The Rasmus si zpočátku milénia pamatuje snad každý, protože pokud jste někde zapnuli k poslechu rádio, bylo takřka nemožné se jejich singlům vyhnout. V posledních letech o nich moc slyšet není, ale oni to nevzdali a hrají dál. A rozhodně to nezní úplně špatně.
The Rasmus 6. října vydali své nejnovější album Dark Matters. Stalo se tak po dlouhých pěti letech, kdy přišli s novým materiálem. Má to jedno své jednoduché opodstatnění. Lídr celého čtyřlístku se věnoval určitou dobu svým sólovým projektům a The Rasmus odsunul do ústraní.
Minimálně už před půl rokem se však zdálo, že kapela má materiál na nové album hotový. V té době totiž The Rasmus vydali svou první ochutnávku, tou byla Paradise. Interpret by s první ukázkou nového materiálu měl vždy hodně napovědět jakým stylem popluje jeho nová tvorba. Tady skupina naznačila dost bravurně. Vždy tančila na pomezí rocku a popu, z Paradise ale bylo okamžitě jasné, že se rozhodla odklonit od rockovějších pasáží a přejít k popu.
Už sólovka Lauriho Ylönena poukazovala na to, že se bude chtít vydat hudebně jiným směrem. Nakonec i z Paradise udělala kapela pilotní píseň celého alba a udělala jedině dobře. Refrén vás nabije a vy máte neskutečnou chuť poslouchat dál. Jste takřka zvědaví, co The Rasmus vymysleli dalšího a jestli to je opravdu tak popové, jak se to na první pohled tváří. Dobrá zmínka hned na začátek je, že ono je to celé album taky dost taneční, a proto se ani snad nikdo nemůže divit, proč jim album nakonec produkoval švédský tým The Family. Ten spolupracuje s Iggy Azaleou a Fifth Harmony.
Další nahlédnutí do nového stylu přišlo s další ukázkou, a taktéž zveřejněnou ještě před samotným vydáním Dark Matters. Silver Night je o něco pozvolnější, ale zato refrén se opírá o daleko tanečnější rytmus. Pokud se zaměříme i na další položky z celkového playlistu, nepřichází zklamání ani tam. Sometimes in the Dark je hned druhou v pořadí, hned po pilotní, již zmíněné, Paradise. Máte při ní chuť protančit celou místnost. Hezky za doprovodu Lauriho zpěvu, kterého si každá dívčina pamatuje díky jeho ikonickým pérům ve vlasech.
Pak přichází řada na Wonderman, na kterou nedávno kapela vydala i nový videoklip. Je to snad jediná skladba na albu, kde uslyšíte ty staré The Rasmus. Přesně ty bourače hitparád, co měli v rádiu jeden hit za druhým. Jakoby se právě s touto písní rozloučili se svým starým stylem a vyšli vstříc novému. Celou tu tvrdost uslyšíte hned na začátku, kdy se do toho z plných sil opírají bicí. Velká škoda, že tady zpěvák nedokázal/nechtěl přidat s tvrdostí v hlase, jelikož se tvrdý refrén s jemňoučkými slokami dost tluče. A po nejdrsnější skladbě přichází Nothing, v níž už se objevuje přehršel elektroniky a klidně by se hodila jako podbarvení do tanečního klubu před začátkem páteční párty v době, kdy se parket začíná teprve zaplňovat.
Pokud vás neunudí Empire svou naprostou průměrností, ze židle vás okamžitě zvedne Crystalline. Hned zpočátku zní jako kopie Good Charlotte a postupně se začíná přelévat do stylu nových Fall Out Boy. Stejně ale i tak nezapomenete, že posloucháte právě The Rasmus. Nyní už jsme víc jak za polovinou alba a na řadu přichází Black Days. Té se nedá odepřít nálada tmavých dnů. Opět by celé skladbě víc slušelo ubrat na obsáhlém množství elektroniky. Bez ní by skladba vyzněla daleko vážněji.
The Rasmus dospěli a nechali poměrně dospět i svou tvorbu. Vlastně docela příjemně překvapili. Škoda jen, že skalní fanoušci tuhle změnu stylu spíš nerozdýchají. Rádiím by se ale líbit mohli a stopáž chvilku nad třicet pět minut je zde tak akorát. Jsou popoví, jsou taneční a stejně v nich dokážete najít přesně tu tajemnost, díky které je máte rádi.
The Rasmus – Dark Matters
Skladby: Paradise, Something in the Dark, Wonderman, Nothing, Empire, Crystalline, Black Days, Silver Night, Delirium, Dragons into Dreams
Celkový čas: 35 min
Vydavatelství: Playground Music Scandinavia
Hodnocení: 70 %
