O víkendu, tedy v pátek a sobotu 24. a 25. července, se letní festival Hrady CZ zastavil u pardubické Kunětické hory. Jak se povedla zastávka tohoto typicky českého festivalu?
Původním originálním nápadem zakladatelů festivalu bylo přiblížit českou historii a s ní spjaté prostředí českých hradů a zámků s moderní koncertní zábavou a vytvořit tak kulturně hudební zážitek.
Během let, kdy tento festival funguje, se ovšem jeho popularita rozrostla do té míry, že nejbližší hradní prostranství začala být nedostačující a malá, takže se na kvůli uspokojování mas koncerty odsouvají od hradu dál na úkor stylového prostředí. Tak se stalo i na Kunětické hoře, že tam, kde dřív probíhal festival, stojí dnes stanové městečko a na festival je třeba celý hrad obejít a dostat se do polí v podhradí. Nicméně Kuňka zůstává na dohled.
V to horké páteční odpoledne započal program hezky silným článkem – skupinou Wohnout. Hned v první písni Hledali zpěváka, pak zjistili, že Pedro se vrací, v cestě mu stála Ganga a kdo ví ještě Čo poudala stara mama… Prostě playlist měli nabitý hitovkama, aby pořádně rozproudil horkem znavenou krev přítomných. K dokonalému pobavení už chybělo jen tradiční pódiové blbnutí s maňásky. Tuto štafetu směle převzali mladší kolegové z Mandrage. Ve vrstvené bílé uniformě začali ne zcela Černobíle, naopak velmi barvitě podali Brouky, Šrouby a matice a v závěru kázali: Tanči.
Monkey Business si tentokrát s sebou přivezli náhradní zpěvačku Terezu Černochovou. Nepostradatelným uniformám amerických vojáků kapely kontrastoval Matěj Ruppert ve švejkovském oděvu. Tato sestava zřejmě spolu nehrála poprvé, neboť fungovala skvěle a vyprodukovala další skvělý koncert.
Závěr prvního dne patřil oblíbenému písničkáři Tomáši Klusovi. Už si nevystačil pouze s parťákem Jiřím Kučerovským, ale přivezl celou doprovodnou kapelu. Tu ovšem nechával chvílemi spočinout a spoléhal se na staré osvědčené duo. Na rozdíl od většiny účinkujících si však Tomáš na ten večer nenachystal plejádu největších hitů, vybíral kousky jako Panenka, Nina či Amores peros. Hodinový výstup proložil třemi novými písněmi a již tradiční vtipnou improvizací. Monology mezi písněmi se však občas zdály trochu nevhodné a jejich dikce zvláštní. Při hlučné filipice na systém to skoro vypadalo, že bude vypískán. Rozhlučněný dav musela dvojice následně sama klidnit. Celkový pro mě kontroverzní ráz vystoupení, ať už volbou písní či stylem jeho vedení, v závěru částečně napravil. Rádoby rapovou vsuvkou o vlastním povislém bříšku se začal příběh o tom, jak si vymyslel a provozuje vlastní taneček, načež počal bláznivě poskakovat po pódiu sem a tam. Po jednom skoku se ocitl mezi diváky, prodíral se davem a za stálé improvizace svou veselostí strhával ostatní. Tomáš si dovezl i hosta – Jana Jelena, se kterým si dali píseň Flusnu. Nakonec se rozloučil přáním, Ať slunce pálí do písku.
