Praha se konečně dočkala osobité francouzské kapely La Femme, která Českou republiku poprvé navštívila v rámci svého Eastern European Tour. Zájem byl již od samotného oznámení tak veliký, že se koncert záhy vyprodal. Skupina nato pražskému klubu Roxy darovala ještě jeden koncert, který se vyprodal rovněž. 28. května 2024 La Femme ukázali, nakolik byla tato velká očekávání oprávněná.
Rostoucí publikum ve staroměstském podzemním klubu Roxy zahřála 28. května 2024 zpěvačka Tentative a její stejnojmenná kapela. Žánrově se ve své tvorbě blíží přístupu La Femme, ale kromě kvílících syntetizérů hojně využívají také důrazných kytarových riffů a linek. Umělkyně vyniká nejen hezkým vokálem ve francouzštině, ale také svým nadhledem a smyslem pro teatralitu a tím, že se rozhodně nestydí za své pohledné tělo.
Samotné hlavní hvězdy večera uvedly svůj nástup majestátním úvodem 9. symfonie z pera Antonína Dvořáka, což fungovalo skvěle přinejmenším pro posílení napětí. Když se muzikanti z La Femme chopili svých nástrojů, vytasili se s písní Packshot, v níž od počátku vynikl jejich francouzský šarm i smysl pro organické žánrové experimentování. Styly jako coldwave, psych-punk, elektro nebo psychedelický rock a pop zůstávají pouhými slovy, dokud jim toto šestero nevdechne skutečný hudební život. Úvodní skladba byla také dobrou ukázkou z dnes již klasického debutového alba Psycho Tropical Berlin.
Čtěte také: King Gizzard and the Lizard Wizard ve Foru Karlín aneb učiněná psychedelická průraznost
Na nejnovější desce Paris-Hawaï se kapela napojila na relaxační tichomořské vlny, které sice možná nejlépe vynikají na podporu plážové atmosféry, ale které v rámci poměrně krátké ukázky do pohody rozhoupaly i pražské publikum. Album je druhým dílem řady Collection Odysée a je trochu škoda, že La Femme nevěnovali více pozornosti její první části, španělsko jazyčnému počinu Teatro Lúcido. Z něj si ovšem fanoušci vychutnali (alespoň) nejúspěšnější píseň Sacatela, jež nenechala nikoho v klidu nejen svým pádným rytmem, ale hlavně chytlavou a rozezpívanou melodií.
Svůj významný prostor měly v Roxy také pomalejší a atmosféričtější písně s melodiemi plnými citů. V této rovině výborně zapůsobila především skladba It’s Time to Wake Up 2023. Publikum se rádo nechalo pohladit jejími klouzavými motivy i zajímavými prvky, kterým muzikanti svou píseň naživo ozvláštnili. Do prázdna nezazněly ani vysloveně romantické písně Nous étions deux nebo Elle ne t’aime pas. O poznání silnější reakce ovšem přišla na důrazné a skočné skladby, jako jsou vášnivě roztoužená Tatiana nebo úderná Foutre le Bordel. Správný říz měl rovněž dynamičtější song Sur la planche 2013, mezi vrcholy ovšem patřila zejména úvodní skladba zmíněného debutu, velmi chytře vystavěný (a vystupňovaný) flák Antitaxi.
Mezi zářné okamžiky patřila také píseň Mycose z desky Mystère, v níž opět vynikl hlas zpěvačky (hrající na klávesy) Fanny Luzignant, a to nejen svou čistou barvou, ale také určitou příjemnou kousavostí. Melodie této skladby patří k těm, jež se “zažerou” pod kůži podobně jako parazit, o kterém song vypráví. Nebývalou intenzitu přinesl song Où va le monde, který v tvorbě kapely patří nejen k nejoblíbenějším, ale také k nejnaléhavějším, což tím spíše vyniklo díky rychlejšímu tempu. V obecenstvu bylo cítit, že jsou posluchači na tuto silnou píseň celým duchem napojeni, takže ani nevadilo, že se vzhledem k jazykové náročnosti příliš neuchytil text promítaný na plátno. Skupina po celé vystoupení dávala najevo sympatickou pozornost vůči publiku a všichni muzikanti se svému výkonu věnovali se zjevnou radostí. Robotickou přesnost dával se svými svižnými rytmy a vynalézavými přechody na odiv bubeník Noé Delmas, nejvíce pozornosti ovšem strhávali zpívající Marlon Magnée a Sacha Got, kteří řádili s klávesami a s kytarou. Jediná škoda je, že celý koncert trval i s přídavkem pouze hodinu a půl, co do intenzity a pestrobarevného prožitku však museli být všichni návštěvníci královsky nasyceni.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Francouzští La Femme jako synonymum propracované osobitosti
Závěrem lze kapelu La Femme pochválit za to, že ze svých pěti řadových desek vybrala poměrně vyvážený set, během něhož předvedla různé podoby svého jedinečného rukopisu. Nejvýznamněji na všechny nicméně zapůsobil poctivý zápal a nefalšovaná radost z hraní, která ze skupiny přímo zářila. Publikum bylo rozprouděné a plné emocí, a tak se hudebníkům na jedničku odvděčilo za působivý výkon na pódiu. Kapela se ve na svém prvním českém koncertě ve staroměstském klubu Roxy ve zkratce představila v tom nejlepším světle a podařilo se jí vybudovat podmanivou atmosféru. Téměř by se chtělo říci neopakovatelnou, avšak jednak byl koncert pouze první ze dvou v rámci dvou dnů, jednak jsou všichni přesvědčení, že se La Femme do České republiky (brzy a rádi) vrátí.
