Sešli jsme se s českým básníkem, textařem, producentem a především rapperem Jonášem Červinkou, který vystupuje pod přezdívkou Lipo. Popovídali jsme si o jeho postojích, nové desce a dalších věcech.
Řekni fanouškům něco o svém novém albu O duši.
Nová deska rozhodně není nějaký radikální odskok od toho, co by ode mě mohli fanoušci čekat. Určitě nezměním směr o tři sta šedesát pět stupňů. Spíše bude dost odvážná v tom, jak rozvíjíme tento žánr. To znamená, že hlavní rozdíl bude v hudebním přístupu a v tom, jak bude hudba vystavěná, kolik má poloh, jací tam jsou pozvaní muzikanti. Také jaké tam zazní nástroje, mám tam od country kytary až po indický sitar. Já se pustil na neprobádané území, kdy křížím žánry, což je pro český hip-hop dost odvážné. Myslím, že tento žánr to opravdu umožňuje, ale konzervativní hip-hopový fanoušek to nejspíš neskousne. Ale já ani o konzervativního hip-hopového fanouška nestojím. Vkusově se míjíme.
A myslíš, že hip-hop má v tomhle nekonečné hranice?
To asi ne, ale můj producent Martin Ledvina, který tuto desku produkoval spolu s beatmakerem ODDým, říkají, že jestli se někde ta kreativita odehrává, tak je to právě hip-hop. Kytary jsou už dost vyčerpané a ty postupy se často opakují, ale hip-hop a jména jako Kanye West to stále rozvíjejí a možnosti tu jsou ještě neprobádané.
Nehrozí tedy, že sklouzneš k nějakému jinému žánru? Bránil by ses tomu?
Určitě ne, protože já nebojuji za nějaký žánr, ale jde mi o to se nějakým způsobem sebevyjádřit a hudba a hip-hop je jedna forma, jakou se můžu vyjádřit a dělat to, co dělám. Ale mohu to udělat také prostřednictvím literatury nebo filmu. Mně jde hlavně o to sebevyjádření.
Mohou se fanoušci těšit na nějaké hosty?
V hip-hopu funguje klasická reklama, že se lidi zvou na desky navzájem. Já jdu jinou cestou. Jde o to, že moje deska je dost osobní a uzavřený tvar, takže já jsem na ni nezval žádné rapové hosty. Pozval jsem hodně hudebníků a nějaké zpěvačky, jako Terezu Černochovou či Terezii Kovalovou z Calm Season. A je tam i Kühnův dětský sbor s operní pěvkyní.
Měl jsi nějaký speciální důvod pro výběr zrovna těchto lidí?
To vzniklo spíše během procesu vznikání desky a toho, kdy jsme si řekli, že ty písničky by mohly být těmito osobnostmi obohaceny.
Kde bereš inspiraci ke svým skladbám?
Určitě ze svého života a ze sebereflexe. Také to jsou vztahy, které jsou pro mě takovou studnicí, kde se inspiruji. Další rovinou je pak ta sociálně kritická. Mám rád také knížky a umění celkově.
Ty jsi textař, skladatel a rapper v jedné osobě. Která z těchto částí tě baví nejvíce?
Já nejsem hudebník a nehraji na žádný nástroj. Spíše chodím s nápady, co by se tam mohlo objevit. Takže já jsem takový co-producent v tomhle smyslu. Jsem tedy hlavně textař. Nejvíce mě na hudbě baví a fascinuje ten samotný proces vznikání písní. Člověk někde začne a skončí třeba úplně někde jinde a to je na tom to zábavné a dobrodružné.
A máš nějaký konkrétní příklad podobného procesu?
Například píseň Město, co spí, kde je akordeon, pak se tam objeví drum’n’bass, do kterého přijde operní zpěv a celé to stojí ne tématu o mém rodném městě, začínala původně pouze s kytarami. To je ukázka toho, jak je ten vývoj zajímavý.
Co nejspíš mnoho fanoušků neví, je, že také točíš videoklipy, například pro Tomáše Kluse nebo Anetu Langerovou. Připravuješ nějaký v současné době?
Já momentálně musel nabídky na točení klipů spíše odmítat. Ten poslední, který se mi líbil, byl pro skupinu Jelen s Kateřinou Marií Tichou, ale to už bude také skoro rok. Já jsem naposledy režíroval klip pro sebe, právě pro písničku Město, co spí.
Co ty posloucháš? Je někdo, kdo tě v tvé hudbě hodně inspiruje?
Mě inspiruje taková ta uvědomělejší větev v hip-hopu nebo hudebníci, co tento styl rozvíjí, jako právě Kanye West, J. Cole nebo Common. Pak poslouchám spoustu jiné hudby, třeba kytarové věci jako Kings of Leon. Je toho opravdu dost. Když jsem doma sám, tak poslouchám třeba jazzovou hudbu.
Máš tedy raději českou nebo zahraniční scénu?
Přiznám se, že co se týká inspirace, tak určitě tu zahraniční.
Myslíš, že česká scéna tu trošku zaostává?
Rozhodně nechci mluvit za jiné žánry, takhle se povyšovat nad ostatní nechci. Ale co se týká hip-hopu, tak si myslím, že tu často dochází k otrockému kopírování zahraničních vzorů.
A máš někoho, s kým bys rád spolupracoval?
Jde-li o český hip-hop, tak tam jsem už spolupracoval třeba s Katem, Prago Union nebo s Bonusem, což jsou všechno lidi, jejichž názorů si celkem cením. Takže já to nemám moc kam dál posouvat. Abych pracoval s nějakými známými jmény, co mají hodně mladých posluchačů, a aby to bylo jako násilné spojení, to moc nechci. Ale určitě se spolupráci nebráním. Já respektuji třeba cestu Majka Spirita a Rytmuse, ale ti jdou zkrátka jinudy, než jdu já.
Tvoje písničky mají na různých kanálech miliónová zhlédnutí. Přemýšlíš o takovém cíli, když ty skladby děláš?
Když se v tomhle pohybuješ nějakou dobu, tak už předem víš, že když písnička má dobrý a chytlavý refrén, bude mít nejspíš úspěch. Ale jsou písničky, které potřebuji udělat opravdu umělecké a pak jsou skladby jako Pořád jen to svoje, vypuštěné jen tak do světa. Dnes má milión zhlédnutí a to jsem opravdu nečekal.
Jaké máš plány do budoucna?
Přiznám se, že z nové desky jsem opravdu vyčerpaný, protože jsme do ní dali hodně. Paradoxně je tam jen deset písní, ale strávili jsme na tom hodně času a já nyní potřebuji nějaký odstup. A já tam spoustu písniček nedal, takže materiál, s kterým mohu pracovat dál, mám. Teď budu točit videoklipy a propagovat novou desku.
