Honza Chmelař alias Fru – Fru je sympatický kytarista se smyslem pro humor, který plnohodnotně doplňuje tuto grunge-rockovou kapelu z Vyškovska.
Proč přezdívka Fru-Fru a kde a jak vznikla?
Přezdívku jsem dostal už jako sedmiletý kluk a poutá se k ní opravdu dlouhá historka (smích). Nikdy jsem moc nepátral po jejím původu, jen vím, že je převzatá z filmu, ve kterém hraje Terence Hill a Bud Spancer, snad po nějakém banditovi z tohoto filmu (smích). Od jisté doby už mě tak oslovuje jen malá část mých kamarádů, ale stále ji využívám jako nick v internetových diskuzích, případně profilech.
Na co umíš kromě kytary hrát? A od kdy hraješ na nějaký hudební nástroj?
K hudbě jsem měl vztah odmalička, ale dlouho jsem byl spíš jen pasivní posluchač. A nezajímala mě jen rocková muzika, ale pravda – ovlivnila mě pak v aktivním muzikantství nejvíc. Na kytaru jsem začal hrát celkem pozdě, kolem dvanácti let. Hodně mě zajímaly i bicí a basová kytara, nicméně kytaru jsem si vzal jako doménu. Časem jsem se dostal i k bicím, většinou když bubeník z kapely nepřišel na zkoušku nebo docházel později. Bavilo mě to a postupem času jsem i rok v naší kapele na bicí hrál.
Jaký je tvůj/váš největší hudební úspěch?
S kapelou jsme se zpočátku snažili prosadit v různých hudebních soutěžích, zúčastnili jsme se Skutečné ligy, Rock Talentu v Dobromilicích, kde jsme získali prvenství, několikrát jsme byli v internetovém hlasování o kapelu týdne na rock.cz, dále v rádiových soutěžích, mimo jiné i v soutěži o předkapelu Alice Coopera, do soutěže se přihlásilo kolem 150 kapel, z toho bylo do finále odbornou porotou vybráno deset kapel. V esemeskovém hlasování jsme pak skončili na 4. místě, ale my to bereme jako úspěch a v každém rozhovoru se tím chlubíme (smích).
Jaké jsou tvé největší hudební cíle?
Dřív jsem byl jako každý začínající muzikant nadšenej muzikou a představoval si, jak budu hrát na velkých koncertech pro množství fanynek a koupím si za vydělané peníze drahou kytaru. Dnes jsem skromnější… Hudbu beru jako relax, rozptýlím se od každodenních starostí a tak si odpočinu. Těší mě, když nás na koncertě lidi poslouchají, zatancují si a pobaví se, po koncertě nás fanoušci pochválí, pokecají, případně zanechají vzkaz na našem profilu. Je to taková zpětná vazba fanoušků k naší práci a snažení, to beru jako hlavní hudební cíl. Dalším cílem kapely je konečně vydat naše první CD, na tom už pracujeme celkem dlouho, tak snad už to brzy dotáhneme do konce, do cíle (smích).
Viděl jsem váš klip Urban contradiction z roku 2011. Plánujete natočit další klipy?
Natáčení klipu nás bavilo, jsme za něj rádi, protože se jím můžeme prezentovat dalším potencionálním fanouškům. Nicméně zatím neplánujeme točit další klip, spíš se chceme věnovat přípravě nových věcí a materiálu na desku a případně koncertování.
Kde se chystáte do konce roku vystupovat?
Vzhledem k pracovní vytíženosti všech členů kapely nemáme do konce roku naplánovaný pevný harmonogram vystoupení, oslovilo nás však pár klubů, ve kterých bychom mohli vystupovat, ale jestli to bude do konce tohoto roku nebo až další rok, to ještě nevíme.
Máš taky své stálé fanynky?
Myslím, že ano (smích).
Tvůj největší trapas na koncertě?
Trapasů na koncertě moc nemáme, naštěstí se nám vyhýbají, asi na nás teprve čekají.
Už jste hráli jako předskokani před nějakou kapelou?
Hráli jsme často na fesťácích, kde vystupovala zvučná jména jako Chinaski, UDG, Blue effect a podobně, nicméně málokdy jsme se střídali přímo na pódiu. Několikrát jsme hráli před Dark Gamballe a s těma je to vždy zážitek. Dále pak s brněnskými Animé, Annie´s trip, Overhype, Onset, Chaos In Head, Waťák, Fall a Prey, Rattle Bucket a dalšími.
