Monumentální metalový festival Brutal Assault 2022 přinesl na patnáct desítek kapel, které představily snad všechny existující subžánry tvrdé muziky. Je v podstatě nemožné najít mezi nimi takové, kterým by se publikum neodvděčilo nadšeným potleskem – na druhou stranu je nicméně jasné, že leckterá vystoupení co do kvality vyčnívala nad ostatní. Snad každý návštěvník by svůj žebříček toho nejlepšího sestavil trochu jinak – s ohledem na různorodost stylů se o to pokusila i redakce MonsterMusic. Seznam nemá tendenci stanovit pořadí; jednotlivé kapely jsou seřazeny podle času, v němž vystoupily.
Vola
Dánská kapela Vola se zhlédla v progresivním metalu, který na prvním místě dokáže zaujmout futuristickými syntezátorovými vlnami. Leckdo měl jistě z koncertu silně kosmický dojem – a vůbec nevadilo, že k onomu proplouvání galaxiemi došlo za bílého dne v době, kdy si řada příchozích teprve stavěla své stany. Nebyl zklamaný ani ten, kdo místo hvězdné atmosféře dává přednost brilantní muzikantské technice. Stopy hodinářsky rozkouskovaného djentu byly patrné ve velké míře. Ve výsledku lze za novátorský a nepřeslechnutelný styl označit právě kombinaci hráčsky náročných lichých rytmů a znělých, melodických a chytlavých nápěvů a refrénů.
Čtěte také: Úterek byl pro Brutal Assault 2022 důstojným zahájením a všechny nabudil
Igorrr
Zvučné umělecké jméno Igorrr si zvolil francouzský instrumentalista Gautier Serre a pojmenoval tak i své kapelové těleso, v němž působí jako vrchní mozek. Skupinu založil se zájmem vložit do ní vše, co ho v muzice baví (a o čem musel v dřívějších projektech zdlouhavě vyjednávat se svými kolegy). Jeho koncerty jsou neslýchaně energické – tomu dobře slouží působivé spojení black metalu, death metalu, industriálního metalu a především velkého zájmu nezapomenutelně experimentovat. Šílená tempa a extrémní riffy jsou bezpochyby to, po čem prahla značná část posluchačů na festivalu. Igorrr svůj projev nad to všechno dokáže ozvláštnit taktéž kontrastní kombinací screamingu či growlingu a ženského zpěvu v operním duchu – ten byl tentokrát k slyšení pouze ze záznamu, to nicméně na zážitku pranic neubralo. Koncert na “Císařově náměstí” byl zastřešen DJ setem, který přinesl hutné a takřka nadzvukově rychlé tekkno.
Amenra
Belgická kapela Amenra ovládla hlavní stage melancholickým post-metalem, který dokázal zaujmout především hypnotickými motivy, jež dotyční muzikanti bez problému vystupňovali do totálního masakru. Všechny skladby, které má tato skupina na svědomí, s podmanivými vibracemi projížděly těly všech posluchačů a samy o sobě dávaly jasně najevo význam a jedinečnost celého festivalového zážitku. Na tomto koncertu nemohl chybět snad nikdo, kdo má v lásce pevné a silné riffy obohacené o poctivou dávku atmosféry zamlžených bažin, sychravé, šedé oblohy a nefalšovaného neštěstí lidských duší.
Conjurer
Velikou chybou by bylo opomenout množství často mladých (a tím spíše vynalézavých a žánrově nevyhraněných) hudebních skupin, které se předvedly na o něco menší scéně s názvem Obscure. Jednou z nejpozoruhodnějších byla anglická kapela Conjurer. Ta vznikla teprve v roce 2014 a svůj temný svět předává prostřednictvím velmi silné míchanice doom, sludge a post metalu. Jejich motivy ve velmi špinavých intervalech jsou takříkajíc to pravé ořechové pro songy plné mizantropie a zoufalství. Tato nejen zasmušilá, ale rovněž velmi vášnivá skládačka je pak završena neúnavnou prací poctivé rytmiky.
Blood Incantation
Jedním z dalších pomyslných vrcholů na Obscure scéně bylo vystoupení amerických death metalistů, kteří si říkají Blood Incantation. Dali se dohromady roku 2011 a bylo by poměrně vágní tvrdit, že hrají jen tisíckrát slyšený death metal. Nejen že si dávají skutečně záležet na technické propracovanosti, ale dokonce se nebojí do své hudby vložit řadu psychedelických prvků, díky kterým spějí k osobitému puncu jedinečnosti. Jejich kombinace hutných riffů, zemité rytmiky, nápadité melodiky a disonantních harmonií funguje na jedničku nejen v rámci rozrůstající se diskografie, ale bezpochyby i na živelných koncertech. Ten, který proběhl na Brutalu, nebyl ani náhodou výjimkou a kdo tuto skupinu propásl, může pouze hořce litovat.
