Ještě předtím, než se v Hradci Králové nahromadí desítky tisíc hudebních fanoušků na jednu z největších událostí roku, festival Rock for People, vyzpovídali jsme jeho zakladatele Michala Thomese. Probrali jsme třicetiletou historii festivalu, jeho začátky a zajímavosti okolo letošního ročníku.
Co jste dělal předtím, než jste se začal věnovat pořádání prvního ročníku Rock for People?
Původně jsem pracoval v chemické laboratoři tady v Praze, vlastně kousek od naší centrály. Šlo o Českou potravinářskou inspekci, kde jsem dělal analýzy potravin a kontroloval jejich kvalitu a obsah. Dělal jsem to po škole nějakých sedm let – zkrátka jsem se poctivě živil. Souběžně jsem pak s kolegou Petrem Fořtem začal plánovat a pořádat první ročník festivalu Rock for People. Byla to čistě amatérská záležitost, které jsem se věnoval ve svém volnu, o víkendech a po odpoledních směnách.
Čtěte také: Rock for People 2026 posílil zahraniční lineup. V prodeji jsou poslední edice vstupenek
Jak festival časem rostl, musel jsem se rozhodnout mezi kariérou chemika a prací v hudebním sektoru. Měl jsem tehdy už rodinu a děti a musel jsem volit mezi pracovní jistotou a nejistými vyhlídkami. Rodina mě v tom podpořila a hudba nakonec vyhrála.
Jak festivalová scéna tehdy vlastně vypadala?
Byla v podstatě v plenkách. Když jsme začínali, z těch významnějších festivalů tady byly snad jen Trutnov Open Air nebo Benátská. Stáli jsme v devadesátých letech u zrodu festivalové scény a krok po kroku se učili, jak se to dělá. Neměli jsme žádné předchozí zkušenosti. Byla to taková zkouška ohněm.
Se kterým headlinerem nastal zlom, kdy jste si uvědomil, že je opravdu všechno možné?
Headlinerem prvního ročníku byli Support Lesbiens, kteří nahradili tehdejší kapelu Sluníčko v čele s Lenkou Dusilovou. Pro nás to byla velká příležitost a byli jsme už z toho naprosto nadšení. Prvním zvučnějším zahraničním jménem, po kterém jsme toužili a které se nám podařilo přivést do Českého Brodu, byli němečtí Guano Apes. Z ročníků konaných v Brodě pak stojí za zmínku ještě Cypress Hill a Manu Chao. Hradec Králové následně zažil velkou plejádu jmen, od Arctic Monkeys až po The Killers.
Rozhovor (2026): Ondřej Pojzl z Live Nation: Největší mýtus? Že se v backstage bavíme s hvězdami
Velký majstrštyk se nám podařil s Green Day a jejich Hella Mega Tour, kterou absolvovali společně s Fall Out Boy a Weezer. My jsme je měli všechny potvrzené jako jediný festival mimo jejich arénové turné. A celé se to završilo u třicátého ročníku, který vyvrcholil vystoupením Linkin Park.
Jaký máte vztah k festivalům osobně? Jezdíval jste po Česku nebo i do zahraničí? A jezdíte i teď?
Já jsem vlastně na festivaly začal jezdit až ve chvíli, kdy jsme rozjeli ten náš. Po nějakých deseti letech jsme se stali součástí Evropské asociace festivalů (EFA), což nám umožnilo navštěvovat největší festivaly v Evropě. Právě díky tomu jsme se hodně naučili. Ty festivaly byly zkrátka o světelné roky dál než my tady. A teď nemluvím pouze o zvučných jménech na plakátech a pódiích. Šlo i o produkci, dekorace areálů, bezpečnost a další důležité faktory pro fungování úspěšného eventu. Rock for People jsme budovali svižným, ale ne raketovým tempem.
Každý ročník jsme po skončení bilancovali, co se nám povedlo a co ne. Chyby jsme se vždy snažili napravit a následující rok se posunout zase o kus dál. Nelámali jsme to však za každou cenu přes koleno, pokud to nedávalo smysl.
Od ohlášeného ročníku 2020 věci nabraly nový spád snad ve všech směrech. Co se změnilo?
Rock for People jsme dělali společně s Petrem Fořtem do roku 2016, poté se naše podnikatelské cesty rozešly. Měli jsme odlišné vize o tom, kam by se měl festival dále ubírat a nešlo je skloubit dohromady. Zůstali jsme však kamarádi, více to rozebíráme třeba v aktuálním dokumentu 30 Ro(c)ků for People. Třeba ročník 2017 byl podle mě jeden z našich nejhorších. Náš rozchod se na něm velmi projevil. Rozhodl jsem se ale nepolevit a jít do toho naplno, rozšířit tým a dát do toho ještě více než doposud.
