Letos ho čeká čtvrtá deska a velké množství koncertů. Na nich servíruje lidem netradiční muziku o chladných a zmatených holkách, post-apokalypsách nebo třeba o Praze, která v kombinaci s jeho vizáží působí dost depresivně. I tak lidem chutná a rádi si přidávají.
Jednoho jara 2011 vznikl jakousi náhodou, když si jeden kluk z Doks doma tvořil muziku z kuchyňských zvuků. Tak nějak se mu během vymýšlení textů a snění vetřel do hlavy a už tam zůstal. Dal mu jméno Kittchen. Tenhle post-apokalyptický kuchař začal vařit muziku, ze které vznikla nejen zajímavá hudba k zamyšlení, ale také trvalé spojenectví s Tomášem Neuwerthem z Umakartu. Letos chystá už čtvrtou desku, kterou tradičně okusíme na 1. máje.
Těžko říct, proč na jeho koncerty chodí tolik lidí. Možná, že se chtějí cítit depresivně, možná je Kittchen prostě jen fascinuje. Pokud budete chtít ochutnat, máte možnost, a to hned 25. února v Paláci Akropolis, kde bude vystupovat před Mariam The Believer nebo 6. března v Lucerna Music Baru. Zde bude hrát před Annou Calvi. Mezi vším tím vařením a koncertováním si udělal trochu času, usedl k Facebooku a svěřil nám svůj sen o maškarním koncertu, popsal svou kuchyni a zamyslel se nad posledním dnem na zemi.
Jaký byl Kittchen na počátku a jaký je teď? Cítíš nějakou vnitřní změnu?
Na začátku byl Kittchen sám a věděl houby. Teď jsme na to dva a vim, že dokážu hrát sám, že dokážeme hrát ve dvou, ať už Tom hraje na nějakej drumpad, basu, živý bicí nebo iPhone. A že dokážeme hrát i ve čtyřech a v pěti. A že to může bejt vopravdu velká radost. Na začátku to byl taky dost chaos, ve kterým jsem se orientoval hlavně podle intuice. To zůstalo.
Co Tě čeká v roce 2014?
Vypadá to, že hodně koncertů a hodně cestování, což by bylo bezvadný. Zrovna o víkendu jsem hrál v Krnově a v Kopřivnici na zkoušce. A pak jedu do Prahy, kde máme v úterý koncert. Hodně přejezdy vlakem. To mám rád. 1. května bych chtěl dát na web ke stažení desku remixů, který se mi teď pomalu skládají dohromady. A průběžně budeme pracovat i na další desce.
Pro koho vaříš svou hudbu?
Pro každýho, komu by mohla chutnat. Nevim. Pro sebe dost. A pro podobný magory. Ale i pro normální lidi, který to baví.
Je někdo, s kým by si rád ukuchtil nějakou dobrou muziku?
Jasný, spousta lidí. Od slovenky Katarzie, přes Kata z Prago Union až po Jónsiho ze Sigur Rós. Hromada lidí. Ale teď mi, musím říct, královsky vyhovuje spolupráce s Tomášem Neuwerthem. A s dvojčaty Galiovými. A DJem Jenem. A Danem, mistrem zvuku. Je dobrý mít malej tým, kterýmu můžeš věřit. A jsem rád, že mám možnost takhle kuchtit s těmahle lidma.
Vídáme tě v bílé a v černé kuchařské čepici. Zkusíš někdy i jinou barvu?
Pussy Riot maj krásně barevný masky. Ale zase je to jejich trademark. Mi přijde, že se ke mně ta černá prostě hodí. Černej kuchař, to je jak černej myslivec, co straší kamarádovi za nocí za plotem na chalupě.
Líbilo by se ti, kdyby na tvůj koncert dorazil někdo v kuchařský čepici? Stalo se ti to třeba už někdy?
Nestalo se mi to a jasný, líbilo by se mi to asi. Mám takovej sen, udělat koncert pro lidi v maskách. Buď by si přinesli vlastní, nebo by si je mohli koupit nebo vyrobit na místě. Takovej maškarní koncert. Myslim, že by bylo hodně lidí překvapenejch, co s člověkem taková maska udělá. A když by je navíc měli všichni, tyjo, to by mohlo bejt velký.
Popiš nám svoji kuchyni…
MacBook Pro, stříbrnej, trochu opatlanej. Jabko přelepený černou samolepkou s lebkou ze sluchátek, který se mi hnedka zlomily. Ale lebka sedí přesně a tim jabkem jí akorát svítěj oči.
Máš rád ženy? A na jaký způsob?
Ženy žeru, nejradši medium rare.
Dočetla jsem se, že tě děsí témata ohledně konce světa. Kdyby se to doopravdy stalo, jaká bude poslední věc, kterou uděláš?
Sakra, to nemůžeš vědět. Ale kdyby byl nějakej čas, pokusil bych se nějak kontaktovat lidi, s kterejma bych ten konec světa chtěl strávit. Možná by jich nebylo moc. Dost pravděpodobně možná jenom jeden jedinej. A ten by zase třeba chtěl trávit ty chvíle s někym jiným. Takže bych šel celej ubulenej do bia OKO a kalil bych tam, než by to přišlo. Hodně mě bavila Trierova Melancholia. Opravdu krásnej film, kde vidíš, jak by to klidně mohlo vypadat.
Je ještě něco jinýho z čeho máš strach?
Z letadel a lítání.
Na Facebooku hodně diskutuješ s fanouškama. Chytáš tam inspiraci?
Spíš nějakou zpětnou vazbu. Baví mě komunikovat s lidma. Pokud je to taky baví, nebo je těší, co dělám, nebo se mě chtěj na něco zeptat, je třeba zrovna Facebook super věc. A vlastně je hodně zajímavý, i psát si s lidma, který to naopak nebaví a maj výhrady. Pokud to teda nejsou kreténi, jakože by byli třeba bezdůvodně sprostý nebo mleli úplný nesmysly. Ale těch zatím moc neni.
Kým by Kittchen byl, kdyby nebyl kuchařem?
Potápěčem, kosmonautem nebo týpkem, co v parku v Berlíně hrabe listí a v zimě sype cestičky solí a v létě popíjí Club Maté ve stínu lípy.
