Sešli jsme se s celou formací Koblížci, abychom se optali na jejich nejnovější studiové album 3+ a další věci kolem fungování kapely.
Co nám můžete říct o novém albu 3+? V čem je jiné než ta ostatní?
Josie: Je to jedenáct svěžích pecek, které jsou cestou do naší duše. A chceme s tímto albem prorazit v České republice.
Filip: Jiné je to hlavně v těch textech, které jsou nyní dost osobní. Jsou to interní texty hlavně z duše Josieho. Taky hudebně dost využíváme prvky jiných stylů. Není to úplně ten pop-punk, punk-rock, který jsme hráli předtím. Občas se tam objeví trošku funky, trochu balady a občas harmonie zasahují hodně okrajově do jazzového stylu. Ale fakt jen zlehka.
Když se podíváme do duše Josieho, kolem čeho se ty texty nejvíce motají?
Josie: Motá se to kolem toho, co jsem zažíval, kolem toho, co jsme prožívali my všichni, kolem našich problémů, kolem toho, co se děje kolem mě a kolem mých blízkých. Tohle všechno se tam tak různě promítá.
S kým vším jste na novém albu spolupracovali?
Filip: Určitě to byl Derek Saxenmayer ze studia Faust Records – Američan, který dělal celý mix, sem tam přinesl nějaký skvělý produkční nápad, třeba jako zvuk a podobně. Pomáhal nám také Bohouš Zatloukal, kytarista z kapely Jasná páka a Hudba Praha nebo 5P. Ten nám třeba půjčoval kytary nebo hlídal texty při nahrávání.
Když jsme u textů – píšete si je sami?
Josie: Nevím, jestli jako jedni z mála, ale my si už od začátku zakládáme na tom, že si děláme vždycky všechno sami – muziku i texty.
Filip: I nyní nám pomáhali ostatní pouze se zvukem a efekty například, ale vyloženě skladbu písniček jsme si dělali zase sami.
A jaké bylo tedy nahrávání?
Filip: Pro mě teda skvělý! Nejlepší, které jsem kdy zažil.
Josie: Pro mě určitě taky! Ve Faustu jsme nahrávali asi tři týdny v kuse a bylo to skvělé.
Filip: Bylo to super, protože to je výborně vybavené studio s obrovskou sbírkou vintage nástrojů. Já tam byl úplně jako v sedmém nebi, protože se o tuto elektroniku trošku zajímám a tam byly špičkové věci. Je to jedno z mála studií v Česku, které může něco takového nabídnout. Většinou tam létají nahrávat kapely z Anglie a celkově tam českých projektů je pomálu.
Když jste šli nahrávat, měli jste již hotový koncept alba, nebo vznikl až při samotném nahrávání?
Josie: My jsme měli už připravené demo nahrávky, ale nakonec ta písnička ve studiu vyzněla trošku jinak.
Filip: To bylo i tím prostředím… řekli jsme si, jee, heleď, tohle bychom tam mohli dát, to zní dobře a nakonec to tam třeba zůstalo.
Proč jste zvolili masterování (mixování) v Londýně?
Filip: Tak to byl zrovna jeden z těch producentských zásahů Dereka. Když jsme se bavili o masteringu v Česku, tak nám doporučil studio v Londýně, kde to udělají s poměrně malým cenovým rozdílem, ale mnohem větším efektem. Myslíme, že je to udělané opravdu skvěle.
Jak vzniká taková písnička? Když to vezmeme zcela od psaní hudby nebo textu až po to nahrávání.
Josie: No vzniká to hlavně ve zkušebně, kdy já mám třeba tři hlavní akordy i bez textu, které si furt přehráváme a postupně si z toho uděláme písničku. Filip přidal nějaký riff, Robert vymyslel nějaké bubny. Každý vymyslel něco a do toho se pak přidal text. Když to bylo kompletní, tak jsme nahráli demo. Stále jsme to nějak vylaďovali a nakonec to v tom studiu dopadlo vlastně úplně jinak. Je to jako takový guláš, kdy stále něco přidáváš, někdy ubíráš, někdy předěláváš. Ale ve zkušebně toho vznikne nejvíc.
