Ve čtvrtek 16. října se v MeetFactory uskutečnila dlouho očekávaná událost – do Prahy zavítala jedna z nejvýraznějších postav electro music, hudebník Daniel Victor Snaith, známý jako Caribou, se svou kapelou.
Koncert začal zlehka díky éterické Jessy Lanza – krásná a nadaná zpěvačka by příště mohla trochu přidat na intenzitě hlasu, protože ten tak trochu zanikal za doprovodným setem. Její milé, klidné indie-electro ale nemohlo nikoho zklamat a když se pak Jessy na pár chvil připojila ke Caribou, byla za své nenásilné sexy vystoupení odměněna spokojeným publikem. Zhruba od poloviny jejího vystoupení už se MeetFactory začala dost nebezpečně plnit, bylo beznadějně vyprodáno a na spoustu nešťastníků se nedostalo.
Foto: Caribou, 16. 10. 2014, MeetFactory, Praha
Ohlasy z publika směrem ke Caribou byly dosti různorodé. Skalní fanoušci a obdivovatelé byli doslova v excitovaném stavu, vtipné bylo pozorovat, jak se v narvané MeetFactory se stále kratší frekvencí vynořovaly postavičky v barevném triku (viz obal alba Our Love), které si ze samé lásky a nadšení musely v shopu koupit suvenýr i za cenu nemalou, aby tenhle večer zvěčnili. Nemyslím si, že by Caribou kohokoliv zklamal, ale faktem je, že velká část publika byla v očekávání fucking awesome dance party, která se nekonala. Dostatečnou záplatou však byla dokonale promyšlená, sofistikovaná a jedinečná hudební performance. Za celou dobu nikdo z hudebníků nezměnil polohu ani výraz, Caribou si jen občas prohodil nástroj, ale o tom už tenhle důstojný mazec je. Kvalitní hudba koneckonců nepotřebuje zbytečné divadlo kolem. Celý hudební orgasmus byl umocněn a dokreslen skvělou světelnou show, která mu dodala nádech magie.
Caribou obecně působí dost důstojně, vypadá trochu jako princ William a jeho vysoké čelo a klidný výraz na vás působí dost vědátorsky – což není daleko od pravdy, protože tenhle hudební kouzelník má doktorát z nějaké kanadské obdoby Matfyzu. Tento fakt by nás jako hudební posluchače asi nemusel zajímat, ale vzhledem k tomu, jak se propracování, organizace a ucelenost pozitivně promítají do jeho hudby, bychom měli být rádi, že tahle kombinace hudebníka/matematika existuje a mohli jsme to zažít. Dan Snaith je bravurní muzikant, od kterého se očekává tak moc, že překvapit a něčím publikum rozsekat, je prakticky nemožné – může nás jen uspokojit naplněným očekáváním.
Koncert by celkově splňoval nároky na šílené tanečky, jaké jsou v MeetFactory oblibou, ale hudba měla naprosto nepochopitelné výkyvy. Všichni říkali, jak začal zlehka a za chvíli to rozjede a pak už to bude jenom mazec, ale intenzita se tak podivně střídala a měnila a nevygradovala nakonec vůbec nikam. I když je fakt, že poslední písničkou Sun v dobrém slova smyslu zabil. Lidé se těšili hlavně na předposlední album a neskrývali své obavy, že bude převažovat Our Love – celkem smutný příběh pro každou kapelu, ale co se staronovosti týká, Caribou zandal na jedničku a skvěle vyvážil. Asi nějaká matika. Myslím, že publikum slyšelo vše, co slyšet chtělo – Jameilia, Odessa, Sun,… Na ty nové songy si určitě brzy zvykne a příště po nich bude brečet stejně jako dnes po albu Swim.
Spíš než párty se udál jeden z těch velkých hudebních zážitků, který si budete ještě dlouho pamatovat a možná si i necháte podepsat triko jako mnozí. Je moc dobře, že se tenhle koncert (a spousta dalších v letošní sezóně) konal právě v MeetFactory – nejen díky dechberoucímu line-upu, který je stále lepší a lepší, ale také kvůli prostorám, nekuřáckým pravidlům, lidem, co továrnu navštěvují (na koncertě Caribou jednoduše chcete potkat ekonoma Sedláčka, a co víc, v doprovodu Davida Černého) či skvělým výstavám.
