Americká indie popová kapela Foster the People vydala minulý týden své třetí album s názvem Sacred Heart Club. Ještě před tím ale některé písně z tohoto alba zvládli muzikanti s Markem Fosterem včele předvést českému publiku na Rock for People. Tam jsme se hlavně s Markem Fosterem a Isomem Innisem o novém albu trochu pobavili a zabrousili jsme i do minulosti.
Jméno vaší kapely má většina lidí spojené s vašim největším hitem Pumped Up Kicks. Není to trochu otrava, že i když máte spoustu jiných skvělých songů, pořád vás lidi znají hlavně kvůli tomuhle jednomu?
Mark: Vidím to tak, že spousta kapel čeká roky na to, než se jim podaří vydat hit a nám se to podařilo hned napoprvé a je normální, že se s námi ten hit táhne.
A jaký to byl pocit, když jste si uvědomil, že jste slavný? Po tom, co vás proslavil právě hit Pumped Up Kicks.
Mark: Pamatuji si přesně ten moment. Měli jsme mít koncert v Los Angeles, bylo to zrovna v den mých narozenin, a ten koncert se měl nést v čistě komorním duchu. Měli tam být jen přátelé a bylo to na místě, kde jsme hráli asi desetkrát před tím. Ale tentokrát byla obrovská fronta před vchodem. A já si pamatuju, jak jsem šel na to místo konání koncertu, viděl jsem tu frontu, otočil sem se, musel jsem se zastavit a jen jsem si řekl: „Pane Bože, tohle se opravdu děje. Na tohle nejsem připravenej.“
A jak se povedl ten koncert?
Mark: Myslím, že to byl ten nejhorší koncert, jakej sme kdy zahráli. Bylo opravdu těžký si to všechno uvědomit a tak rychle se připravit na to, že teď mám odehrát vyprodanej koncert. Před tím jsme hrávali třeba pro šest lidí a najednou tohle. Musím ale říct, že to bylo fantastický.
Čtěte také: Foster the People se poprvé představili českému publiku
Pojďme se ale přesunout zpátky do přítomnosti. Zanedlouho vydáte nové album, které se jmenuje Sacred Hearts Club. Trochu mi to připomíná název jednoho alba od The Beatles. Je to náhoda, nebo jste se tím opravdu nechali inspirovat?
Mark: Myslíte Sargent Pepper’s Lonely Hearts Club Band? Ne ne, název vznikl vlastně náhodou a vztahuje se k něčemu, co řekla moje kamarádka. Byl jsem s ní na lodi, sjížděli jsme řeku a povídali jsme si o životě a o tom, jak někteří lidé v našem životě, někteří naši přátelé mají pocit, že můžou popadnout svůj život za pačesy a nenechají se jím vláčet. Žijí, jako kdyby neexistovala pravidla a zábrany, žijí tak, jak chtějí žít a vychutnávají si každou zkušenost svého života. A moje kamarádka pro ně vymyslela pojmenování Sacred Hearts Club. Jediné, co jsem na to mohl říct bylo: „Perfektní.“
A jaká je vaše nejoblíbenější skladba z nového alba?
Mark: Je to určitě Loyal Like a Sid & Nancy.
Jak se vám na novém albu vlastně pracovalo? Byla to spíš zábava nebo dřina?
Isom: Musím říct, že to bylo obojí. Na albu jsme začali pracovat už v roce 2014 a nikdo nevěděl, že na něm pracujeme a vlastně jsme dělali hudbu pro zábavu a samozřejmě jsme chtěli udělat nejlepší album, jaký dokážeme, ale hlavně jsme prostě experimentovali a improvizovali ve studiu. Snažili jsme se do hudby nevnášet žádné limity a po čase jsme sledovali, jak se naše hudební nápady daly dohromady a co z toho vlastně vzniklo.
Mark: Já myslím, že vždycky na začátku nahrávání z toho má každej fakt dobrej pocit, protože konečně nemusí hrát ty samý songy jako na turné během posledních let. Takže tvoření nových věcí ve studiu je vždycky opravdu zábava. Jenže pak přichází proces finálních úprav, a to je snad ta nejtěžší věc na světě. Půlka hlavy mi zešedivěla při práci na dokončování textů. Takže je to celé podivně nádherný proces a je celkem těžké nějak sesumírovat naše pocity z něho.
Každopádně se vám alespoň ty zveřejněné nahrávky, které jsem měla možnost slyšet povedly a určitě je i zbytek alba super. Budeme se těšit na jeho vydání a moc děkujeme za rozhovor.
