Steel Panther vrátili Lucerna Music Bar zpět do 80. let

Steel Panther | Zdroj: facebook.com

Pražský klub Lucerna Music Bar přivítal ve středu 26. února glam-metalovou kapelu Steel Panther. Ti nešetřili energií, lakem na vlasy, trsátky, ani slovíčkem f*ck.

Jako správní rockeři si i Steel Panther dopřáli na úvod menší zpoždění. Nicméně, když se konečně objevili na pódiu klubu Lucerna Music Bar, fanoušci rázem explodovali nadšením. Publikum se rozhýbalo a paroháči a vlasy létali všude. Hned na úvod zazněly songy Eyes of a Panther a Tommorow Night, a to s takovou grácií, s jakou mnohé kapely koncerty končí. Michael Starr za mikrofonem, Satchel s kytarou, Lexxi Foxx s baskytarou a Stix Zadinia za bicími už od samého začátku nevynechali jakoukoliv příležitost spolupráce s fanoušky.

Ti vřele vítali podávané ruce muzikantů a horlivě očekávali, kdy právě k nim přilétne trsátko. A těmi Steel Panther rozhodně nešetřili. Stejně jako slovíčkem fu*k ve svých dlouhých projevech, které následovaly pravidelně po každých dvou písničkách. Nejinak tomu bylo i po skladbách Just Like Tiger Woods a Party Like Tomorrow Is the End of the World. Rozprávění o tom, jak jsou rádi, že mohou hrát v České republice, vystřídala mnohem peprnější témata kolem sexu a drog – jak jinak.

Právě poslední zmíněná skladba, spolu s Gloryhole či The Burden of Being Wonderful, je novinkou z připravované desky All You Can Eat, která vyjde přesně na apríla. Písničky disponovaly velmi často dobrými kytarovými sóly. Kdo má rád pořádný řev tohoto nástroje, ten si přišel na své v okamžiku, který byl věnován právě Satchelovi. Podle ovací to rozhodně nevypadalo, že by někomu takhle hlasitý a pisklavý zvuk vadil. Spíše naopak.

Také při písních Turn Out the Lights nebo Gold Digging Whore probíhala skvělá spolupráce publika s kapelou. Steel Panther byli spravedliví, a tak stále střídali strany pódia. Zajímavý byl také pomyslný souboj mezi zpěvákem Starrem a Satchetem, kteří si rozdělili strany hlediště a hecovali se, která půlka je hlasitější. Během vystoupení nechyběly samozřejmě ani pohyby vystupujících typické pro glam muzikanty. Roztrhané trička, leopardí vzory a obrovská natupírovaná hára doplnila tu pravou atmosféru glam-metalového koncertu.

Fanynky si zatančily na pódiu

Basák si neustále kontroloval svůj vzhled v růžovém zrcadélku a nešetřil leskem na rty. (Kapela Steel Panther v podstatě paroduje glamové kapely z 80. let. Odpovídají tomu také texty, které život v té době popisují a přibližují – pozn. red.). Poté překvapili tím, že vybídli mladé ženy a dívky ke vstupu na pódium. Zpěvák vybral asi dvanáct šťastných fanynek, které povětšinou svou vizáží korespondovaly se stylem hudby. Ty se vlnily v rytmu písniček It Won’t Suck Itself a Death to All But Metal. Kapela a dívky si to samozřejmě užívali a myslím, že publikum také.

Po x-tém fu*k a fuc*ing se Steel Panther rozloučili. Ale pochopitelně ne na dlouho. Ještě přidali klidnější písničku Community Property, nadupanou 17 Girls in a Row a celý koncert uzavřeli skvělou koncovkou Party All Day. Steel Panther rozházeli poslední trsátka, uklonili se a odešli.

Jestli někoho přitahují 70. a 80. léta hudebního světa v Americe, obdivuje bohaté kštice hudebníků a jejich svět bez starostí, a chce-li k tomuhle všemu alespoň trošku přičichnout, neměl by si nechat koncert skupiny Steel Panther rozhodně ujít. Tahle ujetá čtyřka předvádí skvělou a humornou show, ale také dobrou hudbu. To, že vizuální a bavící stránce věnují tolik pozornosti, rozhodně neznamená, že by nehráli skvěle. Dokazuje to i tento pražský koncert, ze kterého odcházeli zklamaní snad jen ti, kterým kapela nic nevěnovala. Ať už to bylo trsátko, ruka či jen pohled. Ale, byl někdo takový?


Napište komentář

Jan Mareš
O Jan Mareš 352 Článků
Mezi mými koníčky jsou dva nejdůležitější - hudba a psaní. Hudbu miluju tolik, jako málo věcí na tomhle světě. Proto poslouchám, hraju, tvořím, fandím, zkrátka vše, co se s hudbou dá dělat. Kytara je jednou z lásek mého života. Ale rozhodně jsem otevřený i jiným stylům, než těm s kytarou. Důležité je, aby mě to bavilo. Píšu a fotím, protože v obojím je kus mého JÁ. Proto jsem také vystudoval Střední školu sdělovací techniky a nyní jsem na Universitě Jana Ámose Komenského (obor Sociální a mediální komunikace). No a co víc si přát, než že mé dvě záliby spojím!? To mi MONSTERMUSIC.CZ dokonale umožňuje.