Čtyřčlenná kapela Vypsaná fiXa v čele se zpěvákem, kytaristou a textařem Márdim s velkou radostí oslavila v Ledárnách Braník dvacáté narozeniny své významné desky Bestiálně šťastní. Stalo se tak ve čtvrtek 24. srpna za čerstvého, letního vzduchu pod širým nebem. Kapela ze sebe během bezchybně zahraného setu vydala množství upřímné, srdečné energie, a vyprodaný areál jí to s velkou chutí oplácel. Dvacetileté album si nemohlo přát zdařenější, zábavnější ani důstojnější oslavu, a pro letní událost na pokračování jménem Prague OpenAir šlo o jednu z nejzábavnějších kapitol.
Dvacetiletou desku s názvem Bestiálně šťastní uvedla kapela Vypsaná fiXa se zábavnou lehkostí již při úvodních skladbách Štěstí Jimi Dixona a Palenie Titonia, zdálo se však, že se do toho muzikanti pořádně opřeli až při třetí písničce Potápěči. Kytarový doprovod podtrhl určitou naléhavost refrénu a publikum se poprvé poctivě rozeskákalo. Další skladbu jménem Pohyb-Oheň-Šluk a Dým frontman Márdi uvedl slovy, že dosud nezazněla pro takové množství lidí, skupina ze sebe ovšem hned nato vydala přesvědčivý výkon, kdy všichni procítili každičkou tepající notu a nechali se unášet chytlavým a vcelku úderným refrénem. Klidnější song s názvem Odvážný mladý muž kapela věnovala Petru Fialovi z Mňágy a Žďorp, který desku produkoval. Jeho akustická kytara mohla v písničce někomu chybět, tím znatelněji však prostor zaplnil sytý zvuk baskytary v rukou Kryštofa Maška (ten jediný nepatří do původní sestavy a s Vypsanou fiXou hraje od předloňska).
Čtěte také: Jezus Kristus Neexistus? od J.A.R. byl pokřtěn v branických Ledárnách
U poslechu následující Hlavy bylo dobře cítit, že Márdi svůj text cítí a prožívá stejně dobře, jako by ho napsal včera, a kromě toho sílila jeho energie soustředěná na publikum. V následujících Žebříkách se kapela blýskla zejména co do souhry: jednotlivé hudební linky totiž zamíchala do lákavě husté omáčky, která náramně slušela zpěvnému a nosnému textu. U Drogového večírku byl znát velký osobní význam, který písnička pro skupinu má – fanouškům to bylo ihned jasné a své oblíbené muzikanty řádně podpořili. V Krasojízdě čtveřice ukázala, že jí není cizí ani stupňování dynamiky, která jedině umocnila zážitek z emočně silné skladby. Na melancholičtější vlně kapela pokračovala s Otužilci, do kterých zejména dunící basa přinesla určité napětí. Celým Objevem se poté nesly důrazné a neutuchající kytary, které šly dobře dohromady s tak trochu existenciálním textem. V Čistírně peří se Vypsaná fiXa opět správně odvázala ve veselejším smyslu. Jako hotové vlnobití se napříč celým areálem šířily jejich nadhled a radost, a to hlavně při chytlavém refrénu s (jak jinak než) metaforickým textem.
Poté proběhl křest nového vydání oslavované desky, z které kapela nahrála všechny skladby znovu a nechala je vylisovat na vinyl. Márdi si se samotným rituálem nedělal příliš těžkou hlavu: elpíčko pokřtil sám tím, že jeden exemplář hodil mezi fanoušky. Následně pronesl pár slov herec z klipu k Domácímu motokrosáři, který na desce následuje, a při jehož hraní opět vynikla garážová dravost i zpěvákův hlas v plné kráse. Nato přišlo příjemné zvolnění u Ledňáčků, kde si nicméně s jakousi sourozeneckou samozřejmostí líbezně odpovídaly všechny hudební linky, které tuto pecku tvoří, a zejména kytarové motivy se nesly vzduchem velmi působivě. Poslední skladba desky Bestiálně šťastní jménem Kostel-Biohazard-MCD neměla na díle původně vůbec být, dnes by si ji z ní však nikdo nedokázal odmyslet a rovněž v Ledárnách zazněla se stejnou šťávou jako v době nahrávání.
