V pondělí 16. června se v pražském klubu Roxy splnil sen nejednoho heavy metalového fanouška. Vystoupil zde totiž legendární Zakk Wylde s kapelou Black Label Society. A ačkoliv měl koncert své mouchy, sen splnil dokonale.
Už hodinu před ohlášeným startem koncertu byl pražský klub Roxy z poloviny naplněn. Dokonce mnozí začínali i skandovat. Když byli fanoušci nejhlasitější, přišla na pódium, a to na minutu přesně, žijící legenda, kytarista Zakk Wylde, spolu se svou družinou Black Label Society. Kromě bubeníka měli všichni společnou image dlouhých vlasů a vousů, které začaly létat vzduchem, jakmile spustili skladbu My Dying Time – titulní píseň z nejnovějšího alba Catacombs of the Black Vatican. Po ní následoval singl z předchozí desky Order of the Black, Godspeed Hell Bound. Obrovské tempo a energie okamžitě chytly nejednoho fanouška. Někteří ale vypadali, jako by byli spíše jen zvědaví, co bude následovat. Ani po třetí skladbě Destruction Overdrive však kapela směrem k publiku neřekla ani slovo.
Aspoň, že Zakk Wylde rozdával radost zvukem své typické kytary. Dravá sóla hrál stejně často, jako střídal své nástroje. Kytary měly různé tvary, vždy ale podobný motiv. Do tohoto svého mistrovského umění stíhal Zakk ještě zpívat, jak jinak než na mikrofon ve tvaru kříže na lebkách. Jeho texty doplňovalo jen několik diváků. Buď je příliš neznali, anebo příliš neslyšeli. Celkově byl zvuk dobrý, ale zpěv byl výraznější jen občas a některá kytarová sóla by také zasloužila přidat pár stupňů na hlasitosti. Zbytek kapely mezitím vypadal, že si koncert užívá. Nejvíce z celé čtveřice to byl určitě baskytarista John DeServio. Na řadu pak přišlo samostatné kytarové sólo Zakka Wylda aneb pět minut na to lidem ukázat, proč je považován za legendu.
Fotogalerie z koncertu
Po skladbách Parade of the Dead a Angel of Mercy Zakk představil členy kapely a poté vyměnil svůj srdcový nástroj za klávesy, na které zahrál píseň In This River. Při ní zavzpomínal na svého zesnulého přítele Dimebaga Darrella (Pantera), a to plachtami s jeho fotkou přehozenými přes zdi z aparatur Marshall. Zde zastoupil Dario Lorina, nový člen Black Label Society, Zakka coby sólový kytarista. Jako další na řadu přišly dvoukrké kytary se zrcadly vpředu, na kterých zazněla skladba The Blessed Hellride. Bohužel ani na písničku Concrete Jungle nevytáhl typickou bílou les paul kytaru s motivem zvaným bullseye.
Poslední skladbou Stillborne se Zakk Wylde spolu s Black Label Society opět na minutu přesně rozloučil. Publiku se uklonili, rozházeli trsátka, paličky, ručníky a další věci a odešli. Kromě těch, co nějaký z artefaktů chytili, se většina diváků netvářila zcela rozjařeně. Rozhodně ale vypadali, že to bude jeden z těch koncertů, na kterém museli opravdu být. A ačkoliv kapela spolupráci s publikem příliš nedala a zvuk měl tu a tam vroubek, Zakk Wylde je Zakk Wylde, jeho parta to zvládla také skvěle a když už si divák neužil muziku, rozhodně bylo na co se dívat, a to jak jinak, než díky skvělým Zakkovým sólíčkům.
