Losangeleský snivec Will Wiesenfeld (Baths) nám na letošní léto přichystal další várku ambientu pod hlavičkou projektu Geotic. Klasiku i překvapení.
Když minulý rok vydal jako Baths album Obsidian, byl jsem zprvu zrazen svou předpojatostí a z jistého důvodu jsem se jejímu poslechu vyhýbal. Jedno náhodné kliknutí však udělalo své. Po té strašlivé půlhodině, kdy tma pozřela vše, jsem mě pocit, že na celém širém světě není už nic, co by mi dokázalo zacelit tu černou díru v srdci, která se od první do poslední skladby rozevírala jak chřtán červa. Nekompromisní, neprůsvitná. Krásná tma. Obsidian. Vtip odříkaný s vážnou tváří. Jestli neexistuje láska na první pohled, ta na první poslech určitě.
Od té doby mám Wiesendfelda přiřazeného k těm naléhavějším hudebníkům, a tak když na své facebookové stránce zveřejnil nově vydanou desku jeho vedlejšího projektu (o které jsem do teď nevěděl, skutečně, a to mám internet stejně jako vy) Geotic a ještě k tomu ambientního, zajásal jsem nad další morovou ránou. Ale skutečnost byla jiná. Horší? Lepší? Jiná.
Jde především o to, že mnou vychválena deska Obsidian je černou depresivní ovcí v jeho, jinak sice též posmutnělé, ale spíše zasněné a hravé tvorbě. O tom se můžete přesvědčit sami na albu Cerulean z roku 2010, o rok mladší Pop music/false B-sides, nebo při poslechu vůbec prvního projektu Post-foetus.
Co se týče Geotic, zůstaneme u výrazu zasněné. Poprvé pod tímto pseudonymem, v roce 2008, vyšla až neskutečné překrásná Eyes, imprese amerického maloměsta. Hned stejný rok následovalo EP Winter loops, které je miniaturou, mezihrou první desky a Duchenne Smile. Wiesendfeld se zde malinko opakuje, to však není atmosféře na škodu, vyvolává tím totiž dojem stejného, nevyčerpatelně krásného snu, načrtnutého v Eyes.
Další Hearts působí tesklivým dojmem návratu do onoho snu, ale uskutečnitelnému snad jenom ve vzpomínkách. Může za to až droneová táhlost, jež všemu dodává neuchopitelnou sladkobolnost něčeho krásného, co už není, co jsme nechali tam v minulosti a co se jednou za čas probudí jako průsvitný fantom.
Jestli je Hearts melancholií (tedy místem, na kterém jsme nikdy nebyli a na které se toužíme vrátit, jak by řekl Ivan Blatný), Realms je něčím, co je za melancholií, je to úzkostlivé tušení, ono tremedum obsažené v satory západní filosofie. Poslední skladba theGod, stejně jako všechny ostatní na albu čisté drone plynutí, připomíná Pascalova osamělého Boha. Iluze, sen, dětství jsou strhány. Realms tedy můžeme vidět jako Obsidian Geotiku (dobře, takže už máme ty černé ovce dvě).
Avšak v Mend, jak název napovídá, Wiesendfeld bude léčit a ne zraňovat. Minimalistické vybrnkávání kytary a občasné elektronické ruchy nás nechávají se sladkou útěchou, že už bude dobře. V Bless the Self, meditativní cestou pěti téměř stejně znějících skladeb, má dokonce dojít k osvícení.
Various/Singles můžeme z téhle chronologie duševního růstu hned vyřadit, a to z jednoho prostého důvodu. Už podle názvu je jasné, že nevznikla jako celek, ale jako sběr nevydaného materiálu a singlů. Těch je tu celkem deset. První, čistokrevný drone Riding thermals, po pěti minutách vystřídají dvě zpívané (!) Calliope a Waterway. Přidat pár cinkavých glitchů a už si můžete připadat jako při poslechu Baths. Petals je nenáročnou vyhrávkou, Ease evokovalo první seznámení s Bonobo. Druhá polovina se nese v podobném duchu. Nevím, jestli to byl záměr, ale desku uzavírá pouze na klavír hraná Forest Floor (ft. M. Luna), což jako by společně se zmiňovanou první minimalistickou Riding thermals tvořilo z náhodně vybrané kompilace unreleased tracků komponovaný celek.
Various/Singles je příjemný Chillwave. Ale nic moc jiného než onu příjemnost nenabízí. Zatímco deska, tentokrát koncepční, Morning Shore (Eon Isle) nám mimo příjemnosti nabízí i něco víc. Vzpomínku. Sen. Zase. Wiensendfeldovi se povedlo vyvolat vzpomínku na budoucnost, ve které budeme vzpomínat na tohle léto, co ještě neskončilo. Pokud jedete někam k moři na dovolenou, jestli už není za vámi, vezměte si s sebou Morning Shore (Eon Isle), nějaký ten oblbovák a vzhůru na pláž. Už při prvních vlnách Adventurists se ve vás probudí to specificky středoevrovropské bažení po moři. Chillwave je vůbec stejně jako středoevropani prodchnut nostalgií po moři. A je zajímavé sledovat, jak si jinak glitchový terorista vystačí s nasamplovanou kytarou a pár ruchy, které si beztak většinou pletete s mořským příbojem. Handholding. Skutečně tuhle skladbu nahrál ten stejný člověk, co stojí za peklem zvaném Obsidian? Lidská srdce jsou jinak hluboká než oceán, ne tak jednotvárně, ne tak souměrně. A Morning Shore (Eon Isle) je takhle oceánicky jednotvárné a souměrné vlastně po celou dobu. Jednotvárné ano. Nudné možná. Ne nadarmo to sám autor označuje jako passive listening stuff, tedy skutečný ambient tak, jak ho definoval Brian Eno.
Morning shore (Eon Isle) je nakonec ještě něco úplně jiného než klasický Wiendsendfeld. Jeho rukopis zde najdete, jenom pokud vám někdo řekne, že jde o jeho práci, a to ještě musíte hledat opravdu v maličkých, malinkatých zrnkách písku. A nebo jednoduše přestat zkoumat písek na pláži a dělat to, za čím jste sem přijeli. Relaxovat. Be Happy with so little to do.
Na závěr si ještě dovolím malé doplnění. Obálku Morning shore (Eon Isle) kreslila hudebníkova matka a taky, jestli se vám jmenované album líbilo, můžete zkusit i tohle.
Geotic – Various/Singles
Skladby: Riding Thermals, Calliope, Waterway, Petals, Ease, Self-assurance, No Cities, Swept off, Alchemic, Forest Floor (ft. M. Luna)
Vydavatel: selfreleased
Hodnocení: 60%
Geotic – Morning shore (Eon Isle)
Skladby: Adventurists, Wake with the day, Early Drive to a Private Lagoon, Vibrant Blues and Greens, Swim Twice, In co Little Clothing, Handholhing, augh from the Water to the Shade, Lay in Warm Sand i Afternoon, Vast Ocean View, Happy with so little to Do, Before the Moon
Vydavatel: selfreleased
Hodnocení: 75%