Čtěte také: TOP 5 na Rock for People 2025: Emotivní Fontaines D.C. nebo nezkrotní IDLES
Zařídili jsme si kanceláře v Praze a začali jednat celkově profesionálněji. Do té doby jsme sídlili v jedné místnosti u Petra v baráku a v mnoha ohledech jsme se spoléhali na kamarádské výpomoci. Rok 2020 nás kvůli pandemii covidu zbrzdil a nevěděli jsme, jestli bude vůbec možné festival ještě někdy pořádat a zda o něj bude zájem. Fanoušci nás naštěstí podrželi tím, že si ve velké míře ponechali zakoupené vstupenky. Ročník RfP Hope v roce 2021 a ty následující byly podle mě jedny z nejlepších. Všichni si je užívali o to intenzivněji. Všechno nakonec dobře dopadlo.
Půjčím si otázku, kterou jsem minulý rok pokládal i Michalu Kaščákovi ohledně festivalu Pohoda. Co podle vás dělá Rock for People tak světovým?
Rock for People je podle mě unikátní tím, že je provozován jako lokální festival, který se inspiruje v západním světě. Oproti některým zavedeným evropským festivalům jsme měli startovní čáru trochu jinde. Část z nich totiž existuje už od sedmdesátých let a má dlouhou historii. O to rychleji jsme se je i jejich odkaz snažili dohnat.
Rozhovor (2025): Michal Kaščák: Je třeba se snažit, aby byl svět co nejsvobodnější
Máme ale výhodu v tom, že některé zavedené festivaly občas sklouznou do určité rutiny a odměřenosti. U nás stále převládá taková slovanská vřelost a určitě tomu pomáhají i naše pověstné zlaté české ručičky. V posledních letech nám přišla poděkování od kapel jako Muse nebo Slipknot, což je v tomto prostředí poměrně výjimečné a je to pro nás obrovská pochvala. Znamená to, že svou práci odvádíme správně. Snažíme se fungovat proaktivně.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 10 světových interpretů, kteří natočili videoklipy v Česku
Máme v Česku hezké holky, levné pivo a celkově stále příznivější poměr ceny a kvality než na Západě. Navíc se o areál opravdu staráme. Díky prostorům bývalého vojenského letiště máme k dispozici hangáry, spoustu stromů, chill-out zóny a další zázemí. V posledních letech si navíc více hrajeme s dekoracemi areálu, aby návštěvníci na festival vzpomínali v tom nejlepším a rádi se vraceli.
Kterých deset jmen si letos na festivalu nemůžete nechat ujít?
Mám velmi rád projekty Damona Albarna, a to už od dob Blur, takže Gorillaz si rozhodně nenechám ujít. Dále Megadeth, The Pretty Reckless, Limp Bizkit, Three Days Grace, Papa Roach, Bring Me The Horizon, Halsey, Alter Bridge a… Iron Maiden.
„Mejdni“ jsou kapela, která mě v mládí hodně formovala. Dodnes si pamatuju, jak jsem je poslouchal z gramofonové desky, kterou přinesl spolužák. Tehdy jsem si začal uvědomovat, že právě tohle je muzika, která mě opravdu baví.
A co tipy na nějaká menší jména?
Na závěr festivalu budou hrát mí oblíbenci God Is an Astronaut. Je to instrumentální metal, který vás ale neskutečně vtáhne. Když u nás hráli v roce 2019, šel jsem se na ně podívat ze zvědavosti jen na pár skladeb, ale nakonec jsem zůstal na celý jejich set, což se mi často nestává. Zkrátka od toho pódia nešlo odejít. Skvělí budou taky Don Broco v sobotu.
Čtěte také: Don Broco na Nightmare Tripping kombinují tvrdost, emoční hloubku a žánrovou svobodu
Těším se i na speciality, jako je Filharmonie Hradce Králové se skupinou RAZAM a Ivou Marešovou, kteří představí písně Zuzany Navarové, nebo na seskupení Jiří Pavlica & Hradišťan.
Co vlastně říkáte na Gorillaz a jejich poslední desku The Mountain?
