Ocelové město ožilo barvami. Začal festival Colours of Ostrava

Colours of Ostrava 2014 | Foto: Petra Chromčáková, monstermusic.cz

První den barevného festivalu Colours of Ostrava proběhl ve znamení dobré nálady, vysokých teplot a hudby mnoha žánrů. V industriálním areálu Dolních Vítkovic zaznělo blues, ska, country, world music a spousta dalšího. Chvíli po půlnoci vystoupili také dlouho očekávaní MGMT, vrcholem programu však nebyli.

Festival Colours of Ostrava se konečně naplno rozjel, odpoledne otevřel návštěvníkům své brány a začal jim servírovat muziku snad všech žánrů. Počasí mu už několik dní přálo, padaly třicítky, a tak schovávání se pod stromy či pod ocelovými konstrukcemi vysokých pecí bylo nutností. Areál od minula prošel celkem razantními změnami, je prostornější a vzdušnější. Místo prašné cesty za hlavním vstupem je tu nová ulice, která vede až ke prosklenému Velkému světu techniky, kde se také nachází několik festivalových scén.

Všichni hudební nadšenci ukázkově dodržovali pitný režim, proto se ve stanech s pivem tvořily fronty až za roh. Úvodní den provázela při mnoha jeho krocích smutná zpráva, a to zranění zpěváka Michala Hrůzy, který měl s úderem desáté hodiny vystoupit na jednom z pódií, místo toho v ostravské nemocnici bojuje o život. Jako náhrada za něj přijela do Vítkovic rovněž tuzemská kapela Vložte kočku.

Festival nemohl začít lépe

Prvním bodem programu bylo vystoupení slovenských Polemic, jejichž poctivé ska bylo příjemným začátkem a při rozkoukávání se celkem vhodným doplňkem. Před osmou večerní se na hlavním pódiu oficiálně festival zahájil, ředitelka Zlata Holušová popřála třináctému ročníku mnoho štěstí a na postranních obrazovkách se s přáním brzkého uzdravení objevil klip Michala Hrůzy a Kláry Vytiskové ke skladbě Duše do vesmíru. Hned pak vtrhlo na stage mnohačlenné bubenické uskupení Les Tambours du Bronx z Francie. Jejich posprejované plechové sudy rozeznívaly velké palice, kterými do nich s vervou bušili. Nemilosrdně se je snažili odrovnat, když jejich pomocí vytvářeli dunivé rytmy. Fyzicky náročné a perfektně sehrané vystoupení se do industriálních Vítkovic skvěle hodilo, festival proto nemohl začít lépe. Po těchto Francouzích se návštěvníci mohli podívat třeba na koncert jejich krajanů Fanfarai nebo na country kapelu z amerického Colorada, Slim Cessna’s Auto Club.

Vrcholem čtvrtečního programu byl koncert multižánrových Shaka Ponk, energické smršti z Paříže. Kromě zajímavé vizuální stránky kapely bylo skvělé sledovat jejich ohromné nadšení pro věc. Exploze beatů, rockové výpady versus dynamická elektronika, velká virtuální opice, která si dokonce zarapovala, a snaha vydat ze sebe vše až do padnutí, přesně takové to bylo. Na vedlejší ArcelorMittal stagi Shaka Ponk vystřídal americký bluesman Seasick Steve. Ten tu předvedl na chlup stejné vystoupení jako před několika dny na slovenské Pohodě, vypadalo to dokonce, že přišel v tom stejném oblečení. Ničemu to ale nevadilo, na jeho show se totiž jde dívat každý týden… Seasickova jižanská angličtina, humor, blues, home made kytary a občas i pekelně chytlavé melodie jsou dohromady kouzelnou kombinací a z něj a jeho bílého plnovousu prostě nemůžete spustit oči, jakmile na něm váš zrak ustane. Odlehčující hodinku s blues par excellence a s pánem, který vypadal, že přišel na pódium poté, co zrovna po celém dni tahal někde na farmě řepu, vystřídali na hlavní stagi newyorští MGMT, jedna z nejočekávanějších kapel letošního ročníku.

MGMT ukolébavkou před spaním

Andrew VanWyngarden a Ben Goldwasser jsou velké hvězdy současné alternativní scény. Jejich psychedelické tóny, chytlavé melodie a sentimentální texty naživo na Colours dost dobře zafungovaly. MGMT byli se svými barevnými videoprojekcemi pomyslnou třešničkou na dortu, kterým byl celý první den. Energie sice už nikdo moc neměl (včetně pánů na pódiu), ale i takoví se našli. Zazněly top hity Time To Pretend, Electric Feel, Alien Days i Kids, které si publikum hromadně s VanWyngardenem zpívalo či pobrukovalo. MGMT jako headlineři prvního dne své úlohy vzhledem k předchozímu programu nedostáli a očekávání se svou trochu nudnou show nenaplnili. Působili chvílemi jako mrtvolky. Jako poslední kapela před spaním byli však ideální, přece jen – čekají nás ještě tři dny, nemusíme se hned na úvod odrovnat.

Organizátorům se povedlo navnadit hudební nadšence na správnou festivalovou náladu tím nejlepším možným způsobem. První den nebyl žádné seznamování se, byl naplno rozjetou párty hned s několika vyčerpávajícími vystoupeními. Dnes je na programu francouzská zpěvačka ZAZ, která tu vystoupila už před dvěma lety, elektronický mág Trentemøller z Dánská, islandská zpěvačka Emilíana Torrini, popový živel Mø nebo třeba tuzemští zástupci Vypsaná fiXa a Monkey Business. Těšíme se!


Napište komentář

Petra Chromčáková
O Petra Chromčáková 153 Článků
Devatenáct let jsem prožila v Beskydech, nyní už delší dobu přebývám v Praze, kde studuju Elektronickou kulturu a sémiotiku. Momentálně se přechodně nacházím ve Švédsku, nejkrásnější zemi na světě. Mými největšími koníčky jsou film a hudba, proto jsem se před nějakou dobou rozhodla začít trochu psát a zavedlo mě to rovnou sem. Ze žánrů zvládám skoro všechno, nejvíc srdcovek je ale mezi kytarovkami. Nejzásadnější desky jsou pro mě Gorilla Manor (Local Natives), Funeral od Arcade Fire, War Stories od UNKLE a Mezzanine (Massive Attack).