Druhý den Pohody proběhl ve znamení skvělé elektroniky a Travis

Moderat | Foto: Olaf Heine

Druhý den slovenského festivalu Bažant Pohoda nabídl pestrou směsici žánrů, od jižanského blues, přes grunge rock, až po hutnou elektronickou nálož. Pátek v Trenčíně byl už naplno rozjetou party a nezabránilo tomu ani nepříznivé počasí.

Sychravé páteční odpoledne na Pohodě patřilo především československým interpretům, jejichž vystoupení několikrát narušil silný vítr a přeháňky. V jedné z diskuzí se mimo jiné představil i nový prezident Slovenska Andrej Kiska. Na dvou hlavních pódiích se postupně představili například slovenští Billy Barman a Korben Dallas či humoristický Banjo Band sedmdesátníka Ivana Mládka. Prkna menších stagí mezitím hostila třeba české WWW Neurobeat s Pavlem Fajtem nebo Esazlesa.

V sedm večer na prkna Bažant stage vystoupal v doprovodu svého bubeníka geniální bluesman Seasick Steve. Jižanská angličtina, humor, syrové blues a občas i pekelně chytlavé melodie byly dohromady kouzelnou kombinací a ze Steva, jeho bílého plnovousu a vzhledu Strýčka Pompa prostě nešlo spustit oči. Odlehčující hodinka s blues par excellence a s pánem, který vypadal, že přišel na pódium poté, co zrovna po celém dni sesedl z traktoru, byla navíc umocněna západem slunce, přestalo pršet a poprvé se snad úplně všem na tvářích zjevily úsměvy. Seasick Steva vystřídal na hlavním pódiu nehudební host – Marián Gáborík, hokejista, hráč Los Angeles Kings a trenčínský rodák, který coby čerstvý vítěz Stanley Cupu přivezl slavnou trofej ukázat, vyzdvihnout nad hlavu, napít se z ní šampaňského a projet s ní festivalový areál na střeše hasičského vozu.

Dalším velkým interpretem, jenž zavítal na osmnáctý ročník Bažant Pohody, byli američtí grunge rockeři The Afghan Whigs, kteří letos v dubnu po dlouhých šestnácti letech studiové odmlky vydali studiovku Do to the Beast. Pánové odění v černém hrábli do kytar a ukázali Pohodě to nejlepší ze sebe, novinky i starší hity. Fanouškům řízných riffů a tvrdších rytmů určitě způsobili pohlazení na duši. Období největší slávy mají The Afghan Whigs sice už dávno za sebou, ale to, že organizátoři festivalu letos vsadili na hodně léty osvědčených klasik, je velké plus, které je třeba ocenit i v případě této kapely z Ohia.

Moderat unášeli do jiné galaxie

Muziku z jiného soudku předvedli s úderem desáté ve velkém otevřeném stanu berlínští Moderat, kteří jsou v současnosti (a to i přes svou nekrátkou existenci) hodně horkým zbožím na poli IDM a minimal techna, ba elektroniky vůbec (připomeňme, že pražské Electronic Beats, konané letos v březnu, vyprodali během několika málo hodin). Na řadu přišlo nevhodné krytí programu, a to s hip-hopovým nováčkem, newyorskou rapperkou Azealiou Banks, která vystupovala na druhé straně festivalového areálu a určitě by stálo za to ji vidět…

Tři postavy za pultem, světelná show, zajímavá projekce, minimal techno, ze kterého mrazí, a lámané beaty, z nichž vás lechtá žaludek. Moderat alias Sascha Ring (Apparat) a Gernot Bronsert a Sebastian Szary (dohromady Modeselektor) si s pohodovým publikem dělali, co chtěli. Donutili lidi na chvíli vypnout, nechat se unést kamsi do jiné galaxie a s pomocí afrodiziakální muziky jim způsobit na tváři dost neinteligentní vysmáté výrazy. Nemusíte ani brát drogy, abyste se cítili jako na tripu. Kdyby pány z Kraftwerk zajímalo, jak se dělá skvělá elektronika půl století poté, měli by si poslechnout právě Moderat. Kdo chtěl a ještě stále cítil svoje nohy, mohl se sem o půlnoci vydat na dvouhodinový Modeselektor DJ set. Dvojice hraje bez Apparata muziku trochu z jiného soudku, na noční výmaz elektronikou jsou Bronsert a Szary však naprosto ideální partneři.

Pokorní Travis

Hlavní pódium uzavírali Travis, skotští velikáni post-britpopové vlny na Britských ostrovech. Další legenda svého žánru, jejíž hudební životopis obsahuje nesčetně položek, od dvou prvenství v Brit Awards, přes osm milionů prodaných desek, až po dlouhý seznam singlů jako Sing, Why Does It Always Rain On Me? či Flowers In The Window. Všechny tyto a mnohé další staré hity kapely v pátek večer zazněly, s nimi také novinky z loňské desky Where You Stand. Travis měli na Bažant Pohodě vystoupit už v roce 2009, festival toho léta však postihla tragédie v podobě zříceného stanu, která měla za následek zrušení koncertu i celé akce. Po pěti letech se charismatický Fran Healy a jeho parta do Trenčína vrátili, aby předvedli skvělou, leč trochu nenápadnou show plnou chytlavých a léty ověřených melodií. S pokorou, velkou spoustou úsměvů zpod růžového vousu a mnoha díky Pohodě ukázali, že ani s necelým čtvrtstoletím na krku nepatří do starého železa. Travis jsou takoví…lepší Coldplay. Ti ostatně sami tvrdí, že Skoty považují za svou největší inspiraci.

Mezi dnešními vystupujícími se představí například noise popové duo Sleigh Bells, Američanka Kelis, skotští králové post-rocku Mogwai, post-dubstepoví Mount Kimbie, legendy britpopu Suede, trip-hopový kouzelník Tricky či bratrské elektronické duo Disclosure live. Počasí se umírnilo, je proto třeba utratit zbývající eura v peněženkách a nechat se unášet skvělou hudbou od skutečnosti. Je to poslední den před návratem do každodenní reality a je tu taková pohoda!


Napište komentář

Petra Chromčáková
O Petra Chromčáková 153 Článků
Devatenáct let jsem prožila v Beskydech, nyní už delší dobu přebývám v Praze, kde studuju Elektronickou kulturu a sémiotiku. Momentálně se přechodně nacházím ve Švédsku, nejkrásnější zemi na světě. Mými největšími koníčky jsou film a hudba, proto jsem se před nějakou dobou rozhodla začít trochu psát a zavedlo mě to rovnou sem. Ze žánrů zvládám skoro všechno, nejvíc srdcovek je ale mezi kytarovkami. Nejzásadnější desky jsou pro mě Gorilla Manor (Local Natives), Funeral od Arcade Fire, War Stories od UNKLE a Mezzanine (Massive Attack).