Sobotní program patřil už v poledne slovenským No Name. Davy přicházející od parkoviště naznačovaly, že ten den už nebude uvnitř tolik volného prostoru. Kapela se tak brzkým návštěvníkům odvděčila svým typicky skvělým představením zahájeným Starostou a konče jednou z nejstarších – Ty a Tvoja sestra. Mezitím zpěvák Igor Timko obveseloval poznámkami a narážkami tu dámskou i tu méně početnou pánskou část návštěvníků. Z láskyplného popu se přešlo vedle k občas pichlavému písničkaření z dílny Xindla X. Jeho výstup se taktéž odehrál v typickém stylu, včetně zpívání s davem namísto Olgy Lounové anebo tanečku, kdy se kývete jako medvěd a připadáte si jako debil. Měli jsme taky Štědrý večer. Nechyběla ani novinka, pro kterou si s sebou přivezl zpěvačku Mirku Miškechovou, se kterou natočil nejnovější klip Cudzinka v tvojej zemi. Trochu nemilé zásahy do koncertu způsobily vedle na pódiu ladící Rybičky 48, jejichž hlasitost a důraznost nutila Xindla dělat pauzy v očekávání útlumu. Nikdo jiný nepotřeboval celé minuty zkoušet v plné sestavě a plné síle…
Počasí prozatím pokoušelo naši trpělivost a mraky se honily ostošest. Před koncertem Čechomoru však na chvíli zcela zmizely a nechaly tak koncertu vyznít ještě lépe. Ačkoliv kapela není v koncertování žádným nováčkem a její obliba ji určitě nenutí vytvářet nutně pohybově zábavnou show, Karel Holas a Franta Černý se rozhodli jít s dobou a s houslemi a kytarou občas přehopsali pódium. Poprvé jsem taky zažila taneční vystoupení basisty Tarase Voloshchuka (opravdu slušný poppin) anebo rozsáhlou bubenickou show nového přírůstku kapely Lukáše Pavlíka.
Sto zvířat přeneslo diváky do veselého ska. Touto energií se však nechalo zvábit i počasí a vítr se zvedal s takovou vervou, až v jednu chvíli vypoklonkoval celé osazenstvo z pódia a bezpečnostní agentura zahájila rázná opatření. Profesionální kapela se však rychle smířila s realitou a rychle ve svém vystoupení pokračovala, i když bylo vidět, kolik úsilí stojí bojovat s tímto vichrem a tvářit se u toho pokud možno úplně klidně. Rozhodně jim patří poklona (nejen) za tuto nezdolnost! Slovenští Iné Kafe nabídli také sestřih svého bohatého díla, hodně se však vraceli ke svým počátkům, které se vryli do paměti nejvíc. Závěrečná gradace tak patřila Spomienkám na budúcnosť a písni Ráno. Správný tvrdý punk ale dovezli až Visací zámek, kteří se ani tentokrát nebáli ve svém typickém oděvu zpívat, že Prezident je buzna nebo že by chtěli mít Kapelu ze samejch punkáčů. Co dodat, kotel pod pódiem byl stejně jako vždycky.
Další velká hvězda, Wanastowi vjecy, prvních devět minut ze svých vyměřených šedesáti ani nedutali. Naopak všichni ostatní projevovali nevoli s tím spojenou stále hlasitěji. Důvod zpoždění ale sdělen nebyl a koncert nakonec začal. Svého postavení jsou si kluci, no, chlapi, dobře vědomi, a tak házeli pecku za peckou bez potřeby konverzace či jiných kudrlinek. Pouze asi u dvou písniček spustili po první sloce od začátku. Proč, je mi taky neznámo, snad nás chtěli naučit text. To ovšem absolutně nebylo třeba, Panice, Sbírku zvadlejch růží nebo Lži, sex a prachy by si zazpíval snad i zcela náhodný kolemjdoucí. Úplný závěr fesťáku patřil Mig 21 na jednom pódiu a Chinaski pak na druhém. Ti na rozdíl například od letošního Pražského majálesu, kdy létaly bankovky s podobiznami, konfety a světla všemi směry, taky nepřidali žádný ozvláštňující bonus. Koncert byl přesto dobrý, opět seskládaný z hitů, o tom žádná, ale…
Sečteno a podtrženo jsou hradní festivaly přehlídkou ustálené české (a slovenské) scény. Nabízí za málo peněz hodně muziky, zajištěné tím, že s pořadatelskou pečlivostí a dochvilností střídají dvě pódia, aby nikdo o nic nepřišel, a k tomu skýtají hezké prostředí, izolované od městské civilizace. Proto komu tento styl vyhovuje, rozhodně by neměl váhat a dle místa a času některý koncert navštívit. Navíc – zbyde vám ještě celá neděle na regeneraci.
