Queen, jedna z nejznámějších kapel rockové historie, se dokázala v dobách své největší slávy zapsat do srdcí milionů fanoušků desítkami významných hitů, které dodnes nezestárly. Některé z nich jistě zazní i na středečním koncertu v pražské O2 areně, kde vystoupí s charismatickým Adamem Lambertem. Jistě tedy nebude na škodu, dozvědět se alespoň o některých z nich něco víc.
We Will Rock You
Mezinárodní sportovní hymna We Will Rock You se zrodila v hlavě kytaristy Briana Maye, když usínal po jejich odehraném koncertě, který byl něčím unikátní. Poprvé se jim totiž stalo, že by s nimi fanoušci zpívali. Do té doby totiž nebylo zvykem, aby fanoušci na jakémkoliv koncertě s kapelou Queen zpívali. Oni tam přece přišli poslouchat, ne zpívat. Při tomto konkrétním vystoupení jim ale fanoušci dokonce zazpívali sami, když odcházeli z pódia. Maye to přivedlo k myšlence, že by publikum mohlo dělat i něco jiného, než jen zpívat a přemýšlel nad tím, na co by v tak omezeném prostoru mohli mít místo. Dupání a tleskání se přímo nabízelo. V nahrávacím studiu pak našel pohozená prkna, která použili pro finální zvuk. Navíc legendární „bum bum čvách“ nahráli do více stop pro dosáhnutí skutečně bombastického zvuku, který zní přesně jako tleskání davu. To, že se tahle skladba stane univerzální sportovní písní by kohokoliv z Queen v té době ani ve snu nenapadlo.
Another One Bites the Dust
Baskytarista John Deacon se vždycky snažil hudbu Queen přiblížit více discu, to ale zrovna moc nefrčelo. Navíc se k tomu May a bubeník Roger Taylor nestavěli příliš pozitivně. Zvlášť ne, když Deacon nutil Taylora, aby si utlumil bicí páskami. Freddie se ale pro zvuk, kterého chtěl Deacon dosáhnout, nadchnul. I přes to tuhle skladbu ale nechtěli vydat jako singl a jenom ji hráli na koncertech. K tomu, aby Another One Bites The Dust vůbec přidali na vznikající album The Game, je nakonec přiměl až Michael Jackson, který si ji zamiloval a pořád kapelu otravoval s tím, ať to vydají. Dá se tedy říct, že Queen Jacksonovi vděčí za to, že se stali nejúspěšnější kapelou na světě. Another One Bites The Dust totiž vyletěla na špičky amerických žebříčků a způsobila tak, že konečně po osmi letech dobyli Ameriku, a tím pádem i celý svět.
Under Pressure
K jediné spolupráci s Davidem Bowiem došlo vlastně náhodou, když Queen nahrávali ve studiu v Montreux (v tom, o kterém se zpívá ve Smoke On the Water od Deep Purple). Bowie byl totiž ubytovaný v blízkém hotelu, kde si se členy Queen dal oběd a dohodli se tam, že by se za nimi mohl do studia podívat a mohli by spolu třeba něco vytvořit. Všichni z toho byli hodně nervózní, Bowie byl pro ně autorita, král. Chtěli mít vymyšlené něco dopředu, tak Deacon nadhodil teď už notoricky známý basový riff, který měl už nějakou dobu v hlavě a pořád si ho zpíval. Dohodli se tedy na tom, že zapracují na tomhle nápadu, ale nejdřív si zašli na pizzu. Tam Deacon svůj nápad zapomněl vypadalo to, že je vše ztraceno. Naštěstí si na něj však vzpomněl Taylor, takže se na Bowieho mohli připravit. Ten si to poslechl a začal do toho tleskat a luskat a přicházel s dalšími vlastními nápady. May mu dokonce musel v lecčem ustoupit. Potom Bowie nahrál svůj hlasový part, aniž by pořádně slyšel ten Freddieho a následně se to slepilo dohromady. A tak vznikla pod tlakem trémy z Bowieho příznačně pojmenovaná skladba Under Pressure.
I Wan to Break Free
Hudba kapely Queen se sice postupem času měnila a mění se vlastně dodnes, jedno však měly všechny skladby na všech jejich deskách až do roku 1983 společné. Neobjevovaly se v nich žádné syntezátory a bylo to uváděno i na obalech alb. Na albu The Works však tento nápis chyběl. Syntezátor se byl totiž použit právě v Deaconově skladbě I Want to Break Free. Deacon ani ostatní si totiž nevěděli s prostředkem písně, ve které Deacon za žádnou cenu nechtěl kytarové sólo, rady, a tak přistoupili na nápad jejich studiového klávesisty Freda Mandela, který vymyslel nezapomenutelný syntezátorový předěl.
Čtěte také: Nejstěžejnější písně v historii kapely Queen – 1. část
Skladba se však lidem do paměti nevryla jen kvůli syntezátoru, ale hlavně kvůli kultovnímu klipu, ve kterém členové Queen vystupují převlečení za ženy. Klip byl myšlen jako láskyplný odkaz na nekonečnou britskou telenovelu Coronation Street. To ale pochopili jenom Britové a například v Americe byl klip přijat s velkým nepochopením. Pokládali jej za nemyslitelnou opovážlivost a byli skutečně pohoršeni. Celkově byl klip nepochopen takzvanou generací MTV, pro kterou byly klipy velice důležité a zkrátka se neztotožnila s tímto typem humoru. MTV klip nakonec dokonce zakázala vysílat a Queeni tak v době, kdy si podmanili celý svět, přišli o Ameriku a už ji nikdy nezískali zpátky.
The Miracle
Skladba The Miracle vznikla v době, kdy se na Freddiem začalo projevovat, že je HIV pozitivní, a tak byl nucen o tom povědět zbytku kapely. Jeho rychle se horšící zdravotní stav se podepisoval i na jeho vzhledu, takže musel Freddie i ostatní čelit neustálým otázkám a otravným novinářům. Nebyla to lehká doba, ale kapelu to paradoxně sblížilo. Rozhodli se, že budou mít všichni autorská práva na všechny písničky a Freddie měl s postupující nemocí stále větší chuť skládat a nahrávat. I přes bolestivou a vysilující nemoc a hlavně přes vidinu brzké smrti, napsal Freddie nádhernou optimistickou píseň The Miracle, o které by asi nikoho nenapadlo, že ji napsal umírající člověk.
