Boston Manor před pár dny vydali nový singl Passenger a oznámili další studiovou desku. Na Rock for People 2022 nám při rozhovoru frontman Henry Cox prozradil něco málo o nové tvorbě, rozpovídal se také o vyrovnávání se s problémy s kreativitou v dobách pandemie i o politické atmosféře v Anglii a jejímu vlivu na tvorbu kapely.
Před třemi lety jste na Rock for People vystupovali na malém pódiu a na počátku festivalu, dnes jste měli na starost hlavní stage, jak se vám to líbilo?
Byla to senzace, ještě tak deset minut před tím, než jsme měli vystupovat, nebyla stage ani připravená a dostavená. Trochu jsem se bál, ale asi pět minut před začátkem koncertu se lidi začali kupit pod pódiem. Dost mě uklidnilo, když jsem viděl, jak narváno tam během chvilky bylo. Podobně jako tehdy před lety, hráli jsme snad jako první kapela toho dne. Taky jsem měl strach, jak to bude vypadat, ale nakonec to byl úplně elektrizující zážitek. Hlavní stage byla třešnička.
Čtěte také: Enter Shikari nebo Strange Bones: Jaké kapely se na Rock for People zasloužily o pozornost?
Před několika dny jste hráli v Praze jako support Rise Against. Jak jste si zvykli na české publikum?
V Praze to byla taky výborná show, ale zase trochu jiná. Rádi hrajeme na festivalech právě z důvodu, že se představíme novým posluchačům, kteří k naší hudbě přistupují ještě z nezaujatého pohledu. Předskakování Rise Against mělo podobnou atmosféru – snažit se zaujmout a představit se v zajímavém světle, než se zase vrátíme zpátky do klubů na vlastní shows. Navíc si můžeme snadněji vyzkoušet, jak funguje nová tvorba.
Jako třeba čerstvý singl Foxglove?
Jasně, zrovna ten je jako dělaný na živáky. Má trochu jinou energii, hrozně mě baví hrát.
Když jsme u nového singlu, vaše hudba se neustále vyvíjí, jak vnímáš progres ve zvuku Boston Manor za téměř deset let existence?
Řekl bych, že se hudebně neustále vzdělávám, a to má podstatný vliv na zvuk kapely. Moje životní zkušenosti a inspirace se také měnily – byl jsem vystavený různým věcem, dostal jsem se k hudbě mnoha umělců, které jsem v průběhu let poznal a na jaké bych dřív jen tak nenarazil. Slyšet jejich nápady, zvuk, vůbec proniknout do jiného hudebního myšlení, to mi dalo opravdu hodně. A samozřejmě jsme s klukama z kapely vždy na tour sbírali nové hudební poznatky, takže se pak vrátíme do studia a najednou chceme dělat něco úplně nového, protože jsme naplnění vším, co se k nám dostalo.
Naše společná chemie v tom hraje velkou roli. Přece jenom, bylo mi devatenáct, když jsme zakládali Boston Manor, teď je mi osmadvacet a s těmahle lidma jsem vyrůstal, dospíval a téměř každý den sdílel nadšení pro muziku. Jednoduchý příklad je prostě cestování, pouštíme svoje playlisty a jednou za čas se někdo z nás ozve „Ty vole, to je dobrý, co to je?” Můžeme si tak brát leccos z různých vlivů, ale zároveň spolu hrajeme dost dlouho na to, abychom věděli, kde se hudebně nacházíme, jaké jsou naše limity a přednosti. Jsme stále jistější v tom, kam chceme hudebně směřovat, což pak dobře funguje s tímhle sbíráním inspirace. To podle mě vytváří progres v naší tvorbě. Nakonec se vlastně snažíme dělat, co nás na muzice baví. Nejde to vždy – vlastně to nejde dost často – ale v poslední době toho dosahujeme. Proto nové songy zní tak skvěle.
Jde to poznat na posledním EP, o kterém jsi ale někde řekl, že je to jen předvoj větších věcí, takže hádám, že na tomhle zvuku chcete dál stavět…?
Rozhodně. Našli jsme si při nahrávání dobrý kreativní vzorec, máme skvělého producenta, naučili jsme se psát velice efektivně, co se týče kolektivního tvoření v kapele. A obecně jsme teď všichni nadšení do skládání, a to je pak radost pracovat… a spolupracovat. Ne vždy se to totiž sejde. Teda popravdě, nejde nám moc tvořit, když jsme na tour, ale o to spokojenější jsem, že mimo turné proces funguje. Věřím, že to bude poznat na tom, s čím brzy přijdeme.
Fotoreport: Druhý den na Rock for People 2022 s Royal Blood a Enter Shikari
Můžeme tedy čekat něco nového?
Přesně tak, nechci toho moc prozrazovat, ale mějte oči otevřené, protože z chystaných věcí mám hroznou radost a všichni se těšíme, až je dáme ven. Velmi brzo přijde oficiální oznámení alba a zároveň přidáme fanouškům nějakou ochutnávku. Za tuhle nahrávku jsem na nás opravdu hrdý.
Poslední studiovka mírně zapadla, protože jste ji vydali na začátku covidové pandemie…
Jo, bohužel, velice špatná doba na vydání desky.
Pustili jste se na ní do různých společenských témat, například téma toxické maskulinity a jejích dopadů na mentální zdraví ve skladbě On A High Ledge. Vnímáš ji i sám na sobě?