Překvapila mě. Je na mě poměrně poklidná a řekl bych, že i lehce ezo, ale to nic nemění na tom, že se na ně ohromně těším. Set Gorillaz bude postavený na kombinaci rozsáhlé diskografie a v kontrastu k těmto novým, téměř meditativním skladbám zazní určitě i spousta rychlejších vypalovaček. Navíc si myslím, že nové písně budou naživo působit úplně jinak a mnohem živěji.
Bring Me The Horizon se pomalu stávají maskoty festivalu a není se čemu divit. Pamatuju si, že ještě nedávno s přehledem vyhráli vaši anketu o tom, koho chtějí diváci vidět příště. Jak se stavíte k opakování headline jmen na festivalech?
Bring Me The Horizon jsou jedni z mála novodobých headlinerů, kteří si svou pozici poctivě vydobyli a lidé je jako hlavní hvězdu berou napříč generacemi. Nebáli se experimentovat a překračovat žánrové hranice, což se jim vyplatilo. A naživo jsou skvělí. Nedávno jsme byli s týmem na promítání koncertního záznamu z Ria a oni dokázali přenést svou energii z plátna až do sálu. Lidé si to naplno užívali, tančili a moshovali, což se při podobných projekcích opravdu často nevidí.
U hlavních hvězd je situace s bookováním a případným opakováním složitější. Když má taková kapela zájem u vás hrát, přestože zde vystoupila už před několika lety, a vy ji odmítnete, vezme ji jiný festival a vy se tak trochu střelíte do vlastní nohy. V ideálním světě bychom měli každý rok nová headline jména, ale tak to zkrátka nefunguje. Rybníček, ze kterého lze vybírat, je omezený a my pracujeme s možnostmi, které jsou pro daný rok k dispozici. Bring Me The Horizon do Hradce přivezeme vždy rádi.
Enter Shikari nebo Vypsaná fiXa kralují v počtu odehraných setů v rámci festivalu. Myslím si, že právě tyhle kapely dokonale vystihují festivalový vibe, jeho hodnoty i celkovou energii. U interpretů této kategorie občasné návraty tolik nevadí, ne?
Enter Shikari byla kapela, kterou jsem osobně bookoval a která měla mít svou českou premiéru právě u nás na festivalu. V té době šlo na hudební scéně o naprosto nevídaný úkaz a navíc jsou to velmi milí a vděční lidé.
Rozhovor (2025): Enter Shikari: Je téměř nemožné být v hudební branži a bojkotovat vše, co se vám nezdá správné
Ačkoliv se nedostali do takových výšin jako například Bring Me The Horizon, naživo jsou pokaždé výborní.
U středních a menších jmen se v rámci té více než stohlavé sestavy každého ročníku občas zopákneme, ale jde jen o jednotky interpretů a není to něco, co by nám fanoušci vyčítali.
Limp Bizkit hráli naposledy v Praze před třemi lety ve Foru Karlín pro zhruba tři tisíce lidí a nebyla to akce, která by se okamžitě vyprodala. Teď se jejich festivalový den vyprodal jako první. Co říkáte na tu nepředvídatelnost trendů? V roce 2023 nebo 2024 by festival možná ani neheadlinovali.
Tenhle efekt je i pro nás tak trochu záhadou. Nedokážeme úplně zanalyzovat, co se vlastně stalo. Limp Bizkit v posledních letech nevydali žádné průlomové album ani výrazný hit. V rádiích navíc stále dokola hrají prakticky jednu a tu samou, dvacet let starou skladbu. Vysvětluju si to tím, že jsou jednou z kapel, které se předávají z generace na generaci, od rodičů k dětem. Podobně to bylo i u Green Day, na které se tehdy prodalo velké množství juniorských vstupenek. Často také pomůže, když se některá skladba objeví ve filmu, seriálu nebo reklamě. I nás jejich současný vzestup překvapil.
Taky si myslím, že k tomu přispívá hodně i TikTok.
Jo, určitě. Navíc si docela úspěšně budují status legendy, která nehraje koncerty všude a každý rok. Vidět je naživo se stává určitou raritou. Oproti roku 2015, kdy u nás hráli naposledy, jejich cena vzrostla téměř osmkrát. Bude to jedna z nejdražších kapel, které u nás kdy vystoupily.
V roce 2024 jste vsadili na Yungbluda, tentokrát ve stejném sobotním slotu vystoupí Halsey. Oba interpreti rozvířili internetové debaty téměř stejnou měrou. Je Halsey někdo, koho jste měli v hledáčku už delší dobu nebo to vyšlo náhodou?
