Po tříleté pauze vydává britská trojice Muse album Drones, následovníka desky The 2nd Law, které bylo plné elektroniky a hudebních experimentů. Teď se zdá, že se Muse vrací ke svým kořenům.
Jak už samotní Muse ještě před vydáním Drones slibovali, tak se i stalo. Návrat ke starým dobrým Muse a tedy i jejich kořenům se jim nedá odepřít. I přesto se ale na jejich nejnovějším albu najdou nějaké ty hudební experimenty. Ty ale vůbec nejsou na škodu, protože právě tyto inovace a pokusy mají potenciál nalákat nové posluchače a ty věci, které zní jako Muse z jejich zlaté éry, si naopak uchovají své staré věrné fanoušky.
Jedná se o sedmou studiovou nahrávku z partičky kolem Matthewa Bellamyho přičemž až tato poslední nahrávka se dá počítat jako plně koncepční album, které je rozděleno na dvě části. Hlavním tématem je příběh muže, který je naprogramován státem a musí nelítostně vraždit všechny okolo. Příběh má ukázat na problematiku dnešní doby v podobě stále více chybějící empatie či nárůstu válečných konfliktů.
Celé hudební dílo se otvírá skladbou Dead Inside, která je také pilotním singlem této nejnovější desky. Dead Inside dokonale připomíná starou éru kapely před předposledním albem. Písnička je plná politické tématiky a nechybí ani Bellamyho jemný, ale i tak naléhavý hlas. Po krátké mluvené nahrávce přichází na řadu Psycho, která určitě utkví v paměti každému posluchači Marilyna Mansona, protože podobnost v šepotu a celkové hudbě se zde nedá odepřít. Zajímavostí také může být fakt, že kapela zde použila jeden z riffů, jenž vždy používala zásadně při koncertech a nikdy ne ve svých nahrávkách. Za zmínku stojí i Mercy z které je cítit inspirace ve starších nahrávkách, které měly lehkost, ale i přesto sílu utáhnout vyprodané stadiony. Stejně tak, jak tomu je v rozjeté Reapers osedlané kvílejícími kytarami.
Druhá část Drones začíná proslovem Johna F. Kennedyho z roku 1961 a každý posluchač si může všimnout, že druhá část je od té první odlišnější. Je především méně naléhavější. Zaručeně také nebude pro každého posluchače, ale Matt opět dokazuje, kde je v jeho hlase síla. Svědky toho můžeme být například ve skladbě The Globalist. Ta trvá celých deset minut a stává se tak nejdelší skladbou desky. Celý tento počin uzavírá píseň Drones, podle které se nejnovější počin skupiny jmenuje. V této skladbě se celé album zklidní a dává jasně najevo, kde končí.
Nejnovější dílo od Muse je určitě skvělým albem a jeho koncepce funguje taktéž dokonale. Některé nahrávky posluchače chytnou za uši hned a nepustí a některé se naopak musí naposlouchat, ale to určitě není chyba. Pozdvihnout se ale musí dokonale odvedená práce, ve které se nedá najít žádné extrémně slabé místo. Drones má šanci se stát další hitovkou a klasikou těchto anglických velikánů, což dokazují i dosavadní prodeje.
Muse – Drones
Skladby: Dead Inside, Drill Sergeant, Psycho, Mercy, Reapers, The Handler, JFK, Defector, Revolt, Aftermath, The Globalist, DronesCelkový čas: 52:40
Vydavatel: Warner Music
Hodnocení: 80%
