Od ukončení letošního ročníku Rock for People uplynul již týden. Pojďme si připomenout, jaké to vlastně bylo.
Rock for People patří mezi ty největší hudební festivaly v naší republice a pro letošek byl dokonce kompletně vyprodán. Největší zásluhu za takový úspěch si samozřejmě připisují kapely, které na festivalu vystupovaly.
Každý den, od neděle do úterý, se otevíraly brány areálu už v 11 hodin dopoledne. Od té doby hrálo z mnoha stageí tolik druhů živé hudby, že si každý určitě přišel na své. Ve večerních hodinách se většinou všechny stage měnily z ‘Rock for People’ na ‘Electro for People’, ale nezdálo se, že by to lidem vadilo, užívali si festivalovou atmosféru, ať už vystupoval kdokoliv.
Co se týče jídla a pití, nebylo na co si stěžovat. Tak velký výběr všech pokrmů a drinků, ze kterých si návštěvníci mohli vybrat, se jen tak nevidí. Za to patří organizátorům velké plus. Ovšem ne všechny věci byly zdaleka tak lichotivé.
Asi největším problémem byly sprchy a sociální zařízení. Na území Campu plus, Tent Inn stanů a Chill Village bylo totiž odhadem asi pouze 15 sprch a 20 záchodů, takže si všichni museli každé ráno protrpět několik desítek minut ve frontě. Samozřejmě, že zde bylo nespočet budek Toi Toi, ale dáte mi jistě za pravdu, že na festivalu se téhle alternativě rádi velkým obloukem vyhnete. Zaměstnanci byli ve většině případů velice milí, rádi pomáhali a vždy jste se dočkali odpovědí na veškeré vaše dotazy. Naneštěstí se i mezi pracovníky našli lidé, díky kterým jsme si někteří z nás museli asi o kilometr prodloužit cestu přes kukuřičné pole, se všemi taškami, stany a spacáky ve třicetistupňových teplotách, zdálo se být totiž velkým problémem nechat nás projít přes jiný vchod, když jsme se ztratili. Ale dost bylo o organizaci, důležitější jsou kapely.
NEDĚLE
V neděli na stagei Symbio+ zahrála kapela Shoshin z Británie, která na Rock for People byla už potřetí. Svým rytmickým rockem, který se mísí s funky muzikou, donutili posluchače sednout na kola a vyrábět tak energii pro nástroje, mikrofony a ozvučení. Tímto byla zmíněná stage poněkud zvláštní, nevyužívala žádné jiné energie, ale pouze tu, kterou tvořili lidé šlapající na kolech. Vypsaná FiXa na festivalu rozjela to své pravé šílenství a hned po úvodních písních se pod pódiem rozjel pořádný kotel a vše bylo tak, jak má být. Skillet, americká hard-rocková kapela s křesťanským zaměřením, byla určitě jednou z mnoha velkých lákadel, minimálně pro nedělní den. I přesto, že mezi vystoupením Royal Republic a Skillet byl rozdíl zhruba 10 minut, lidí se sešla opravdová hromada. Lehce deštivé a ponuré počasí bylo dokonale doprovázeno světelnými efekty a Skillet svými hity, jako jsou Hero, Monster nebo Awake and Alive vytvořili parádní atmosféru. K velkému překvapení přidali do setlistu i novinku Feel Invincible, která je se svým klipem na YouTube teprve týden.
PONDĚLÍ
Pondělní den byl asi nejnabitější, alespoň co se zahraničních interpretů týče. Američtí Five Finger Death Punch svou tvrdou, přesto však melodickou muzikou nenechali jediného člověka nehybně stát. I přes drsnou image jde o neskutečné sympaťáky, kteří se opravdu nebojí žádného bližšího kontaktu s fanoušky. Od hromady trsátek vhozených do publika, přes akustické aranže songu Wrong Side of Heaven a Battleborn, až po výběr několika lidí z prvních řad, které si posléze nechali zavolat na stage, aby vytvořili kotel přímo u srdce kapely k písni Burn Motherfucker Burn. Lepší prezentaci pro lidi, kteří Five Finger Death Punch neznají nebo je nikdy neviděli naživo, udělat nemohli.
Dalším velkým jménem byla, kdysi metal-core, dnes spíše heavy-metalová parta z Walesu, Bullet For My Valentine. Ti v Česku poprvé prezentovali své songy z loňského alba Venom a zároveň také nového baskytaristu. Úvodní písní No Way Out z již zmiňovaného nejnovějšího alba rozpoutali v kotli peklo. Tato čtveřice předávala svou neskutečnou energii do lidí od samého začátku. Oproti předešlým vstoupením, které BFMV absolvovali skrze svou existenci, byl znát ohromný rozdíl ve výkonu zpěváka Matta Tucka, jenž svůj pěvecký um vytáhl o hodně výš. Za zmínku stojí i skvělý výkon baskytaristy Jamieho Mathiease. Nakonec přišel přídavek ve formě hitů Tears Don’t Fall a Waking The Deamon, které byly pro kapelu přelomové.