Filip: Místo textů často používáme takovou svahilštinu, což je taková pseudo-angličtina, kdy si vymyslíme frázování na tu melodii a do toho se snažíme zasadit text.
Proč ten název 3+?
Josie: Protože od nás odešel kytarista a původně jsme zůstali jen tři. A dlouho jsme hledali název na novou desku, tak jsme si řekli, že to pojmenujeme nějak jednoduše. Tak jsme udělali 3, jakože my, plus Lukáš Fousek jako náš umělecký vedoucí. Proto to 3+.
Filip: Navíc jsme doufali, že jednou budeme čtyři, tak jako tomu už teď je s novým kytaristou Petrem.
Máte nějaký vzor? Nebo jaké kapely se vám líbí?
Robert: Mně se třeba z české scény hodně líbí Otakar Petřina alias Marpo, který je skvělým bubeníkem ve skupině Chinaski a zároveň má svou kariéru rappera. Není to úplně můj vzor, ale pustím si ho rád. Inspiruje mě.
Josie: Já třeba teď moc vzor nemám, protože jsem tu hudbu nějak přestal poslouchat. Ale třeba poslední dobou se mi líbila kapela Biffy Clyro, ovšem to až po napsání desky, takže se to tam nijak neodrazilo.
Filip: Naše deska jako celek asi těžko jde k něčemu přirovnat. Spíše jednotlivé skladby sahají do různých stylů. Ze zpěváků na mě má poslední dobou trošku vliv Carrie Taylor a ze zpěvaček třeba Christina Aguilera.
Co vás nyní tedy čeká?
Josie: Teď jsme natočili videoklip, který půjde za chvíli ven. Pak plánujeme tour, od teďka do konce roku, po celé republice. Taky nyní zapojujeme do hry našeho nového kytaristu Peťu. A prostě to chceme dotáhnout dál.
Filip: Hlavně nabrat nové fanoušky, zapůsobit na stejně starou cílovou skupinu, jako jsme my. Ukázat, že neumíme jen nějaké pitomé písničky, ale že o tom umíme také přemýšlet.
Jaká byla vaše cesta až tam, kde jste nyní?
Joise: My jsme museli začít úplně od začátku, neměli jsme nic zadarmo, všechno jsme si platili, na koncerty jsme jezdili skrčení v plném mondeu. A postupem času jsme se stávali známější a posunovali se dál a dál a natáčeli jsme desky. Vývoj naší kapely je takový přirozený. Pořád jdeme někam, není to nijak tlačený.
Měli byste nějakou radu pro začínající kapely?
Josie: Já bych měl jednu radu. Ten, kdo hraje v kapele, dělejte muziku. Jestli chcete, tak hrajte nejlíp česky, protože tady se stejně nikam nedostanete. Dělejte to kvalitně, neflákejte to. A musíte hlavně vydržet. Třeba nám to trvalo celých sedm let.
Filip: Já bych k tomu dodal to – nahrávejte se a poslouchejte se. Věřte svým uším a sami sobě.
Jako rockerů se zeptám na téma – Sex, drogy a rock’n‘roll – co vás k tomu napadá?
Josie: Tak to je jasný, my jezdíme po koncertech a ten sex tam je. Já osobně si to užívám. Drogy ano, ale už ne. A rock’n’rollem žiju a i tak přemýšlím.
Robert: Sex, drogy a rock’n’roll k té hudbě patří, ale můžeš se od některých věcí distancovat. Třeba jít hrát na pódium zfetovaný je prostě špatné divadlo. Takže se drogám jako kapela docela vyhýbáme a ten sex je důležitý do života. To je jasný.
Filip: Já jsem nejvíc na ten rock’n’roll.
Petr: Sex prostě jak jen to jde, drogy jen občas a ten rock’n’roll co nejvíc.
