Lily Allen přivedla na svět po pěti letech novou desku. Jmenuje se Sheezus a vzhledem k megalomanskému názvu bychom dost očekávali. Tak jaká je tedy Sheezus doopravdy?
V roce 2009, poté co Lily Allen vydala úspěšnou desku It’s Not Me, It’s you, se rozhodla pro přerušení kariéry, chtěla se věnovat rodině. Vydrželo jí to pět let, což bylo pro její tvorbu možná příliš dlouho. Teď ji máme zpět i s novinkou Sheezus. Kdo se alespoň trochu hudebně orientuje, vzpomene si na album Kanye Westa z minulého roku s názvem Yeezus. Není to náhodou, že se Allenina deska jmenuje podobně – devětadvacetiletá zpěvačka se doznala, že má Sheezus být vyjádřením pocty Westovi (což vzhledem k celé ironii Sheezus nedává moc smysl).
Na albu jsou vesměs chytlavé písně plné podmanivých electro-popových či synthpopových beatů. Slabší místa zachraňují místa vyloženě silná, pořád však něco chybí. Chybí mu jiskra, na kterou jsme u Lily Allen zvyklí. Jednotlivé písně obstojí v žánru nenadchne-neurazí, pro náročnějšího posluchače působí tak nějak plytce. Allen někde uvedla, že jsou její písně na Sheezus nic moc, protože jí ve větším rozmachu bránilo vydavatelství, ke všemu prakticky zamítla dva ze svých singlů (Air Balloon, Our Time) s tím, že jsou přeslazené. A na tom je asi něco špatně, zpěvačka s velkou pusou se v rámci svého zimního spánku nevyspala dorůžova.
Mezi nejlepší momenty patří URL Badman, zřejmě nejtanečnější song alba, který satirizuje dnešní bad boys zpoza klávesnice: „I’m a London white boy rapping ATL / Keyboard Warrior that can’t spell.“ Dalšími highlighty jsou určitě Life For Me a Silver Spoon. V první otevřeně říká, co to pro ni je mít na starosti děti a co to dělá s jejím sexuálním životem. Píseň je upřímná tak, jak to na Lily mám ráda. Ve druhé zmiňované se zaměřila na prostředí, v němž vyrůstala, a na to, že kvůli životu v bohaté rodině ještě nemusí být zaškatulkovaná, protože to vlastně o tom, jaká je, nic moc neříká. K těm lepším patří i eponymní synthpopový Sheezus nebo ve stejném duchu nesoucí se Hard Out Here.
Důraz na texty, speciálně o ženách, materialismu a o tom, jak to v hudebním světe chodí, byl u Lily Allen vždy patrný, tentokrát je však vidět hodně velký rozdíl mezi písněmi, které jsou myšleny upřímně a těmi, které se dají po vzoru jejího fanouška z Twitteru nazvat pop rubish. Na albu je pár ostrých a dobře vsazených satirických postřehů, bohužel tak trochu zanikají v bublinách vyloženě zbytečných písní, jako třeba Close Your Eyes, Our Time nebo Air Balloon, kterou zabíjí úplně nablblý refrén, kde se zpívá „Shake it, sha-shake shake it now / Gimme, gi-gimme gimme some / Sailing sa-sailing through the clouds / Trippin’ trip trip trip it now.“ Prostě jde tak nějak sama proti sobě.
Celou desku zakončuje bonus track ve formě coveru písně Keane, Somewhere Only We Know, jenž vás po tom celém šílenství krásně ukolébá. Po sečtení všech plusů je Sheezus určitě nadprůměrná deska. Ne však o moc. Můžete si na ní najít (a určitě najdete) ten svůj hit, podmanivé melodie se vám bez problémů usadí v hlavě. Tak dejte Sheezus šanci.
Lily Allen – Sheezus
Skladby: Sheezus, L8 CMMR, Air Balloon, Our Time, Insincerely Yours, Take My Place, As Long As I Got You, Close Your Eyes, URL Badman, Silver Spoon, Life For Me, Hard Out Here, Interlude, Somewhere Only We Know
Celkový čas: 49:40
Vydavatelství: Parlophone
Hodnocení: 60%