Fotoreport: Hrady CZ na Švihově rozezpívali Kryštof, Mirai i Kabát
Tím skončily písničky, které letos oslavily 20 let, Vypsané fiXe ovšem energie ani trochu neodcházela, a tak se ihned ozvaly šlapavé Limity i chytlavá a zpěvná písnička Měla krátkou ofinu. Při té se možná baskytara držela maličko zpátky, vynikly však jiné detaily jako vynalézavé přechody bubeníka Pítrse. Ivanu Trojanovi slušela jistá špína v kytarovém doprovodu i zábavná epická hymničnost refrénu, krom toho svou úderností opět zazářila baskytara. Ve Snu se kapela vrátila do vyklidněnější nálady, která ale tím spíše nahrávala síle refrénu, a mezihry navíc přinesly zručně zahuštěnou rytmickou kostru od basy i od bicích. Do kontrastu se postavilo Kouřící miminko, jež do naléhavých a zároveň přidrzlých not přineslo nečekaně zpěvný refrén, a především v textové nápaditosti pak skvěle navázal Bagrista ze Suezu. Při něm se Márdi skoro až náladotvorně do svého zpěvu skutečně ponořil; zbytek kapely ovšem nezahálel a poskytl poněkud atmosférickou procítěnost hudebního doprovodu. Rytmická valivost a skákavost přišla s Komikem lobotomikem, při kterém ze sebe frontman působivě napřesno vysypal hromadu vtipných slabik, a co do energie opět vyniklo i publikum, které si v zájmu zpívaného textu začalo svlékat trička.
Již o pár okamžiků později vynikl jeden z vrcholů celého večera, a sice píseň Antidepresivní rybička, kterou započal procítěný, nablueslý kytarového riff a emotivní pěvecký výkon. Brzy se k němu přidali nabuzení diváci, jež si většinu písně zazpívali poměrně načisto a správně nahlas, a ve všech přítomných v tu ránu protékaly záplavy kouzelné hudební chemie. Kapela poté “šlápla na plyn” u písničky Nina, když všechny energické linky vysypala jako z pytle – muzikanti tak dali na odiv svou bratrskou souhru i letitou hudebnickou zkušenost. Dalším emočním vrcholem byl song Čtyři slunce, při kterém se diváci rozhoupali a někteří (pěkně postaru) tasili zapalovače. Skutečná, avšak nepodbízivá hitovost čpěla z Detailů na míle daleko; kapela ji navíc zahrála o něco rychleji, tím spíše však byla chutná její rytmická šlapavost. Posluchači byli už dávno v jednom ohni, a tak došlo i na stage diving s dlouhou trajektorií.
V klidnější skladbě Už dlouho nemluvíš zaujala hlavně trylkující kytara, víc životní síly však zase trochu napunkovo přinesla Mažoretka. V Lunaparku snad ještě více vynikla neodolatelná textová i hudební hravost a krom toho dostal každý člen kapely skvělou možnost ukázat svůj vlastní hudební um. Základní set skončil se songem 1982, který byl dobrým symbolickým podtrhnutím celkové nálady večera, jež v první řadě s trochou zdravé nostalgie oslavoval podařené (a nyní dvacetileté) hudební dílo. Někdo by mohl čekat, že po tolika skladbách muzikanti padnou znavení do svých křesílek v backstage, oni se však nenechali přivolávat ani minutu, a tak vmžiku začal přídavkový set. V něm zazněla novinka Šína je singl a bezpochyby i pár dalších oblíbených hitovek, mezi kterými nechyběla Darling. V celku šlo tedy o výtečné setkání skvěle naladěné kapely i nadšených fanoušků, kteří si spolu se skvělými skladbami vychutnali kouzelný večer druhé půlky léta.
Podívejte se na fotoreport!
Foto: Matyáš Fous
