Kapele Wohnout vyšla v pátek 26. září zbrusu nová placka s názvem Laskonky a Kremrole. Matěj Homola si na nás udělal čas a něco nám o novince pověděl.
Přináší deska Laskonky a Kremrole něco nového?
My si myslíme, že ne. A ono je to občas lepší, protože máme vlastně cestu, po které jdeme. Ačkoliv je každá deska jiná a snažíme se dělat písničky tak, abychom se neopakovali, tak je to vlastně furt Wohnout. A i u tady té desky to tak zůstalo. To znamená, že tam není žádný žánrový úhyb k něčemu, co by mohlo někoho překvapit. Je tam patnáct nových písniček, to je jasný. Ale nemyslím si, že tomu bude někdy jinak – že bychom uhnuli třeba k folku nebo k technu.
A do jakého žánru byste se vůbec zařadili? Jde to vůbec?
No to je právě ono, my už máme svůj žánr Wohnout. Ale pořád je to v základu rock, na který přibalujeme různé vlivy odevšud možně.
Jaké bylo nahrávání alba?
Nahrávání bylo skvělé, protože jsme si ho udělali dobře sami. To znamená, že my jsme tu desku dva měsíce nahrávali u nás doma, čímž odpadá takový ten stres ze studia, které musíme platit, a my se tomu můžeme tak pořádně věnovat. A i finální nahrávání, které probíhalo v Sonu, bylo bezvadné, protože je to studio, které je nejen dobré, ale je na skvělém místě, u Berounky, v příjemném prostředí, takže člověk je na sympatickém venkově.
Je rozdíl mezi nahráváním a pečením?
To je, při nahrávání to voní jinak.
S kým jste spolupracovali na nové desce?
Jako zvukový producent je Milan Cimfe, právě ze studia Sono, jenž byl původně neznámé jméno a podílel se na tom, jak ta deska zní. Co se týče hostů, je tam mezi nimi Xavier Baumaxa, na housle Vojta Lavička, Frederik Janáček na kontrabas nebo Marek Eben. Jsou tam prostě lidi, které jsme potkali v době, kdy jsme desku točili, anebo jsou dlouhodobě už naši kámoši, takže jsme je zneužili.
A jak jste se dali dohromady s Markem Ebenem?
V době, kdy jsme nahrávali v Sonu, jsme tam dost často Marka potkávali. Pak jsme se seznámili a občas pokecali. No a slovo dalo slovo a nás napadlo, že bychom ho mohli někde využít. Tak si Marek nahrál hlas pilota ve skladbě Indie.
Kdo má tedy u vás hlavní slovo kapel?
Nikdo, záleží vždy v čem. Máme pravidlo, že když autor písničky přinese nápad, tak on má právo veta. Samozřejmě všichni se k tomu mohou vyjádřit a nějakým způsobem na to reagovat, ale to finální rozhodnutí, jako že se ta písnička dodělá, bude na desce a podobně, to je na něm. Co se týče obecných rozhodnutí, to znamená, že v kolik pojedeme dneska domů z koncertu a tak dále, tak tam není žádný lídr. Jsme prostě čtyři lidi, kteří o tom hlasují.
Jak probíhá samotný proces vytváření písničky?
Proces je to dlouhý. Většinou to začíná u nějakého kytarového nápadu, málokdy, ale občas ano, to začíná u textu. Takže v zásadě máme nějaký motiv, ten přitáhneme do zkušebny, trošku ho s kluky rozvedeme a vznikne nějaký základ pro to, aby měl člověk doma písničku a mohl přemýšlet o tom, která slova do ní dát. A to se může povést a nemusí. Ta práce na textech trvá někdy i dva roky, někdy to může trvat jen den. Nikdy však není jistota, že se ten text někdy vůbec dodělá.
Odkud nejčastěji pramení inspirace?
My si myslíme, že z našeho nějakého lifestylu. Bavíme se životem, hodně cestujeme, hodně sportujeme, občas zakalíme, snažíme se být veselí lidé. A z toho všeho to pak vzniká.
Jak nové album ovlivnil tvůj pobyt v Indii?
Určitě částečně ano, protože je to místo, kam já jezdím spíš někdy pracovat, než se rekreovat. Což byl případ tohohle roku, kdy jsem tam v podstatě dva měsíce hodně pracoval. Ne, že by to ovlivnilo tu hudbu takovým způsobem, že by do toho vlétli nějací duchové nebo bozi, ale spíš proto, že člověk neřeší problémy, které musí řešit tady v Čechách a má prostor na to, aby vznikaly nějaké kreativní myšlenky.
Desku Laskonky a Kremrole vydáváte i netradičně na flashdisku. Proč?
Protože my na našich osobních noteboocích máme problémy s DVD mechanikou. Je to věc, která je fakt nedořešená a trápí to dost lidí. Vlastně jsme to vydali sami pro sebe, aby my jsme mohli poslouchat naši desku z notebooku a říkali jsme si, že by se někomu mohla také hodit, tak jsme jich udělali trošku víc. Výhoda, kterou také přináší, je ta, že flashdisk má 8GB kapacitu, přičemž na album by stačilo jen jedno giga, takže když se někomu nebudou nové písničky líbit, můžou je z desky smazat a flashku normálně používat například na fotky z dovolené.
Chystáte nějaký křest desky?
Oficiální křest v jeden den nebude, ale budeme to křtít tak, jak my to děláme normálně. To znamená, že teď na podzim bude šňůra a na každém koncertě z té šňůry se to CDčko poleje.
Co vás tedy nyní čeká?
Čeká nás dlouhá měsíční dovolená, na kterou se moc těšíme. A pak listopad až prosinec šňůra.
Co bys ty osobně poradil neveselým lidem?
To je těžké radit, protože spousta lidí je neveselých, protože chtějí být neveselí. Takže bychom jim poradili, že v případě, že chtějí být neveselí, tak ať jsou doma, neprudí ty veselé lidi a není těch neveselých víc.
