Poněkud ve stínu leží v rockové historii jméno velšské kapely Budgie, která vznikla roku 1967 v Cardiffu. Vyznačovala se jak osobitým hráčským rukopisem, tak na svou dobu opravdu tvrdým zvukem místy srovnatelným se samotnými Black Sabbath. Pojďme se podívat na příběh této inspirativní a bez nadsázky kultovní kapely.
Není to jen tvrdý zvuk rodícího se metalu, díky čemu si Budgie zaslouží pozornost rockového posluchače. Důrazné a řádně osolené riffy se totiž v jejich tvorbě doplňují v psychedelickém oparu s citlivější melodikou a odbočkami k folku. Bez povšimnutí by neměly zůstat ani obaly desek, které zpravidla nesou výtvarně propracovaný motiv papouška andulky (neboli tedy budgie). Vůbec název a symbol jemného a drobného ptáčka nevznikl náhodou – podle skupiny mělo jít o jasný protiklad k tvrdé muzice, kterou se muzikanti proslavili.
Čtěte také: Jak vyrůst v okolí plevele: Wolf Alice se na nové desce zklidnili a otevírají novou etapu své kariéry
Sestavu Budgie tvořilo tzv. „power trio“ – k hutnému a výraznému zvuku tedy skupině stačili tři muzikanti. Tento model nástrojového rozvržení krátce předtím proslavila anglická kapela Cream s Ericem Claptonem, nedlouho poté se zase stalo klíčovým pro kanadské Rush. S nimi je nápadná podoba také v tom, že v Budgie zpíval baskytarista Burke Shelley. Podobně jako u jeho kanadského protějšku Geddyho Lee je u něj nápadná překvapující výška, ve které se svým hlasem klouže, a to natolik, že se může prvoposluchačovi těžko věřit, že v kapele zpívá skutečně muž. Spolu s Shelleym ve skupině zářil pádný i hravý kytarista Tony Bourge a důrazně vyklepaný bubeník Ray Phillips.
Na nahrávání první, eponymní desky se tito tři muzikanti setkali ve studiu s Rodgerem Bainem, tedy producentem zmiňovaných Black Sabbath. Je to poměrně patrné už od syrového riffu, který otevírá úvodní skladbu Guts. Ta navíc ukazuje také důvtipný smysl pro kompozici a provrstvení. Hned následující skladba Everything in my Heart je nicméně tou pravou zasněnou a citlivou baladickou mlhou typickou pro potomky hnutí hippies neboli květinových dětí. O velkém vlivu kapely jistě vypovídá ta skutečnost, že píseň Homicidal Suicidal po letech zcoverovala slavná grunge kapela Soundgarden.
Čtěte také: Everything Everything: Get To Heaven je nadčasová deska, její témata jsou stále aktuální
Debutovou desku ve své době velký prodejní úspěch nepotkal a bohužel se to netýkalo ani druhého počinu s názvem Squawk. Za jejím obalem stojí umělec Roger Dean, přestože se stylově příliš nepodobá jeho nejznámějším dílům, kterými jsou grafické práce pro progresivní kapely Yes nebo Asia. Na albu je slyšet pokračující spolupráce se zmiňovaným producentem a zdá se, že kapela zde ještě vydatněji nasytila svou chuť po tvrdém zvuku a psychedelickém zkreslení. Všechny struny i bubny muzikanti náležitě „potrápili“ a svůj recept na poctivě tvrdý rock zopakovali také na třetí desce, tedy na Never Turn Your Back on a Friend. Poněkud dramatičtější obal vzešel opět od Rogera Deana, ovšem tentokrát je jeho rukopis mnohem čitelnější. Co se týká činnosti zakládání metalu, vydatnou stopu nese na desce zejména první song jménem Breadfan. Především velice pádná a dynamická rytmika (a neposedná kytara) jako by předurčila thrash metal či možná speed metal, což lze v kontextu roku 1973 jinak říci snad jen o oněch modlách jménem Black Sabbath. O vlivu této písně hovoří to, že byla po letech rovněž zcoverovaná, a sice tentokrát nikým jiným než heavy metalovými titány z Metallicy.