Pravděpodobně největší třešničkou pondělního dne měla být punk-rocková kapela The Offspring. Punkové legendy, notoricky známé pro své veselé, létem nasáklé songy, ovšem taky stárnou. To, že už nezvládnou hodinu v kuse skákat na pódiu a předávat tak energii dál by tolik nevadilo. Atmosféru si fanoušci vytvořili sami, před Rock for People stageí bylo opravdu narváno. Všechny minusové body jdou k jejich zvukaři. I když si lidé užívali písně jako The Kids Aren’t Alright, Why Don’t You Get a Job nebo Self Esteem, určitě většině něco nesedělo, něco se zvukem zkrátka bylo tak, jak být nemělo. Atmosféra byla i tak velice příjemná a bavili se i lidé, kteří se nevešli do kotle a stáli na kopečku.
V odpoledních hodinách zahrály ještě kapely jako Tři Sestry, Horkýže Slíže či X Ambassadors.
ÚTERÝ
V úterý, poslední den festivalu, bylo opravdu znát, že si ho lidé chtějí užít naplno! Ve 4 hodiny odpoledne na Staropramen stagei vystoupila kapela Jelen, která za doprovodu deště a krásné duhy naladila vskutku příjemnou poslechovou atmosféru. Zazněly všechny jejich nejlepší písně a na pódiu se ukázala i zpěvačka Kateřina Marie Tichá.
Po jejich vystoupení se většina lidí odebrala k Rock for People stagei, kde se chystala americká post-hardcore kapela Our Last Night. Ti o sobě dali vědět zpočátku hlavně díky coverům slavných songů, které aranžovali do svého stylu. Mezi mladšími, zejména dívkami, se tato banda stala okamžitě oblíbenou, ať už kvůli hudbě nebo jejich vzhledu. Každopádně koncert se nesl zejména v jejich vlastní tvorbě, kterou už ovšem všichni fanoušci upřednostňují. Dostalo se ale i na jejich nejslavnější předělávku a to konkrétně hit Radioactive od Imagine Dragons. Pod pódiem se vytvořilo pár velice úctyhodných circle-pitů a mosh-pitů. Závěrem se s festivalem rozloučili songem Sunrise, na který určitě většina netrpělivě čekala.
Kdo neměl tvrdší hudby dost, přesunul se pod stan k Muzikus stagei, kde svůj set odpálili tuzemští mladíci Sights, kteří i přes celkem nepříznivé prostředí (vzhledem k jejich hudbě) vytvořili velice dobrou atmosféru, na kterou přihlížela asi stovka posluchačů, na něž už nezbylo místo pod stanem. Enter Shikari, to bylo největší jméno posledního dne. Co k tomu říct, geniální taneční pohyby, skvělá energie, nespočet fanoušků a neskutečně obrovský kotel, do kterého se snad museli zapojit i lidé stojící na konci zadní poloviny publika. Možná by bylo lepší, kdyby si Enter Shikari a Massive Attack vyměnili časy, protože pokud by festival končil koncertem Enter Shikari, byla by to nejlepší tečka, jakou by si lidé mohli přát. Nicméně i přes slunné počasí a přátelskou scenérii, Staropramen stage padla.
Posledním zážitkem byla kapela Arcane Roots z Velké Británie. Pro mě osobně předvedla tato tříčlenná sestava nejprofesionálnější výkon ze všech kapel, které na festivalu zahrály. Neuvěřitelná technika jak hry na kytaru, tak zpěvu, což obojí předvedl Andrew Groves. Jejich show byla k vidění na Hard Rock Café stagei, která se nacházela v poměrně malém hangáru. To ovšem nic neznamenalo a na tuto kapelu, i když o ní ví opravdu jen málo kdo (pozn. red. jejich nejslavnější song If Nothing Breaks, Nothing Moves má na YouTube kolem dvou set tisíc zhlédnutí, ostatní songy jen desítky tisíc), přišlo poměrně dost lidí, kteří pravděpodobně ani nevěděli, co je čeká. Ihned po úvodním songu Over and Over všichni zírali s úžasem. Všichni společně skákali, mlátili hlavami, zpívali jejich písničky i přes neznalost textů, a nakonec odešli s velkými úsměvy na rtech, propocenými tričky a blaženým pocitem, že viděli a slyšeli něco tak propracovaného, technického a nepředpokládaného. Arcane Roots bylo za mě největším překvapením festivalu a zároveň to vůbec nejlepší, co jsem měl tu čest během celého Rock for People vidět.
Níže se podívejte se i na fotoreport!
Foto: Michaela Sliacká, Monstermusic