Při sestavování letošního line-upu jsme měli nejprve potvrzenou neděli s Iron Maiden a následně středu s Gorillaz. Potom přišel pátek s Bring Me The Horizon a zbylé dny se řešily až nakonec. Na sobotu jsme měli i jiné alternativy, které však u nás nebo v Česku vystoupily poměrně nedávno. Nakonec jsme dali přednost čerstvému jménu, které bude mít právě u nás svou tuzemskou premiéru.
Čtěte také: Halsey se na The Great Impersonator loučí se životem a oddává se bezradnosti
Od začátku jsme věděli, že oznámení vyvolá kontroverze. Chceme se posouvat, a tak je to správně. Rock for People si občas musí dovolit vystoupit z komfortní zóny a postavit se za jména, kterým věří. Máme skvělé fanoušky s otevřenou myslí, kteří rádi objevují nové věci. Někdo možná z její show odejde po několika písních, jiný naopak objeví něco, čemu by jinak nikdy nedal šanci. A zároveň ji nikomu nenutíme – na festivalu hraje více než dvěstě interpretů.
Přesně tohle podle mě dělá Rock for People tak světovým a odlišným od ostatních festivalů.
Myslím si, že by to mělo být standardně součástí role pořadatelů. Nesmí se uzavřít do jednoho stále se opakujícího cyklu. Občas je potřeba nést pochodeň i do nových, dosud neprozkoumaných končin.
Je to risk. Napadá mě třeba vystoupení mých oblíbenců The 1975, kteří v roce 2023 vzbudili poměrné kontroverze. Odehráli poměrně odměřený set plný ploužáků a nezařadili ani vypalovačku People, kterou během turné občas hrávali a která by se k festivalu i line-upu skvěle hodila. Dovolíte si třeba managementu interpreta něco takového naznačit, jak se zalíbit fanouškům Rock for People, kteří jedou primárně na rock?
Management interpreta už většinou o festivalu určité reference má. Halsey měla například vyloženě zájem hrát na rockových festivalech a ukázat, že na takové akce patří – že není jen popová zpěvačka vyčnívající z nějakého růžového šuplíku. Tomu fandím.
Klobouček ještě za The All-American Rejects, kteří vystoupí poprvé v Česku. Své krátké evropské turné oznámili až po Rock for People. Berete si zásluhy za to, že jste je dostali do střední Evropy?
Upřímně si nemyslím, že by přijeli do střední Evropy kvůli našemu festivalu. Každopádně se na ně velmi těšíme a máme radost, že u nás zahrají v premiéře.
Máte někoho, koho už na festival zvát nechcete?
Cypress Hill v roce 2003 byl z dnešního pohledu přešlap, ale to už je dávná historie. Zkrátka se tehdy nepotkali s náladou celého line-upu. Nebyli jsme na to ještě připravení ani dostatečně zralí. Nevadilo by mi je po mnoha letech přivézt do Česka znovu. Historicky špatnou zkušenost jsme pak měli s Bloodhound Gang, kteří u nás narazili především kvůli tehdejší velikosti svého ega. Jejich vystupování bylo celkově dost zvláštní. U nich si nejsem jistý, jestli bychom se do podobné spolupráce chtěli znovu pouštět.
Čtěte také: TIP REDAKCE: O švýcarské kapele Toad, která se nezaslouženě příliš neproslavila
Obecně mám trochu obavy z některých hiphopových umělců kvůli jejich časté nespolehlivosti. Stává se, že nakonec nedorazí, ať už kvůli intoxikaci, nebo kvůli budování image rebela, který si dělá, co chce, a nikdo mu nebude nic přikazovat.
Nebyl nějaký problém loni s Kneecap? Třeba na loňském Szigetu museli jejich vystoupení zrušit, protože kapele zakázali vstup na území Maďarska.
Na Kneecap jsem se těšil opravdu hodně. V několika rozhovorech jsem je zmiňoval mezi hlavními lákadly ročníku 2025. Pak se ale začaly objevovat informace o probíhající žalobě a videa s kontroverzní prezentací jejich politických názorů. V tu chvíli jsem vůči té kapele osobně trochu ochladl. Bylo to podle mě za hranou, ale zároveň ne natolik, aby to byl důvod ke zrušení jejich vystoupení. U nás nic neprovedli a vycházeli jsme z presumpce neviny.
