Nothing,nowhere na novém albu konfrontuje své nejtemnější pocity

nothing,nowhere | rollingstone.com

Alternativní emo rapper Joe Mulherin alias nothing,nowhere vydává novou studiovou desku. Ta se tak stává dalším počinem emocionálního a autentického rapu spojeného s melancholickými beaty. Deska nese název ruiner a je bezpochyby jednou z nejdepresivnějších věcí, kterou letos uslyšíte.

Jedna věc je naprosto jasná, když Lil Peep zemřel, emo rapová scéna začala být najednou vnímána víc než kdy dříve. Jako kdyby si fanoušci nechtěli nechat ujít dalšího talentovaného interpreta. Nothing,nowhere, který se už nějakou dobu pohybuje na poli depresivního rapu, se tak v posledních měsících konečně začíná dostávat do povědomí. Před pár měsíci vypustil do světa album Reaper a velmi rychle stihl dát dohromady novou studiovku s názvem ruiner.

Většinu songů produkoval sám nothing,nowhere se svým spoluproducentem Jayem Vee. Ten na Twitteru napsal, že album zvládli dát dohromady během pouhých dvou týdnů. Ruiner vyšlo pod labelem Fueled by Ramen, což byl pro Mulherina krok k větší nahrávací společnosti a tedy i k větší možnosti prorazit. Minulé album Reaper vydal pod DCD2, které má pod taktovkou Pete Wentz z Fall Out Boy, což Mulherinovi zase zajistilo různé spolupráce na poli rockovější muziky, jako třeba s Dashboard Confessional, Good Charlotte nebo La Dispute.

Témata jsou podobná jako u předchozí tvorby – deprese, úzkosti, izolace od světa apod. Kromě toho je celý počin i jistým emočním bojem Mulherina se sebou samotným. Na jednu stranu se sice snaží vyjádřit své nejtemnější pocity, zároveň ale trochu přiznává, že jim vlastně sám nerozumí a jako by se mezi řádky ptal: „Proč se takhle cítím?“
Ruiner je tedy opět velmi osobní a upřímná deska. 

Poprvé se však nothing,nowhere vydal i směrem menšího chvástání, které do rapu v dnešní době prostě patří, a to v singlu hammer. Je to taky jediný track, kde zní trochu nafoukaně. A je to dobře, protože právě tento singl dodal albu údernost. Navíc na rozdíl od spíše akustického zvuku předešlých skladeb má hammer relativně jednoduchý a pozitivnější beat, což je v rámci jednorázového hitu značně osvěžující.

Jinak je většina věcí po lyrické stránce zaměřená právě na negativní pocity. Například v songu changer reflektuje svou minulost a podobně v better zase to, jestli bylo v dětství skutečně líp, nebo jej jen vnímáme skrze nostalgii jako lepší časy. Ze sayer zase srší frustrace a pocity viny z rozpadlého vztahu, z vacanter osamělost.

Z hudebního pohledu je nutno nejprve uznat, že nothing,nowhere je skvělý rapper i zpěvák. V dřívější době se spíš zaměřoval na zpěv, na ruiner ale dokazuje, že ani jeho rapové dovednosti nezaostávají. Například na charger vás od prvních sekund provází rychlejší flow než bývalo zvykem.
K dalším trackům tady ještě patří outsider, což je krátké intro, obsahující řeč ze starého filmu Shy Guy a song rejecter, který není nějak zvlášť výrazný, přesto má ale přes čtyři minuty. To může při opakovaném poslechu trochu vadit.

Desku uzavírá singl z ledna, waster, a to stylem mnohem bližším předešlým věcem. Začíná totiž jen slovy bez kontextu a návaznosti, až se vystupňuje do tlumeného screamu. Vytváří tak skvělou atmosféru, která funguje jako outro i jako reprezentace celé desky. Navíc se tímto songem nothing, nowhere asi nejvíc blíží emo žánru.

Zatímco předešlá tvorba se více soustředila na kombinaci akustických nebo elektrických kytar, melancholických beatů a více zpívanými pasážemi, ruiner už se prezentuje mnohem rapověji. Každý song má ale svoje kouzlo, protože nothing,nowhere dělal album s obrovským důrazem na texty. Pokud se do nich zvládnete vcítit, hudební doprovod k tomu pak sedne taky. Skoro každý song dokáže svým textem posluchače emocionálně rozhodit a tlačit do nepříjemných myšlenek nebo vzpomínek. U desky ruiner je tedy hlavní (a možná i jediná) otázka, jestli se dokážete s texty ztotožnit alespoň z části. Pokud ne, plusy, kterými album oplývá, se bez lyrické složky začnou možná příliš ohrávat.

Po hudební stránce mířil Mulherin trochu jinam, než možná někteří fanoušci čekali, ale splnil si to, jakým způsobem chtěl tuhle desku vést. V krátkém čase tak vytvořil kvalitní album, které je velmi emocionální, upřímné a chytlavé zároveň. Nepochybně bude taky znít na koncertech mnohem dravěji, o čemž se v listopadu budete moct přesvědčit na vlastní kůži v pražském klubu Café V lese.

nothing,nowhere – ruiner

Skladby: outsider, reminiscer, better, sinker, hammer, rejecter, ruiner, sayer, vacanter, changer, waster
Celkový čas: 33:04
Vydavatelství: Fueled by Ramen

Hodnocení: 90 %


Napište komentář

Václav Pilka
O Václav Pilka 74 Článků
Jsem student kreativního psaní v Praze a hudba je pro mě obrovská část života. Protože ale nikde nehraju, tak o ní alespoň píšu. Žánrově se skoro vůbec nevymezuju, takže mám rád třeba Enter Shikari, Blink-182, Architects, Brand New, Yung Leana nebo The 1975. Vedu mimo jiné i blog o méně znamých kapelách justlisten.cz