Escape the Fate by zasloužili lepší místo

Escape the Fate | foto: Jan Mareš, Monstermusic.cz

V pátek 17. října přijela na třetí pokus americká kapela Escape the Fate do Prahy. Jejich vystoupení fanouškům téměř nahradilo všechno to čekání, nicméně celkový dojem jim kazil samotný klub – Podnik.

Svůj úplně první koncert si odbyli tuzemští Abyss, Watching Me, kteří se představili zhruba v patnácti minutách. Bohužel se do nich vešly sotva čtyři skladby, protože kapela více mluvila, než hrála. Sál nebyl ani z poloviny plný, když nastoupili američtí rockeři New Years Day se zpěvačkou Ashley v čele. Čtyřčlenná parta zahrála skladby jako Other Side či Hello Darkness. Jekot zpěvaččina hlasu spolu s tvrdými riffy spolehlivě rozhýbal většinu publika. Ale stejně jako v prvním případě, tak i nyní zpěv v podstatě zanikal v hudbě.

Konečně! Na potřetí. Escape the Fate opravdu vystoupili v Česku. Za znění intra Choose Your Fate nastoupila kapela na pódium a řev davu rozřízla skladbou You’re Insane z nejnovějšího alba Ungrateful. To už bylo v sále pěkně horko, a kdo se nepustil do skákání nebo poga, těžko se udržel stát na jednom místě. Formace namíchala post-hardcorový koktejl skladeb napříč celou jejich tvorbou. Zazněly tak písničky jako Ashley, Something a 100 Miles Wide z desky This War Is Ours, Issues, Gorgeous Nightmare z eponymního alba a také třeba Until We Die nebo titulka Ungrateful z alba nejnovějšího. Escape the Fate spoluprací s fanoušky nešetřili. Zpěvák Craig Mabbitt si dal několikrát stage diving a také se s příchozími podělil o mikrofon. Plameny zapalovačů vzplály při songu Picture Perfect a před poslední This War Is Ours si dav podal skladbu We Will Rock You z dílny Queen.

Escape the Fate

Sál nebyl ani při headlinerech zdaleka naplněn, ale i tak mohli být fanoušci se samotným vystoupením Escape the Fate spokojeni. Občas to tedy kazily problémy s technikou, jako třeba věčně vypadávající mikrofon, ale tím opravdu největším kamenem úrazu byl samotný klub Podnik. Skleněný strop a dva reproduktory, které stály před pódiem, zvuku moc nepřidali. A ten, kdo byl namáčknut těsně k pódiu, neslyšel už vůbec nic pořádně. O nějaké světelné show také mluvit nešlo, protože dva statické barevné reflektory po bocích pódia asi stěží někoho uchvátily. Výsledný verdikt? Vystoupení kapel dobré, ale fanoušci si rozhodně po tak dlouhém čekání zasloužili lepší místo.


Napište komentář

Jan Mareš
O Jan Mareš 352 Článků
Mezi mými koníčky jsou dva nejdůležitější - hudba a psaní. Hudbu miluju tolik, jako málo věcí na tomhle světě. Proto poslouchám, hraju, tvořím, fandím, zkrátka vše, co se s hudbou dá dělat. Kytara je jednou z lásek mého života. Ale rozhodně jsem otevřený i jiným stylům, než těm s kytarou. Důležité je, aby mě to bavilo. Píšu a fotím, protože v obojím je kus mého JÁ. Proto jsem také vystudoval Střední školu sdělovací techniky a nyní jsem na Universitě Jana Ámose Komenského (obor Sociální a mediální komunikace). No a co víc si přát, než že mé dvě záliby spojím!? To mi MONSTERMUSIC.CZ dokonale umožňuje.