Rozhovor (2022): Yard Act: Snad se jako civilizace posuneme vpřed dřív, než zničíme planetu a poštveme se proti sobě navzájem
Kdybychom měli pokaždé ustoupit tlaku veřejnosti jen proto, že někdo něco řekl nebo udělal, museli bychom mít vlastní detektivní kancelář, která by se ničemu jinému nevěnovala. Snažíme se fungovat jako apolitický festival. Kvůli Kneecap jsme si ale zažili opravdu hodně. Někteří lidé nám to chtěli dát pořádně sežrat. Označovali nás za teroristy a podobně. Třeba Kanye West je už podle mě za hranou a toho bychom na festivalu nikdy nechtěli.
Napadá mě ještě jedno kontroverzní jméno, které se řešilo hlavně v minulých letech – Falling In Reverse s Ronniem Radkem v čele.
Falling In Reverse jsou velmi žádaná kapela a jsme si toho vědomi. Nemůžu říct, že bychom se jich vyloženě báli, ale kontroverze kolem zpěváka jsou poměrně značné. Pokud si jednou všechno sedne, třeba u nás zahrají, ale není to zrovna kapela, kvůli které bychom se byli ochotni přetrhnout aby u nás zahrála.
Jezdíte ještě na takzvané showcase festivaly po Evropě, nebo už to přenecháváte kolegům?
V posledních letech to přenechávám spíš svému týmu a letos budu objevovat hlavně přímo u nás na festivalu. Jezdit na showcase festivaly je ale z našeho pohledu důležité, protože tam člověk objeví spoustu nových talentů. Rád vzpomínám, jak jsme před lety například jako první festival v Evropě zabookovali začínající bandu Catfish and the Bottlemen.
Podobně tomu bylo i s Young Fathers. Na ně jsem tehdy vlastně narazil úplnou náhodou, protože jsem původně mířil na set někoho jiného. A co pak teprve pětice IDLES a kam se od té doby vyšvihli!
Čtěte také: IDLES se vrací do Prahy. Ve Foru Karlín odehrají svůj největší český koncert
Dva týdny po Rock for People proběhne také Bludfest. Říká se, že Yungblud podobně jako Måneskin předává rock mladším generacím. Na plakátu festivalu máte také podobně laděné a skvělé LEAP nebo Pale Waves. Jak to z vašeho pohledu vnímáte? Pamatuji si z jednoho vašeho rozhovoru, že jste si Yungbludem nebyl jistý.
Pamatuju si to moc dobře. Bylo to na showcase festivalu Eurosonic v roce 2018 a myslel jsem si, že i když měl ten kluk obrovský drajv a uměl udělat show, z pěveckého hlediska mu ještě něco chybělo. Na výrazné využívání samplů a half-playbacku jsem poměrně alergický a Yungblud se o to tehdy opíral dost výrazně. David Urban z D Smack U Promotion mu ale věřil a měl na něj lepší čich, což se časem ukázalo. Uznávám porážku. U nás mě svou show přesvědčil. Vyrostl. Jeho talent, energie i celkový přístup jsou nastavené správně. Je fenomenální novodobou ikonou, která převzala pomyslné žezlo po Ozzym Osbournovi. Navíc je brán napříč generacemi.
Čtěte také: Yungblud nadchl Prahu. Příští Bludfest bude v České republice
Budování Bludfestu je náročné, zvlášť když se koná méně než dva týdny po Rock for People. Bude to ale neopakovatelná a velmi odlišná akce.
Nahrál jste mi krásně na poslední otázku. Téměř všechny větší tuzemské festivaly se odehrávají během června, několik dalších ještě v červenci. Srpen však zeje prázdnotou, a to přesto, že se v Evropě konají festivaly jako Sziget, Grape, Flow, Rock en Seine nebo Reading. Je podle vás srpen z hlediska termínu špatnou investicí?
Dlouhou dobu jsme Rock for People pořádali kolem svátků Cyrila a Metoděje. Ačkoliv jsme si mysleli, že je to trefa do černého, přesun na červen se nám nakonec vyplatil. Měli jsme obavy, že přijde méně lidí a že nás přestanou navštěvovat studenti. Nakonec to za nás v roce 2022 rozhodli Green Day, které jsme na festivalu opravdu chtěli. Nabídli nám ale pouze jediný možný termín, a to právě v červnu.
Čtěte také: Rock for People afterparty? Bude, legendy P.O.D. dorazí do Prahy i Brna
Prázdniny celkově jsou oproti červnu z hlediska koncertních možností poměrně prázdné. Kapely se v těch měsících hůře hledají i bookují. A spousta lidí navíc dává přednost dovolené.
Napište komentář