Ottone Pesante
Italská kapela Ottone Pesante je ve světě tvrdé hudby naprosto jedinečná už svým nástrojovým obsazením, v němž jsou bicí jediným nástrojem typickým pro metal. Energický a vynalézavý bubeník doprovází pouze trumpetistu a pozounistu. Dohromady tito muzikanti znějí až neuvěřitelně semknutě. Z možností, které jim jejich nástroje nabízí, dokáží navíc “vytřískat” opravdu hodně – své posluchače provedli od živelných (a pomalu až zvířecích) ploch plných vášně až k uhrančivě vystupňované atmosféře v obřadním duchu (zde si hudebníci pomohli samply s ženským vokálem). Oni sami byli jistě nadšení také z prostředí, které duchu jejich hudby jedině pomohlo. Šlo totiž o tu nejmenší a nejzastrčenější stage jménem Bastion, jež je jako stvořená pro koncerty s nádechem rituálu.
Čtěte také: Brutal Assault 2022 se v pátek připravoval na pompézní finále
Voivod
Kanadská kapela s názvem Voivod patří k těm letitějším seskupením, které se na festivalu Brutal Assault 2022 představily. Roky jim však vůbec neubraly na energii a šmrncu, ba snad právě naopak. Důkazem bylo již čerstvé album Synchro Anarchy – na něm skupina ukázala šťavnaté plody, které sesbírala na své žánrové křižovatce. Na ní se setkává thrash metal, post-punk i progresivní rock a náramně spolu fungují. Koncert Voivod v josefovské pevnosti utekl jako voda – ať už to bylo díky nehynoucí, našlápnuté rytmice, skotačivým kytarovým riffům či zpěvákovi s přezdívkou Snake, který neodflákl jediný verš a který sám o sobě dovedl vystupňovat nadšení rostoucího odpoledního publika.
Leprous
Norská kapela Leprous pro mnohé příznivce progresivního rocku (či metalu) značí vůbec to nejlepší, co si lze za poslední dekádu v rámci tohoto žánru poslechnout. Krom toho skupina také perfektně ukázala, že i na metalovém festivalu mohou být v popředí syntezátory stejně jako srdceryvný a poněkud pronikavý tenor. Obojím své posluchače obdařil Einar Solberg, hlavní tvář skupiny. Hudbu kapely Leprous tvoří z velké části hráčská technika vybroušená do nejmenšího detailu; k tomu je ovšem nutné přičíst ohromující skladatelské nápady a bezpochyby obrovský kus vlastního emočního světa, který do svého díla tito Norové vkládají.
Čtěte také: Norští Leprous přinesli s deskou Aphelion působivý prog plný hlubokých emocí
Sólstafir
Dobře známí islandští náladotvůrci jménem Sólstafir přišli takřka ve stejný okamžik jako husté proudy deště – ti otrlejší to však ve výsledku mohli ocenit, neboť večerní atmosféra “pinkfloydovského black metalu” byla povznesena na nejvyšší možnou úroveň. Set kapely byl soudržný a v harmonicky vyvážených vlnách přinesl tklivé melodie stejně jako poctivou lásku k dynamickému metalu. Jedním z vrcholů pak byla bezmála nepřekonatelná píseň Fjara, která se milovníkům melancholického blacku neoposlouchá snad nikdy. Krom toho kapele budiž ke cti i to, že se její studnice líbezných nápadů nevyčerpá snad nikdy, a že své mnohdy baladické melodie dovede publiku předat s dobře znatelnou láskou ke svému hudebnímu řemeslu.
Mayhem
Bezpochyby by bylo možné vést dlouhé debaty o tom, která z black metalových legend ovládla hlavní stage s tou největší parádou. Často zmiňovaní by dozajista byli norští Mayhem, a to už proto, že svým krvavým příběhem z kraje 90. let uvedli do praxe celou poetiku tohoto pochmurného subžánru (v kapele spolu tehdy totiž působili sebevrah, vrah i jeho oběť). Tu největší úctu si však kapela zaslouží hlavně proto, že přeživší členové hrají s obrovským umem dodnes a svým mohutně nasypaným zvukem opanovali ústřední prostranství i na festivalu Brutal Assault 2022. Krom toho je sice jednou věcí muzikantské mistrovství a velké množství vynaložené energie, tou druhou ale také zamaskovaná vášeň, v rámci které zpěvák s maďarským původem Attila Csihar neváhal (krom jiného) věštit budoucnost z lidské lebky. Snad nikdo by se neodvážil pochybovat o tom, že právě koncert Mayhem byl tím nejdůstojnějším zakončením titánské přehlídky toho nejkvalitnějšího metalu v historické pevnosti Josefov.
