Grindcore patří ve světě extrémního metalu mezi velmi populární subžánry, a to jak pro svou energii, tak i špínu a syrovost. Vzhledem k vysokým tempům není zrovna jednoduché ho hrát a ještě složitější je v něm skutečně vyniknout, zčásti i proto, že je poměrně náročnou výzvou vyhnout se otřepaným žánrovým klišé a vytvořit si svoji tvář. V tomto článku představujeme pět kapel, kterým se to daří a které celý žánr velmi dobře reprezentují – a co víc, posouvají ho dál.
Wormrot
Tři kamarádi navrátivší se ze singapurské vojny začali v červnu roku 2007 hrát pod názvem Wormrot a rychlý, nekompromisní grindcore jim pomohl ventilovat svou frustraci. Ač je v extrémním metalu obecně velmi těžké vnímat jakékoliv sdělení (čistý vokál je v podstatě nemyslitelný), jejich texty jsou plné kritiky současného světa a jeho sociální nerovnosti.
Čtěte také: Déluge nebo Une Misère. Která další zajímavá jména nabídl Brutal Assault 2019?
To by v žánru ani nebylo zrovna neobvyklé, Wormrot však přidávají mnoho osobních zážitků. Vzhledem k nesrozumitelnosti vokálu si však posluchač může vychutnat především poctivé riffy vytažené z kanálu a bicí připomínající kulomet, které nám kapela naservírovala na třech řadových deskách i na poměrně velkém množství EP a splitů se spřátelenými skupinami. O jejich světovém renomé svědčí bezpochyby i to, že měli zahrát na neuskutečněném loňském ročníku festivalu Brutal Assault, který se tradičně koná v josefovské pevnosti u Jaroměře.
Bandit
Kapela Bandit založená v pensylvánské Filadelfii je již na první poslech zajímavá hned z několika důvodů. Jednak se v ní o záhrobní vokály starají hned tři vokalisté, jednak se skupině podařilo nahrát několik krátkých desek a jednu dlouhou již před tím, než kdokoliv z muzikantů dovršil dvacátého prvního roku věku. Jejich hudba je plná vzteku a agrese a návštěva pekla je oproti jejich koncertům procházkou růžovou zahradou. Míru energie i brutality by Banditům mohli závidět i leckteří zasloužilí žánroví kolegové.
Čtěte také: Cult of Luna na albu “The Raging River” představují znamenitou směs atmosféry a virtuozity
Jarhead Fertilizer
Skupina Jarhead Fertilizer pochází z amerického Marylandu a během své desetileté existence stihla prožít drobnou žánrovou piruetu, jelikož se od čistého grindcore muzikanti přiklonili také k death metalu. Ve studiu nebyli poměrně dlouho příliš aktivní, nicméně letos přinesli svůj debut. Dostal jméno Product of My Environment a není v něm nouze o existenciální problémy zhroucených duší v moderním světě; kapele nicméně nejsou cizí ani záhrobní a horrorová témata.
Human Cull
Kapela Human Cull vznikla v britském Exeteru. S chutí se vyjadřuje k politickým tématům, a to pěkně zeširoka: muzikanti se v jednom kuse otírají o zkostnatělou společnost, odvrácenou stránku náboženství, válečná traumata, terorismus i o děsivou moc médií. Bez ohledu na témata nesrozumitelných textů vládnou svým nástrojům s plným nasazením i instrumentální zručností. To však nebrání pocitu, že byly veškeré noty vytažené z té nejhlubší a nejšpinavější stoky a většinu lidí by pravděpodobně vyděsily k smrti.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 5 metalových desek, které nás provedou jarem
Socioclast
Muzikanti hrající pod vlajkou Socioclast pochází z kalifornského San José a se svým eponymním debutem přišli teprve letos. Mají nadprůměrně vydařenou produkci, díky níž jsou dobře slyšet veškeré hudební linky. Vokál zbytečně nepřebíjí zbytek kapely a ohledně bubnů je velmi těžké uvěřit, že na ně hraje smrtelník a nikoliv robot. Nabízí se také zmínka o schopnosti kapely vychutnat si pomalejší atmosférické pasáže – ty se však vyskytují pouze jako několikavteřinový oddych a po zbytek času je posluchač drcen nekompromisním diktátem.
