Sobotní večer 7. prosince byl pro všechny návštěvníky Rudolfina ve znamení filmových melodií a koncertu Pražského filmového orchestru pod vedením dirigenta Jiřího Korynty. Skladby z různých velkofilmů umožnily nejednomu posluchači plně se vcítit do role filmových hrdinů.
Už před vchodem do Rudolfina mne obklopila tajemná atmosféra. Hned na schodech vítala všechny účastníky koncertu postava černého stormtroopera z filmové ságy Hvězdné války. U vstupu do budovy hlídkovaly a pózovaly další tři postavy v převleku Boba Fetta, Jango Fetta a důstojníka impéria, které byly v neustálém obležení fotoaparátů. Všichni návštěvníci se postupně přesouvali do malebné Dvořákovy síně a něco málo po půl osmé byl oznámen začátek. Pódium se začalo plnit členy orchestru, které po chvíli následoval dirigent. Publikum všechny přivítalo potleskem a síní se rozezněly první tóny.
Nejprve zazněly skladby z filmu Jurský Park. Když jsem zavřel oči, měl jsem pocit, že mě honí krvežíznivý tyranosaurus rex. Každou chvíli, když hudba gradovala, mi naskakovala po celém těle husí kůže. Paní Michaela Štrausová, která celým večerem vtipně provázela, po hudbě z velkofilmu od režiséra Stevena Spielberga publikum informovala, že dané skladby byly pro orchestr premiérové. Nikdy předtím jich nebylo zahráno šest v kuse. Písně zdůrazňovaly důležité dějové linie snímku.
Po dinosaurech přišly na řadu libozvučné skladby z Petra Pana. Ke konci první části koncertu se dostalo i na hudbu od Johna Williamse. Prvně se lidé též mohli vcítit do kůže slavného archeologa Indiana Jonese, a poté do role rytíře Jedi při slavné skladbě Dual of the Fates. Ta (a nejen ona) byla doprovázená sborem pražských pěvců. Mezitím napochodovaly pod pódium dříve zmiňované postavy hvězdných válek. Posledním vzrušujícím momentem byla hudba z filmu Návrat do budoucnosti III, při které jsem měl pocit, že jsem zase malý kluk.
Během zhruba dvacetiminutové pauzy se lidé mohli občerstvit v přistaveném baru, zatímco mezi sebou štěbetali a sdělovali si zážitky a pocity z první části koncertu.
Za potlesku publika začala druhá část večera, ve které orchestr hrál například hudbu z filmu Robin Hood. Jeden z nejzajímavějších momentů byl, když na pódium přišel umělec s elektrickou kytarou v ruce, a plnohodnotně doplňoval skladbu z filmu Casino Royale. Kytarista byl pak obdarován kyticí, již vzápětí předal jedné slečně v orchestru. Další skladba, White Christmas, byla seskupením věnovaná jako přání k třicátým narozeninám. Sólo zpívala členka orchestru, která během koncertu hrála na lesní roh.
Při muzice z kultovního filmu Sám doma na mne dopadla vánoční nálada, víc než při pohledu na vyzdobené obchodní domy. Skladby byly doprovázeny sborem, což atmosféru ještě umocnilo. Poslední píseň, která zazněla před přídavkem, byla z filmu Polární expres. Po ní zahrnulo publikum orchestr i dirigenta dlouhým potleskem vestoje. Právě za to si zasloužilo přídavek ve formě dalších skladeb z Hvězdných válek, Indiany Jonese či E. T. – Mimozemšťana smíchaných do jedné části. To publikum nadchlo natolik, že odměnilo orchestr dalším mohutným potleskem. V tu chvíli si celé seskupení nasadilo červené vánoční čapky a zahrálo milou píseň ze Sám doma. Všichni byli velice nadšeni, a proto následoval třetí velkolepý potlesk.
Koncert byl zcela vyprodán, věková skupina zahrnovala široké spektrum – od malých až po ty nejstarší. Během večera bylo poděkováno Konzervatoři Jaroslava Ježka a jejímu řediteli Eduardu Klezlovi, Rudolfinu, lidem z České filmové databáze za propagaci a mnoha dalším. Celá akce byla nádherným hudebním zážitkem, a to jak pro milovníky filmové či klasické hudby, tak i pro kohokoliv z nás, kdo hledá něco víc.
