Nejjednodušším způsobem terapie v životě člověka již po několik staletí zůstává hudba, a v tomto koronavirovém období to platí dvojnásob. Chladné nostalgické večery prolínají deprese s lahví červeného vína, které ve výjimečných případech střídá pocit štěstí a radosti. A přesně takové emoce v člověku vyvolávají a prohlubují následující alba. Ať už se jedná o desku japonského r&b zpěváka Jojiho, G-Eazyho nebo indie pop v případě Guse Dappertona.
Joji – Nectar
Album Nectar japonského zpěváka (a bývalého komediálního youtubera) Jojiho patří k největším hudebním klenotům letošního podzimu. Poměrně patrný vliv hip hopu, r&b a elektronické hudby zakomponoval do melancholické atmosféry a lehce zapamatovatelných melodií. Prototypem takové skladby je MODUS, kde zpěv střídají rapové pasáže podtržené klavírní linkou. Kromě podobně depresi prohlubujících balad se na albu nachází i poněkud pozitivnější songy jako Tick Tock, Gimme Love nebo Daylight ve spolupráci s DJem Diplem.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Nevšední vánoční dárky pro hudební fanoušky
Gus Dapperton – Orca
Snad každému někdy v hlavě uvízla melodie jarního singlu Supalonely, na kterém dvacetiletá zpěvačka Benee kolaborovala právě s Gusem Dappertonem. Ten letos na podzim vydal své teprve druhé studiové album Orca, které se na hudebním spektru nachází někde mezi Declanem McKennou a Yellow Days. Takže milovníky podobných indie a dream popových melodií a lo-fi produkce skladby jako Post Humorous nebo Medicine rozhodně zahřejí u srdíčka.
Dermot Kennedy – Without Fear
Without Fear je název debutového alba irského zpěváka a skladatele Dermota Kennedyho. To na první poslech může působit poněkud pozitivněji laděné kvůli rychlejšímu tempu a dynamičnosti skladeb. Ve skutečnosti se však jedná spíš o emocionální rollercoaster podtržený zpěvákovým pevným chraplavým hlasem a osobitými texty. Takovým perfektním příkladem jsou skladby Moments Passed nebo Outnumbered.
G-Eazy – Everything’s Strange Here
Album Everything’s Strange Here, konkrétněji singl Nostalgia Cycle, jako by téměř odkazoval k podzimnímu emociálnímu rozpoložení. Všech jedenáct skladeb totiž představuje G-Eazyho v naprosto jiném světle. Rapové beaty vystřídaly jemné melodické r&b linky, které se věnují vážnějším tématům a necílí na mainstreamové publikum. I přesto se skladby jako Free Porn Cheap Drugs nebo Had Enough kvalitou vyrovnají jeho nejposlouchanějším singlům.
Čtěte také: TIP REDAKCE: G-Eazy v deseti číslech
Passenger – Suzanne
Autor legendárního romantického hitu Let Her Go letos na podzim vydal podobně laděné čtyřskladbové EP s názvem Suzanne. Songy by měly být součástí jeho třináctého studiového alba Songs For The Drunk And The Broken Hearted, jehož vydání je plánováno na 13. ledna 2021. Všechny kytarové linky jsou přirozeně pesimisticky laděné a podtrhují zpěvákův specifický hlas, který se v textech nostalgicky vrací ke vzpomínkám na mládí.
Čtěte také: Passenger se vrací na scénu s písněmi pro opilá a zlomená srdce
LANY – mama’s boy
Alternativním indie popem, po vzoru Troye Sivana v kombinaci se synth popovými prvky kapely The 1975, kluci z LANY žánrově zcela plynule navázali na své předchozí desky. Mama’s boy si zakládá na vyjádření emocí a nostalgie a zároveň podtrhuje pocit průměrnosti, se kterým se v životě setkal snad každý. Proto jsou člověku skladby if this is the last time nebo heart won’t let me doprovázené jednoduchou kytarovou linkou a jemnými tóny synťáku při poslechu tak blízké.