Ekonomická nerovnost, násilí, rasismus, systém vzdělávání, krize bydlení. Nové album dua Bob Vylan konfrontuje posluchače s krutou realitou současné Anglie a vyhlašuje válku státu svým odporem v podobě jedné z nejzáživnějších i nejzásadnějších nahrávek politického punku z britského ostrova za poslední roky.
Zpěvák Bobby Vylan se svým bubeníkem a jediným dalším členem skupiny Bobbiem jsou si vědomi, že svými texty řežou do živého a tvrdá odezva na sebe nikdy nenechává dlouho čekat. Přesto po poslední desce pokračují dál ve stejném duchu na albu Bob Vylan Presents The Price Of Life. To za pár dní představí i na Rock for People.
Čtěte také: Rock for People 2022 oznamuje další jména. Do Hradce přijedou Highly Suspect i Daughtry
Bob Vylan jsou politicky vyhranění, neberou si servítky a ke konfliktu se společenskými problémy se staví čelem. V jejich textech tak nenajdete žádné prázdné řeči zaobalené do romantických metafor, právě naopak, čímž se znelíbili části hudebního průmyslu. Založili si tak vlastní společnost, pod níž studiovka vyšla. Na nahrávce adresují refrénem Pretty Songs právě to, co by po nich rádia a nahrávací společnosti chtěly, tedy jen povrchní muziku, hlavně se nikoho nedotknout a nebýt kontroverzní: „Tohle můžu dělat celej den, zpívat hezký písničky, bla bla…,” načež poskytují okamžitou odpověď: „Klidně, ale já bych se radši pral a sledoval tě krvácet.” Podobně jsou texty na celé desce jak nápadité a sarkastické, tak svérázné a naléhavé.
Hned první song Wicked & Bad se například věnuje zničujícím dopadům neoliberální politiky na střední a nižší třídu a vrací se až k zesnulé premiérce Margaret Thatcher slovy „Pojďme vykopat hrob Maggie a zeptat se jí, kam zmizelo mléko“, což odkazuje na její nelichotivou přezdívku „Thatcher Milk Snatcher” a politiku škrtů v sociálních odvětvích (jako třeba i právě konec mléka pro děti ve školách). Podobně chytře a s dávkou hořkého humoru se do ekonomické nerovnosti pouští v tracku Take That („privatizuj právo jít k doktorovi a pak si vyber mezi zdravím a nájmem“) a v songu GDP také do toho, jak zpravodajství o těchto věcech mluví z pohledu bohatých a ignorují realitu obyčejných lidí, na něž krize skutečně dopadá.
Půlku alba protínají tři skladby ve skvělé tematické návaznosti, nejdříve zmiňovaná Pretty Songs k deklaraci o mlácení nácků přidává myšlenky, kterými vyzývá ke konfrontaci ty, kdo stojí proti boji černých za svá práva: „Na černých životech vždy záleželo, jen ti to dřív neřekli v televizi.” Následující část v podobě Interlude doplňuje Bobby téma krátkou promluvou o tom, že nebude na požadavek hudebního průmyslu dělat punk o pacifismu a nenásilí jen proto, že se minulou desku snažili někteří označovat jako příliš extrémní (hlavně pro rádia). A tak je logickým vyústěním track Turn Off The Radio, kde zpěvák vyjadřuje svou otrávenost z komerčních rádií, přičemž se strefuje i do klasických slaďáků a zpěváků („Svět se netočí okolo tvé neopětované lásky a toho, že její láska je jako droga… drž už ku*va hubu“).
Čtěte také: TIP REDAKCE: Jste ready na hip hopový podzim?
Texty jsou zásadním pilířem této desky, nicméně vás jako první spíš praští dravá a osobitá kombinace punku a grimu. Punková energie se zde vytrácí pouze u převážně grimové písně Must Be More a u Health Is Wealth. Ta je však se svým poselstvím o zdravé životosprávě lyricky zdaleka nejsilnější skladbou. Výbušnost si Bob Vylan šetří na tracky, kde je znát naléhavost. Zatímco někdo prostě řve do mikrofonu texty, jaké by se daly odzpívat a poslání by zůstalo stejné, u této dvojice jsou agresivní vokály opodstatněny jejich vážností, frustrací, naštváním a touhou vytáhnout posluchače z komfortní zóny. To doplňují rychlé a agresivní instrumentály v podobě zkreslených punkově kytarových riffů a hip hopových beatů, navíc s občasnými vlivy grunge a reggae.
Ne vždy se kapela drží svých jedinečných kolejí, hudebně občas uhnou do tradičnější struktury a na tom místy selhávají. Právě v případě Must Be More jde o klasický grime, kde chybí k oživení aspoň nějaký hudební zvrat, podobně zůstává při zemi zase víc rocková He Sold Guns, a to v takto našlapané desce pak působí jako zbytečné zpomalení. Vynalézavost v rámci agresivního zvuku se naopak ukazuje nejlépe ve třech závěrečných skladbách (Phone Tap, Drug War, Whatchugonnado) a po instrumentální stránce se jedná o vrchol alba.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Na koho se těšit v rámci Rock for People 2022?
Oproti nespoutaně syrovým punkovým a grimovým prvkům z debutu se instrumentální část desky drží někdy víc na uzdě, než je možná třeba. Tam, kde ale zůstává osobitá, funguje natolik precizně, že se nikdo nemůže divit, jak rychle si kapela vytvořila silnou pozici na poli politického punku. Mistrovská část alba ovšem bezpochyby tkví v jeho textech. Ty mohou být kruté, upřímné, sarkastické, „příliš” extrémní nebo místy zábavně morbidní, zejména když popichují britský patriotismus třeba v songu Bait The Bear, ale nikdy nudné a bezmyšlenkovité. Celá nahrávka je skrze živelnou muziku radikálním odporem vůči současným společenským a politickým strukturám, a to je prostě punk ve své ryzí podobě.
Bob Vylan – Bob Vylan Presents The Price of Life
Skladby: Walter Speaks, Wicked & Bad, Big Man, Take That, Health Is Wealth, He Sold Guns, Must Be More, Pretty Songs, CENSORED (Interlude), Turn Off The Radio, GDP, Bait The Bear, Phone Tap, Whatchugonnado?
Vydavatelství: Ghost Theatre
Celkový čas: 34:17
Hodnocení: 92 %