Žiju dost privilegovaný život, takže bych řekl, že ne. Spíš jsem se snažil zachytit, co vidím kolem sebe, jako symptom trápení některých mně dobře známých bělošských oblastní v Anglii. Takže to rozhodně není specificky o mně, ale dost silně jsem to vnímal ve čtvrtích, kde jsme žili a žijeme. Mám skoro pocit, jako by to tam byla až generační záležitost. Slyšel jsem mnoho věcí a vím, jak moc může být tenhle tlak na člověka – jaký má být, co musí dokázat – zničující. A není pak překvapivé, že tyhle místa mají vysoké počty sebevražd.
Rozhovor: Wargasm: V našich posluchačích vidíme sami sebe, přitahujeme divné a různorodé publikum
Spousta těchto společenských témat se za covidu prohlubovala, jako třeba třídní problémy, které adresujete v songu You, Me & the Class War, a obecně je teď po-brexitová Británie trochu zmatek. Jak vnímáš politickou atmosféru u vás v zemi a jak tyhle věci prostupují do muziky kapely?
Kolik mám času na odpověď? (smích) Věci jsou teď pořádně v prdeli, i tak, nebo možná právě proto, si ale myslím, že máme velký potenciál pro změnu. Konzervativní strana nebyla nikdy v tak slabé pozici, rozhodně ne mezi pracující třídou a obecně průzkumy veřejnosti. Myslím, že si stále víc národa uvědomuje, jak zrádcovské a hrozné věci tahle vláda lidem udělala. Zároveň i mladí, teenageři, nebyli nikdy tak moc politicky angažovaní, aspoň tedy za dobu, co jsem já naživu. Už to nejsou jen mladí kolem dvacítky, i děcka ve školách o politice mluví a snaží se být aktivní a vzdělaní v ohledech, které my a starší tehdy v jejich věku vůbec neřešili, natož abychom se jim snažili porozumět.
Internet samozřejmě hraje velkou roli ve vzdělávání mladých. Minimálně je díky němu pro politiky náročnější ukrývat svoje korupční skandály a podobné kauzy. Takže doufám, že víc mladých se začne ozývat, že budou protestovat, že budou tlačit na lidi u moci, že budou víc aktivní a pokusí se napravit škody, které jiní způsobily. Mohl bych o tom žvanit fakt dlouho, tak se radši pokusím zastavit. Ale na druhou stranu je občas těžké všemu věnovat pozornost.
Hádám, že od toho taky potřebuješ občas pauzu…
Na jednu stranu se snažím být v obraze a víc politicky aktivní, na druhou potřebuju často odstup od všech společenských problémů. Je to depresivní a nejde to neustále zvládat. A o to depresivnější je, že se snažíš něco změnit a máš pocit, že nejde vyhrát, že nejde nic změnit k lepšímu. Jako levičák jsem nikdy nezažil jakoukoliv politickou výhru, jen pořád bráníme pár lidem nahoře, aby nás neposunovali zpátky. Ale jinak i v rámci voleb, jak na komunální, tak na státní úrovni, to byl vždy děs, žádné vítězství.
A co se týče vlivu těchto věcí na muziku?
Asi takhle, nejsme politická kapela, v žádné podobě, ale snažíme se vzdělávat a jsme inteligentní lidi, kterým nejsou svět a lidi v něm ukradení. Máme jasné postoje, které fanoušci v naší tvorbě určitě slyší, nicméně to není středobodem naší muziky a nechceme, aby bylo. Ale nenech se mýlit, jen proto, že to necpeme do muziky, neznamená, že si nejsme těchto věcí vědomi. Všichni v kapele jsme v tomhle ohledu napojeni na stejnou notu, ať už co se týče našich postojů, nebo jak moc je necháme prostoupit do muziky. Zajímáme se o běh světa, ale umělecky to není směr, který bychom se chtěli vydat.
Fotoreport: Rock for People 2022 potřetí – zahráli De Staat, You Me At Six nebo Fall Out Boy
Spousta interpretů ztrácela za covidu motivaci. Jaký měla pandemie vliv na vás?
Stálo to za houby. Zkraje. V roce 2020 jsme nebyli schopni napsat zhola nic. Snažili jsme se, ale nešlo to. Izolace si na nás vybrala svou daň. Dlouho se nám nedostávalo kreativity, až téměř po roce jsme byli schopní se donutit k práci a časem inspirace přišla. Po tak dlouhé době jsme se do kreativního procesu každý dostával jinak, což nám dalo ale možnost experimentovat a jak jsem jsem říkal, našli jsme si vzorec tvoření, jaký pro nás funguje a v jakém se cítíme komfortně. Navíc jsme se nemuseli starat, kdy a jak musíme něco vydávat – nikdo nevěděl, co bude dál, a předešlou desku jsme zatím ještě ani neměli možnost hrát živě na koncertech, takže nebylo kam spěchat. Tohle vše nám vytvořilo zvláštní prostor pro tvoření, jaký byl nakonec vlastně super. A podle mě se to projevilo i na té proměně zvuku, o které jsme mluvili.
A kdy teda Boston Manor můžeme s novou deskou čekat zpátky v Česku?
Myslím, že letos to už nevyjde, ale Prahu v rámci turné plánujeme, takže příští rok s námi můžete počítat.
