
