Britský rapper Patrick Chukwuemeka Okogwu alias Tinie Tempah debutoval v roce 2010 s albem Disc-Overy, jež bylo komerčně úspěšné a s přehledem se prodralo na první příčky hitparád, včetně UK Album Charts. Několik dní před svými 25. narozeninami, 4. listopadu 2013, vydal Okogwu desku druhou, Demonstration.
Nové album Okogwy bylo na britských ostrovech jedním z nejočekávanějších hudebních titulů letošního podzimu, ne-li celého roku 2013. To vše se dalo čekat poté, co jeho prvotina dosáhla na platinovou desku, a to dokonce hned dvakrát. Rapper už na ní předvedl, že je mistrem featuringu, což dokazuje i na novince. Jen tři z celkového počtu patnácti skladeb nejsou spoluprací. Z pěveckých hvězd se tady objevují například Emeli Sandé, Ella Eyre, John Martin, Dizzee Rascal nebo třeba 2 Chainz.
Tinie Tempah o albu, jehož vydání bylo původně plánováno už na konec roku 2011, před začátkem nahrávání řekl, že výsledek bude elektroničtější a živější než dřívější počin. To potvrdil už v srpnu, kdy vydal první singl Trampoline, na němž se spolupodíleli zmíněný americký rapper 2 Chainz a světoznámý producent Diplo. Skladba, která postrádá jakoukoli textovou kvalitu a pouze na sebe upozorňuje směsicí prazvláštních zvuků s jakýmsi nepříjemným bubláním v pozadí a občasným yeah, oh, shake shake či jump jump, mě už tehdy neposadila na zadek. Ba naopak. Po chvíli se stává nepříjemnou, pro uši méně odolných jedinců až nesnesitelnou. Zkrátka velké sousto. Na albu je určitě spousta lepších skladeb, kterým by se v rádiu líbilo. A ne že by Okogwu nebyl radio-friendly interpret.
U kritiky ještě chvíli zůstanu. Tinieho experimenty s žánry, především pak s elektronikou, nejsou zrovna šťastné. Příkladem je skladba Mosh Pit, která vznikla v produkci elektronického dua Chase & Status. S takovými producenty se výsledku přímo divit nemůžeme, v rámci žánru to není špatné, ale na tuhle desku se to prostě nehodí. Až si budu chtít poslechnout dubstep, pustím si album od Buriala, ne Demonstration. Textu tu snad ani nemusíme věnovat pozornost, protože ač je hip-hop založen na zajímavých slovních hříčkách, v případě Okogwy nemusíte brilantně rozumět anglicky. Mnohdy zkrátka o nic nepřijdete. Nechci však na druhou stranu podceňovat jeho hlasový um, který dokáže v mnoha případech zaujmout.
V druhém singlu Children of the Sun, který vyšel měsíc a půl po Trampoline, hostuje John Martin. Melodický hlas tohoto švédského zpěváka a skladatele, jenž je znám především svou spoluprací se Swedish House Mafia, do nahrávky pasuje. S rapem Okogwy to zní přímo skvěle. Skladba s chytlavým refrénem a příjemným beatem je pro rádia rozhodně přijatelnější volbou. A i když působí, jako by byla přímo k tomu stvořená, není to ve výsledku nic proti ničemu. Podobnou strukturou se vyznačuje i úvodní song alba s názvem Someday (Place in the Sun), v němž hostuje zpěvačka Ella Eyre, která v některých svých polohách hlasu připomíná slavnější kolegyni Rihannu. Opět je tu silný, chytlavý refrén, skladba má potenciál hitu. Prakticky jedinou podstatnou změnou oproti Children Of the Sun je ženský hlas namísto mužského. Jedna z nejlepších nahrávek desky.
Shape, ve které se objevuje detroitský rapper Big Sean, se vyznačuje pomalým tempem a vytváří tak jeden z protikladů ke zbytku alba. Sporným momentem je opět text, který je, řekněme si to upřímně, úplně o ničem. Mdlý beat připomínající americkou hip-hopovou klasiku střídá o poznání živější skladba Lover Not a Fighter s anglickým zpěvákem Labrinthem, kterou řadím k těm nejpovedenějším na albu. Nahrávka A Heart Can Save the World s hostující zpěvačkou Emeli Sandé je tak trochu její one (wo)man show. Píseň, v níž právě díky Emelinu výjimečnému hlasu tkví velký potenciál, rozhodně baví. Ke kompletní změně tempa dochází v předposlední skladbě Lost Ones, která představuje emotivní tečku, když Tinie zpívá o svém dřívějším nepovedeném vztahu. Konečně jsme se dočkali příjemného textu, a to i přesto, že během necelých pěti minut stopáže tu čtyřikrát slyšíme Palomu Faith opakovat (něco jako) refrén.
Co napsat závěrem? Druhá Okogwova studiová deska Demonstration je přeplněná hosty a spolupracemi, které ve většině případů zcela strhávají pozornost na sebe. Ve výsledku to tvoří až příliš nejednotný celek. Nadprůměrnou skladbu najdete až po opakovaném poslechu, než aby vás (a vaše uši) hned upoutala. A takové tu jsou, jen je třeba je déle hledat. Druhá strana mince je však ta, že jsou tu i takové písničky, které jsou v polovině zralé na přepnutí. Přílišný chaos na albu nikdy není správná cesta.
Tinie Tempah – Demonstration
Skladby: Someday (Place in the Sun), Trampoline, Don’t Sell Out, It’s OK, Mosh Pit, Looking Down the Barrel, Children of the Sun, Witch Doctor, Shape, Lover Not a Fighter, A Heart Can Save the World, Tears Run Dry, Lost Ones, Heroes, 5 Minutes
Celkový čas: 61:36
Vydavatelství: Parlophone
Hodnocení: 60%