Dadaistické dojmy z názvu písně může trochu rozčeřit ten fakt, že „chléb“ je v tomto případě slangovým označením pro peníze. Touto deskou se rovněž uzavřelo působení bubeníka Phillipse, kterého nahradil Pete Boote. Ten dostal příležitost se vyšvihnout hned dalšího roku na desce In for the Kill!. Na ní lze ostatně snadno slyšet rozdíl oproti jeho předchůdci, neboť album obsahuje také vůbec první vydaný singl od Budgie, tedy song Crash Course in Brain Surgery, který po letech nahrála rovněž Metallica (o svou verzi titulní skladby se zase postarali Van Halen). Za zmínku jistě stojí také následující album jménem Bandolier, na němž je k slyšení další bubeník (tentokrát Steve Williams, který s kapelou již zůstal). Na desce jsou mimo to pozoruhodné hlavně dvě věci – jednak žánrový posun, kde byly najednou místy slyšet také prvky funky music, jednak obal pocházející od Patricka Woodroffea. Ten se proslavil zejména jako autor sci-fi ilustrací. I na této desce se našla skladba, kterou později přehráli známější kolegové. Tentokrát šlo o Iron Maiden a píseň From Here to Eternity. Šestá deska pomohla prosadit jméno kapely v kontrakulturních kruzích, a to hlavně díky slovní hříčce v názvu (album dostalo název If I Were Brittania I’d Waive the Rules, tedy podle patriotické písně z 18. století jménem Brittania Ruling the Waves).
Čtěte také: All Time Low přivezli do SaSaZu nálož hitů a propálili festivalový návrat!
Na zbývajících deskách kapela slevila z kvality přinejhorším nepatrně, pouze si trochu pohrávala se svým stylem. Na dlouhou dobu poslední (a zároveň desátou) vydanou řadovou deskou se roku 1982 stal počin Deliver Us from Evil, který je spjatý s poměrně ambiciózním konceptem o struktuře moci v západním a východním bloku. Poté kapela do druhé poloviny 80. let už jen koncertovala, aby se krátce vrátila v 90. letech a na delší čas v nultých letech. Roku 2006 skupině vyšla definitivně poslední řadovka, která dostala jméno You’re All Living in Cuckooland. Muzikanti se na ní poměrně rozmáchli co do širokého zvuku i progresivních podob svého mistrovského muzicírování a rozhodně šlo o důstojnou labutí píseň. Definitivní konec kapely přišel s úmrtím zpívajícího baskytaristy a skladatele Burke Shelleyho, který v jedenasedmdesáti letech zesnul ve spánku.
Z Budgie se možná nestala legenda, jejíž jméno by hned trklo všechny rockové posluchače. Jako svůj velký vliv a inspiraci ji ovšem označuje řada skutečných hvězd. Při poslechu jejích klasických desek je nabíledni, proč tomu tak je.
Pravda nedoceněná vynikající kapela.
Z nějaké příčiny existovaly v ČSSR oblasti, kde byli Budgie nejpopulárnější věcí v první polovině 70-tých let. Někdo z Královéhradecka mi o nich povídal a potěšilo mě to neb na Strakonicku mezi návštěvníky tancovaček byli Budgie populární přinejmenším jako Stones.
Dobrý den, moc děkuji za Vaši vzpomínku! Zachytil jsem, že například v USA se Budgie obecně moc nechytili, ale třeba v Texasu se stali kultovkou. To mi přijde podobné. Já o nich skutečně neslyšel donedávna, a to jsem si myslel, že mi alespoň základní přehled nechybí.
Znovu díky a zdravím!
Jaká polozapomenutá vykopávka ? Na burzách se to objevovalo a poslouchali jsme to,myslím právě ty jejich nejstarší LP Tak jak spoustu jiných kapel
Dobrý den, toho jsem se přesně bál, že pro mnohé znalce nebudou Budgie žádnou novinkou. Za sebe mohu říct, že pro mě nedávno byli jako zjevení a že zkrátka nejsou zdaleka tak slavní jako třeba Deep Purple nebo Uriah Heep. Děkuji za komentář a zdravím!
Budgie jsem poslouchal v první polovině 70let a poslouchám dodnes.Mám je na Lp,Mc,Cd.Pro mě kultovní záležitost ranného mládí.Skvělá kapela,na burze to šlo tehda koupit za hodně peněz.