Termín indie se začal používat v 80. letech letech jako popis kapel, které nebyly vázané smlouvou k vydavatelství a jely spíše sólo. Postupem času z indie vznikl žánr, který pod sebou vytvořil několik dalších odvětví. Pojďme se podívat na to, jak indie vznikl a pokračoval až dodnes.
Úplný počátek
V 80. letech vznikl termín indie jako zkrácenina slova independent čili nezávislý. Pokud se budeme zaměřovat pouze na hudbu, šlo o interprety, kteří místo dostávání se do povědomí lidí přes komerci a slavné labely dávali přednost zakládání menších nahrávacích společností nebo vydávání své hudby čistě sólo bez labelu a takovému „udělej si sám“ stylu.
Nutno dodat, že zatímco někteří považovali indie-rock za určitý způsob vzpírání se hierarchii a lepším podmínkám, jiní se s tímto stylem ztotožnili jako s filosofií tvoření a šíření hudby a tím pádem odmítali jakékoli nabídky větších vydavatelství. Samozřejmě, že by to na jednu stranu znamenalo větší příjmy a celkově materiální prospěch, ale na stranu druhou i daleko menší tvůrčí svobodu a volnost, na které si tito umělci zakládali.
Tato hudba byla tedy logicky prezentovaná na undergroundové scéně. Ti menší hráli v klubech a měli skupinku svých příznivců, kteří se mezi sebou dobře znali a spíš hráli pro sebe navzájem, než pro nějaké veliké publikum, i když takové cíle někteří pochopitelně měli. Ti, kterým se dařilo víc, měli větší fanklub a vyráželi i na koncerty. Ale stále to nemělo ani zdaleka takový rozměr, jako tehdejší mainstreamoví a vydavatelstvím svázaní interpreti.
90. léta
Začátkem devadesátých let se začala celá filosofie nezávislého stylu tvoření hudby zpochybňovat. Najednou se kapely, které dřív tyto názory zastávaly, ocitly, chtěně nebo nechtěně, v záři reflektorů. Undergroundová rocková indie scéna se chystala stát se mainstreamem, který ale nebyl žádaný a nehodil se.
Obrovský posun se zrodil v Seattlu, kde grungeová kapela Nirvana, která dřív patřila k malému nezávislému labelu Sub-Pop, podepsala smlouvu s gigantem mezi vydavatelstvími Geffen Records v Hollywoodu. První album, které se s touto nahrávací společností bylo nahráno, je dnes už legendární Nevemind. Tato deska se chytla na předních amerických příčkách za 4 měsíce od jeho vydání. Dodnes se prodalo více než 30 milionů kopií po celém světě, což z něj dělá zřejmě nejprodávanější album tohoto stylu všech dob.
Po obrovském úspěchu Nevermind celý svět mluvil o grunge, alternative a indie rock stylu. Úspěch Nirvany nastavil trend a stal se vzorem pro mnoho alternativních rockových kapel. Včetně třeba Pearl Jam, Mudhoney a Hole, kteří následně vstoupili do hlavního proudu.
Čím více kapel našlo úspěch v mainstreamu, tím více termín indie-rock ztrácel na významu. Celá původní filosofie byla fuč a tento termín začal být spíše popisem pro styl zvuku a kvality kapel.
Čtěte také: 10 mrtvých rockerů aneb heroin a 5. duben – největší zabijáci grunge
Přelom milénia
Začátek druhého tisíciletí byl pro indie a celkově hudební průmysl zvláštním obdobím. Mezi lidi vstoupil internet, dal těžkou ránu komerci a byznysu, ale zároveň pomohl šíření hudby, která by bez něj jinak neměla šanci. Nyní byla dostupná spousta umělců a interpretů místo těch pár hvězd, které by zářily samy. Tito umělci se stále nebáli tvoření bez podpory velikých hudebních vydavatelství, a tak se pro ně opět utvořila nálepka indie popř. indie-rock, který se naposledy objevoval v 80. letech.
Indie v Británii
Indie hudba ve Velké Británii měla trochu jiný kořen než v USA, ačkoli indie punková scéna, která vznikla počátkem 80. let, do značné míry inspirovala její původ. Počínaje polovinou 80. let se objevila vlna post-punkových kapel spolu s dalšími popovými indie ovlivněnými akty, z nichž jsou Smiths nepochybně nejznámější.
Zatímco v USA experimentovali s tím, kolik hluku jejich zesilovače utáhnou, jejich britští kolegové se víc zajímali o melodii. Výsledkem toho byl indie-pop. Byla to hudba, která nebyla tak těžká na to, aby byla klasifikovaná jako indie-rock, ale měla stejnou filosofii a zásady.
Stejně jako u grunge v USA, indie hudba vstoupila do hlavního proudu v devadesátých letech. Britpop, hybrid indie-rock a indie-pop kapely opouštěly pomalu své zásady a hodnoty a vázaly se smlouvami s velkými labely, hrály velké koncerty a stávaly se známějšími a známějšími. Oasis a Blur jsou jasnými příklady.
Současnost
V dnešní době je indie styl spíš braný jako styl hudby pro její specifický zvuk. Takže se hodnotí čistě na základě poslechu, nikoli na její filosofii a přístupu k jejímu tvoření. Můžeme se také setkat s desítkami odvětví indie. Indietronica, electro-indie, sad-core, desert-rock apod. Mezi fanoušky stále probíhají diskuze o tom, jestli je indie stále pojmenování pro nezávislé kapely nebo nový styl hudby, který má své kritéria a pravidla.
Pro indie hudbu je největším nebezpečím to, že se stává čím dál tím víc populární. Což je opravdu paradox, protože původní záměr tohoto žánru byl být out. Ale jen to potvrzuje tendence dnešního světa – tedy rozvoj větší a větší rozmanitosti kolektivního vkusu. Zatímco v 19. století existovaly jen dva žánry – lidová a klasická hudba, ve století minulém jsme si už mohli vybrat mezi desítkami stylů – od popu, přes rock, jazz, metal, až třeba po punk. A dnes už existují stovky žánrů, jenž některým podle názvů třeba neřeknou vůbec nic – například new wave, shoegaze nebo tex-mex.
