Filmová hudba je velmi opomíjená, byť zajímavá a populární záležitost. Vždyť právě hudba od dob konce němého filmu činí film něčím ještě více neobyčejným.
Jen si představme, že by v Titaniku nehrála znělka My heart will go on a Rose by Jackovi šeptala v tupém tichu nebo kdyby už v hororech nezněly napjaté tóny houslí. Filmová hudba je zkrátka to, co činí film nezapomenutelným a dává mu jedinečné kouzlo.
V této branži figurují velikáni, jako je například John Williams. Tento podivuhodný stařík byl do roku 2016 padesátkrát nominovaný na Oskara a pětkrát ho i získal. Kdo by neznal hudbu Harryho Pottera, Jurského parku, Indiana Jonese nebo také Hvězdných válek? Sama velmi miluji jeho skladbu Cantina band či hlavní téma z filmu Terminál. John má svůj osobitý rukopis a ačkoli je každý soundtrack jiný, společné prvky v něm určitě nalézt lze.
V dnešní době už však ze stříbrných pláten zaznívá i pop music, což se projevuje mimo jiné tím, že si písničku z nového oblíbeného bijáku poslechneme i v rádiu.
Čím dál častěji lze z různých koutů slyšet: „Nevíš jak se jmenuje ten film, kde hraje ta písnička…?” Jednou z takových filmových pop věcí je třeba Love me like you do od Ellie Goulding, jenž zazněla ve filmu Padesát odstínů šedi a po dlouhou dobu se držela na předních příčkách hitparád částečně i proto, že film sám o sobě byl diváky velmi očekávaný. Zajímavé je, že skladba byla nakonec populárnější, než samotný film.
Také ústřední melodii z Forresta Gumpa zná snad každý a film naprosto geniálně dokresluje. Alan Silvestri dokonale podtrhl náladu filmového skvostu a vryl se do paměti téměř každému, kdo film zhlédl. Stejné jméno je zapsáno pod tvorbou dramatické hudby k filmu Avengersa nebo okouzlující vánoční atmosférou pohádky Polární expres.
S výčtem famózních filmových skladatelů bych mohla pokračovat ještě bůhví jak dlouho. Ale jako posledního bych ráda zmínila Dannyho Elfmana. Kromě slavné znělky seriálů Zoufalé manželky nebo Simpsonovi je velmi známá jeho spolupráce s Timem Burtonem. Zvládá naprosto přesně vystihnout atmosféru ‘uhozených’ filmů typu Mrtvá nevěsta, kde je vskutku famózní duet na piano či Střihoruký Edward.
Za zmínku určitě stojí i hudba z filmů dílny Pixar (Vzhůru do oblak, V hlavě, Toy Story…) a samozřejmě nezapomenutelná Amélie z Montmartru. Dokázali byste si všechny tyhle filmy představit bez onoho dokonalého souznění s hudbou?
Jako zajímavost na závěr chci už jen říct, že dříve bývaly v kinech orchestry či klavíristé, kteří film doprovázeli živě a přesně tohle bych si jednou přála sama zažít.