Tříčlenná rocková kapela Biffy Clyro ze Skotska zamířila 14. listopadu po třech letech znovu do Prahy. S novým albem na kontě, ověnčená cenami a ve věku dospělosti jistě i s větším sebevědomím vyprodala Roxy.
Biffy Clyro, již byli nedávno oceněni za své letošní vystoupení na britském festivalu Reading v anketě UK live Music Awards a jejichž aktuální dvojalbum Opposites, které vyšlo v květnu tohoto roku, zvítězilo minulý měsíc v anketě hudebního časopisu Q v kategorii Nejlepší album, přivezli do pražského klubu Roxy více než devadesátiminutovou show čítající něco přes dvacet písniček.
Biffy Clyro rozhodně patří mezi vůbec nejžádanější live kapely na ostrovech. O tom svědčí vyprodané stadiony a též to, že v létě na zmiňovaném Reading festivalu (a Leeds festivalu) vystoupili v pozici headlinerů. Při své aktuální zimní tour vystupují po nevelkých klubech napříč celou Evropou a fanoušci si je tak mohou užít více a lépe než s mnohatisícovým davem za zády. Nebylo překvapením, že bylo v Roxy vyprodáno.
Předkapelou byli londýnští folk-rockoví Dry the River. Kapela v Čechách nepříliš známa začala hrát na minutu přesně, jak bylo dříve avizováno pořadateli. Předvedla několik písniček ze svého debutového alba Shallow Bed, které vyšlo minulý rok, a též několik nových skladeb z připravované druhé studiovky. Sympatické vystoupení trvající necelou půlhodinu příjemně navnadilo posluchače na hlavní hvězdu večera. Někteří diváci si bohužel nevšimli, že nějaké vystoupení začalo a jako projev naprostého disrespektu si povídali dál až dokud Dry the River neskončili hrát.
Zhruba ve 20 hodin a 20 minut se zhasla v sále světla a začala hrát známá skladba We Are Family od Sister Sledge, která většině diváků vykouzlila úsměv na tvářích. Na to vtrhli na pódium Biffy Clyro a zahráli písničku Different People, která je zároveň úvodní skladbou poslední studiové nahrávky. Následně se začaly střídat skladby především ze tří posledních alb – Puzzle (2007), Only Revolutions (2009) a Opposites (2013). Mezi nimi pak song Glitter and Trauma z alba Infinity Land (2004). Poté přišla na řadu dvě akustická sóla frontmana Simona Neila – skladby The Rain a Folding Stars. Ostatní členové vyklidili prostor a Simonovi na záda svítilo jedno silné světlo. To v jeho stínu ozařovalo publikum a on si všechny mohl v klidu prohlídnout, zatímco nechával vyniknout svému výjimečnému hlasu.
Druhou fázi večera otevřela úderná skladba Living Is a Problem Because Everything Dies se zajímavým intrem. Jak se v ní ostatně i zpívá: „Don‘t wanna waste no more time,“ nebyl čas ztrácet čas, a tak členové zpocení od hlavy až k patě a svlečení do půli těla (pokud nepočítáme čtvrtého člena zastrčeného v pozadí, který s tímto nejspíš nesouhlasil) poněkolikáté vyměnili kytary a zahráli. Následovala ještě údernější skladba 57 z prvního alba Blackened Sky (2002). Diváci se též dočkali úspěšného singlu Black Chandelier z poslední desky. Závěrečnou skladbou před přídavkem byla píseň The Captain. Simon se svým „Somebody help me sing!“ nemusel dlouho vybízet a většina zúčastněných se k němu přidala.
Publikum začalo s rozpaky vykřikovat známý pokřik Mon the Biff!, který je na koncertech kapely už běžným, a to buď mezi jednotlivými skladbami či právě před příchodem. Biffy Clyro na sebe nenechali dlouho čekat a znovu vtrhli na pódium. Rozdali úsměvy a řekli, že mají ještě pár songů, které by chtěli zahrát. Těmito skladbami byly pomalá rocková balada Opposite, o poznání tvrdší Stingin‘ Belle a takřka epochální Mountains na závěr, během níž Simon plnou silou několikrát praštil kytarou o zem, až z ní odlétaly kousky. Formace se pak se slibem, že znovu přijede, pokud budeme chtít, rozloučila, rozdala paličky a trsátka a ubrala se do backstage.
Koncert, který měl vše, co má pořádný rockový koncert mít – precizní zvuk, spoustu energie, velké písničky i výborné představení všech členů kapely. Od bezchybného zpěvu Simona Neila až po skvělé doprovodné vokály ostatních. Doufejme tedy, že se Biffy Clyro v Čechách dočkáme dříve, než za další tři roky!
