‚‚Já mám rád masakr, ty zase tyjátr…‘‘ V tomto stylu se táhl vyprodaný koncert Vypsané fiXy ve velkém sále pražské Lucerny celý večer. Kapela i fanoušci si to bezvadně užili – tak, jak se to na jeden z posledních koncertů roku patří.
Není asi kapely, na jejímž koncertě bych se více cítil jako doma. Vypsaná fiXa umí pohlcovat a zároveň rozdávat energii jako málokterá skupina. Ve středu 17. prosince zahrála ve velkém sále Lucerny v rámci turné Před náma hrajeme my, kterým slaví 20 let svého působení na hudební scéně. Koncert ve velkém sále byl změnou od předchozích tradičních vánočních koncertů z minulých let. Ačkoliv skvělá atmosféra, zběsilost fanoušků a vyprodané vstupenky nechyběly ani tady.
Lidé přicházeli do sálu postupně, takže se netvořily příliš velké fronty a i šatny odbavování vcelku zvládly. Pár jedinců v dlouhé frontě, která patřila fanouškům Divokýho Billa, který hrál ten večer hned vedle, přeci jen čekalo. Parket Lucerny se tak plnil pomalu a už od začátku nebyl vzduch kdovíjak svěží. Konečně se setmělo a na pódium přišel Márdi s Pítrsem coby Předkapela – tedy akustická verze ‚‚písniček, na které fiXa sere.‘‘ Ti svou roli vzali dost vážně. ‚‚Ahoj, my jsme předkapela Předkapela a děkujeme Vypsané fiXe za možnost si před nima zahrát,‘‘ vítal diváky zpěvák a pustil se do skladby Ping pong bar. Pokračovali těmi nejstaršími skladbami z prvních demíček – zazněly také Vypsanou fixou či Večerníček. Jedinou skladbou ze studiovky byla Robinson. Už teď byla před pódiem slušná vřava. Jako hosté vystoupili exkluzivní kytarista Mejla a coby beatboxer Mejn. ‚‚Víme, že se už těšíte na Vypsanou fiXu, tak my dáme poslední písničku a za deset minut už začnou hrát. Díky,‘‘ rozloučili se s diváky Márdi s Pítrsem.
Za zhruba deset minut se už skutečně v sále znovu stmívalo a na pódium přicházeli opět Márdi s Pítrsem obohaceni právě o Mejlu a Mejna. V tu chvíli už Lucerna praskala ve švech. Každý chtěl být kapele co nejblíže, takže zhruba v polovině sálu se utvořila pomyslná lajna, která dělila jeden velký pogující kotel od ostatních. Vypsaná fiXa začala skladbou Show pana Lobba. Repertoár tvořil jakýsi průřez jejich studiovými deskami. Vezmeme-li to od nejnovějších – z Krásného smutného dne zazněly skladby Zapadá hipík, Krásný smutný den a mezi posledními i Šůrka Mikrofon. Z Detailů pak stejnojmenná píseň a Diskokaktus. Z Klenotu zase Holka s lebkou, na přání Panenka Chou Chou a z Fenoménu našláplá Ruzyně, Papírová hyena, Dezolát, 33 cigaret a Antidepresivní rybička. Z dalších pak například Mažoretka, Lunapark, Nina nebo Čtyři slunce. Zkrátka ty nejžádanější skladby, čemuž skvěle odpovídala atmosféra. Na pódiu uvítala Vypsaná fiXa také dva hosty. Tím prvním byla Supice ze Tří sester, která je během skladby Iluze doprovodila na harmoniku. Jako druhý přišel Matěj Homola z kapely Wohnout. Ten se měl přidat k Márdiho zpěvu u skladby Mažoretka, ale spíše povzbuzoval fanoušky.
Bohužel zde nechyběli ani tradiční stage-diveři. Ti začali zhruba po třetí odehrané skladbě a nezastavila je ani značná výška pódia. Jeden střídal druhého, písnička rychlá nebo pomalá. Naštěstí jim security služba nedala příliš šanci a když se někdo nahoře zdržoval déle, než bylo ke skoku nutné, byl vyhnán. V přední polovině parketu to tak vřelo, že jste neměli sebemenší problém dostat ze z jedné strany na druhou, a to i když jste třeba nechtěli. FiXí lid je jedna velká rodina, a tak si kromě rolí coby vln pod stage-divery pomáhali i ve chvílích, kdy tu a tam někdo v davu zcela zmizel na zemi.
Celý koncert by se dal shrnout slovem DISKOSAUNA. Vedro, vzácné doušky kyslíku pouze, když jste mezi písničkami zvedli hlavu vzhůru, všudypřítomný kotel a pogovací kolečka. Zkrátka jedno velké peklo. Který fanoušek Vypsané fiXy chyběl, nechť lituje!
