Americká folk-rocková formace The Lumineers si prošla v posledních letech změnou v sestavě. Kapelu opustila violoncellistka Neyla Pekarek, která se vydala na sólovou dráhu. Autoři hitu Ho Hey, který je vystřelil do rádií po celém světě, vydali své čtvrté řadové album Brightside.
Období, kdy kapely amerického folk rocku zažívaly největší boom, je nenávratně pryč. Tehdejší vlna popularity celosvětově vyzdvihla například Mumford & Sons nebo v naší malé zemi kapelu Jelen. Přesně v tomto období se dostala do povědomí ale i parta z amerického Colorada. Jedni tuto módní vlnu zbožňovali, druzí jí nemohli přijít na jméno. Každopádně jí nešlo upřít kvalitní muzikantské řemeslo a návrat k tradicím. The Lumineers si ale svou hvězdnou pozici na výsluní drží dosud a proto zákonitě se čtvrtým řadovým albem vyvstává mnoho otázek.
Report (2019): Minimalistické vystoupení The Lumineers zahrnovalo pokoru, otevřenost i lidskost
Jednou z nich může být i přejedení se daného žánru. Kapela na albu Brightside nepřichází s žádným velkým experimentem, on se totiž do jejich hudby dá docela těžko zakomponovat. Nelze ale říci, že by se měl posluchač s novou deskou nudit, což utvrdí hned první eponymní píseň Brightside s překvapivě pozitivním vibem a lehce rockovou fazónou. O kousek dál v jednoduché a láskyplné skladbě Birthday si The Lumineers zase pohrávají s příjemnou melodií. Narozeninová skladba má sice velice repetitivní formu, nicméně je chytlavá a jen tak se neohraje.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Aurora v deseti číslech
Nouze není ani o vážnější příběhy
Ve skladbě Where We Are vypráví zpěvák Wesley Schultz příběh o autonehodě. The Lumineers mají obrovskou sílu v tom, že ani v dalších podobně depresivních písních neznějí nijak nuceně ani pateticky. Společným prvkem většiny skladeb bývá určitě osamělost – nejvýrazněji je cítit v energické a naléhavé písni Never Really Mine. Je až překvapivé, jak v posluchači zanechá spíše pozitivní pocit. The Lumineers jsou na desce Brightside o kousek veselejší než jindy, což se zlomí až někde před koncem. Závěrečné trio Rollercoaster, Remington a Reprise jsou opravdu těžké písně, ve kterých hraje prim piano. První dvě symbolizují návrat do minulosti a ohlédnutí za nezdařilými vztahy, v závěrečné Reprise je snaha o kousek pozitivního nadhledu, ale zároveň už v druhé polovině nudí a přejete si, aby skončila.
Navázat na úspěch předchozího skvělého alba III nebylo zrovna jednoduché. The Lumineers na Brightside své písně zjednodušili a vrátili se k písničkářské formě. Snaží se znít trochu pozitivněji a hledají světlé stránky života. Nepříjemnou pravdou ale je, že aktuální deska není natolik propracovaná jako ta předchozí. V kapelní historii pravděpodobně nepůjde o zásadní počin, avšak fanoušky žánru jistě potěší.
The Lumineers – Brightside
Skladby: Brightside, A.M. Radio, Where We Are, Birthday, Big Shot, Never Really Mine, Rollercoaster, Remington, Reprise
Vydavatelství: Universal Music
Celkový čas: 30:06 min
Hodnocení: 70 %