Pixies se po dvou letech opět vrátili do Prahy. A jak ukázal jejich sobotní koncert ve Foru Karlín, za dva roky mohou klidně přijet znovu. Od „boomerů“ až po generaci Z, Praha na ně bude čekat s otevřenou náručí.
Hudební večer zahájila krátce před osmou hodinou kapela Big Special. Britské duo, které magazín Rolling Stone nedávno označil za budoucnost hudební scény, přivezlo na svou první návštěvu Prahy vskutku originální a velmi energické představení. Koncept kombinující živelné bicí bubeníka a spolu-frontmana Calluma Moloneyho společně se silným vokálem zpěváka Joea Hicklina sklidil u fanoušků úspěch a nebylo se čemu divit. Roztančit postupně se plnící Forum Karlín zvládli místy „ukecaní“ Big Special na jedničku, elektronické samply uměli využít opravdu vynalézavě a nezalekli se ani výletu mezi fanoušky.
Snad jen rozhodnutí této dvojice nahradit i basové a kytarové linky své hudby přednahranými samply vzbuzovalo otázku, zda by alespoň na živé vystupování nebylo vhodnější sehnat hostujícího kytaristu a baskytaristu, případně do jaké míry zůstává vystoupení při současné konstelaci ještě opravdu „živým.“ Rozsáhlé využití samplů si nakonec ostatně vybralo svou daň i během koncertu, kdy na moment selhala synchronizace přednahrané části show s živě hrajícími Moloneym a Hicklinem.
Tím se však ani jeden z Britů dlouho netrápil – a co především, stejně tak ani přítomní fanoušci. Big Special předvedli obdivuhodný výkon a s půl devátou odhodili mikrofon, popadli nástrojové stojany a s velkým stylem se s pražským publikem za zaslouženého potlesku rozloučili.
Navzdory velmi povedené show se ovšem záhy ukázalo, že dělat předkapelu Pixies má jednu nevýhodu: na programu totiž jako další následují právě Pixies.
S odbytím deváté hodiny světla v již zcela zaplněném Foru Karlín zhasla a po pár chvílích napětí se na podiu za podkresu You Know My Name (Look Up The Number) od The Beatles objevili frontman Black Francis, kytarista Joey Santiago, bubeník David Lovering, a baskytaristka Emma Richardson. A bez jakýchkoli dalších průtahů začali Pixies hrát – a během další hodiny a půl ani na chvíli nepřestali.
Čtveřice původně z amerického Bostonu zahájila koncert ve vysokém tempu známými skladbami Gouge Away, Wave of Mutilation, Isla de Encanta i letošní novinkou You’re So Impatient, která, jak se ukázalo, do setlistu výtečně zapadla. Stačily však jen první tóny úvodní písně, aby Pixies nastolili pro ně tolik ikonickou atmosféru, do níž celé několikatisícové publikum bez výjimky vtáhli tak, jak umí snad jen oni. Permanentně zahaleni v oparu koncertní mlhy, s výrazným efektem ozvěny a jednoduše působícím, nicméně perfektně vhodným pódiovým setupem, Pixies znovu a opět uhranuli všechny přítomné, navíc aniž by k natěšenému publiku ve Foru Karlín mezi skladbami byť jen jedinkrát promluvili.
Koncert poprvé zpomalil až se skladbou Planet of Sound z desky Trompe le Monde. Do téměř třicetipísňového setlistu se pak dostala i další letos vydaná skladba Chicken a Pixies dokonce představili i zatím nezveřejněnou píseň The Vegas Suite, jež bude tvořit součást očekávané nové desky The Night the Zombies Came. Přestože si nové skladby získaly patřičnou přízeň českých fanoušků, nejmohutnějšího aplausu se pochopitelně dostalo nejoblíbenějším hitům jako Here Comes Your Man, Monkey Gone To Heaven, Hey či Debaser.
Své místo si nicméně našlo také několik kousků z alba Bossanova jako Ana či Dig for Fire nebo píseň Death Horizon z desky Beneath the Eyrie z roku 2020. Úctyhodnému výkonu frontmana Francise Blacka po celý večer bezchybně sekundoval kytarista Joey Santiago, jehož surf-rockově a westernově zároveň působící kytarový tón dodával ikonické atmosféře v naplněné hale další nepostradatelnou dimenzi, a který si před koncem vystoupení užil i nápadité sólo. Muzikantsky dokonalou práci odvedl i bubeník David Lovering.
Excelentně se tuzemským fanouškům představila také zmíněná Emma Richardson. Původně známá z uskupení Band of Skulls, Richardson se k Pixies připojila letos v březnu, kdy po dekádě spolupráce opustila skupinu argentinsko-americká baskytaristka Paz Lenchantin. Vedle skvěle zvládnuté role baskytary a tradičně ženského druhého zpěvu se ve stylu vlastním samotným Pixies ujala i hlavní pěvecké role v písni In Heaven.
ČTĚTE TAKÉ: Mongolští rockeři The HU brzy zahrají v pražském SaSaZu
Pomyslným vyvrcholením sobotního večera pak byla předpokládaně již kultovní píseň Where Is My Mind?, následovaná poté už jen prodlouženou verzí coveru Winterlong původně od Neila Younga. Za ohlušujícího potlesku se okolo půl jedenácté večer kapela několikrát uklonila a opět bez jediného slova opustila podium.
Znovu se ukázalo, že kombinace Pixies a Fora Karlín je zárukou nezapomenutelného vystoupení, zároveň velmi prostého a zároveň s ikonickou atmosférou, jakou lze na jiném koncertě zažít jen těžko. Prožitku navíc přál jak povedený zvuk, tak i nadšení fanoušci. I jen letmý rozhled po publiku přitom jasně ukazoval, že Pixies jsou snad díky svému hudebnímu přesahu a nadčasovosti své tvorby jasně mezigenerační záležitostí, přitahujíc jak celé řady současných teenagerů, tak i dlouholetých fanoušků ještě z dob počátků americké kapely.
I vzhledem k tomu všemu lze nakonec jen těžko pochybovat, že by Pixies za další dva roky nevyprodali karlínskou halu znovu. Pokud budou chtít, Praha na ně bude čekat opět s otevřenou náručí, od „boomerů“ až po generaci Z. A opět k tomu nebudou potřebovat ani slovo.
