
United Islands of Prague je festival konaný v centru hlavního města a nabízí během čtyř dnů přes 100 umělců jak z české scény, tak z celé Evropy. K tomu nechybí workshopy, přednášky a v neposlední řadě uchvacující scenérie Prahy a pražských ostrovů. Celý program je navíc zcela zdarma a my se byli zblízka podívat na hudební program dvacátého prvního ročníku v páteční večer a sobotu.
Festival United Islands je koncept, který divákům přináší talentované a vycházející interprety z celé Evropy. Hlavní stage se rozprostírají na Střeleckém, Slovanském a Dětském ostrově, zbytek programu je potom možno vidět v pražských klubech jako Cross, Chapeau Rouge nebo Music Club Jižák. Jak již bylo zmíněno, neplatí se žádné vstupné, proto se festivalu může zúčastnit skutečně každý a užít si vystoupení třeba právě nově vycházejících hvězd.
Páteční kontroverze, emo verze Alberta Černého a circle pit v dešti na trávě
První viděnou kapelou pátečního programu byli nevymáchaní Joe & The Shitboys z dalekých Faerských ostrovů. Bisexuální vegani a jejich shitpunk s texty zaobírajícími se právě velmi polarizujícími společenskými tématy vzbudili na druhé největší stagi Střeleckého ostrova pozdvižení. Během svého tři čtvrtě hodinového setu dokázali odehrát kolem dvaceti burcujících a úderných písní, jež byly kolikrát právě třeba ani ne minutové, a nezapomněli ani interagovat s publikem a vybízet jej k četným reakcím. Během jejich setu a hitů, které jsou v překladu nazvány např. “Zachraň planetu, ty blbe” “Drogy jsou pro děti” “Pokud věříš v jedení masa, začni svým psem“, část lidí zhnuseně odešla. Zbytek se však náramně bavil a užíval si naprostou unhinged atmosféru a nevymáchanou hubu zpěváka Joea.
Čtěte také: Line-up Rock for People 2024 má téměř finální podobu
Stage DPP byla postavená na Slovanském ostrovu a pokud někdo neměl pláštěnku nebo deštník, mohl se před přítomným deštěm schovat pod příhodné listí stromů. Němečtí Lonely Spring zde mířili na mladší publikum svým emo pop-punkem, který evokoval tvorbu čím dál většího Yungbluda nebo o něco mladších Boy Bleach z Anglie. Svou prezencí a interakcemi zpěvák zase trochu připomínal jakousi emo verzi zpěváka Alberta Černého z Lake Malawi nebo bývalých Charlie Straight. A to tak, že vážně. Vystoupení to bylo sice příjemné, chorvatští From Another Mother však nasadili laťku výrazně výš.
Tříčlenná kapela svým noise rockem plným výživných riffů skutečně upoutala pozornost. Zpěvák a kytarista s basákem se nebáli v dešti mezi lidi, basák dokonce vytvořil naboso circle pit v trávě. Odehráli kromě svých autorských věcí také cover Danny Nedelko od IDLES, při poslední položce na setlistu si vyměnili nástroje a ukončili svůj set velikým rachotem. Stali se tak hlavním highlightem pátečního programu a můžeme doufat, že se v Česku dočkáme i jejich klubové premiéry. O závěr pátečního večera se na hlavní stage střeleckého ostrova postarali vídeňští DIVES se svým příjemným indie popem.
Sobotní fenomény posledních let a nevýrazný headliner
Poslední den festivalu přinesl lepší počasí a také české fenomény posledních let. Ve tři hodiny odpoledne se na hlavní Evropa stage předvedli francouzští Télépagaille. Za hřejícího slunce a na pódiu, přes které šlo vidět panorama Karlova mostu, se začínající kapela nebála hrábnout do strun. Jejich texty jsou psány v rodné francouzštině a muzikanti se žánrově pohybují někde mezi indie rockem s alternativou. Kvílící synťáky byly hlavním prvkem, díky kterým je člověk mezi ostatními kapelami rozpoznal. Na obrazovce je doplňovaly vizuály skákajícího loga DVD, vějící se torsa a různé grafické podoby jejich názvu. Na nadějné kapele bylo poznat, že měla z odpoledního slotu radost a děkovali nejen organizátorům za pozvání, ale i zvukařům a celé crew. Následovalo vystoupení vycházející hvězdy ze Slovenska, Vojtika.
Čtěte také: Třetí ročník Composers Summit Prague dopadl více než slušně
Ten na vedlejší Radio 1 stage zastupoval queer menšinu a vzbuzoval ještě větší kontroverzi než páteční Joe & The Shitboys. Celý laděný v černém, včetně šatů a rukavic, evokoval ranou éru Briana Molka z Placebo. Právě provokací si získal přes dvě stě tisíc zhlédnutí na Youtube se svým hitem Detvanský Sen, který se stal i jasným hřebem vystoupení, a to nejen co se natáčejících mobilů ve vzduchu týče. Na pódiu vystoupil sám a nebál se rýpnout si do toho, že je dav mrtvý a že jediný kdo se na něj usmívá jsou gayové vzadu. Kdyby Vojtik během svého setu vsadil na rychlejší věci a mimo jiné také lépe uspořádal svůj setlist, odcházelo by se z vystoupení s mnohem lepším dojmem. Hlasově to ovšem byla moc hezky odzpívaná tři čtvrtě hodinka, zbývá to jen ještě celé trochu doladit. Charisma i talent má umělec na rozdávaní, a tak o něm určitě ještě uslyšíme.
Mistr slova, rýmů a beatů MC Gey nastoupil za obrovského rachotu s šestou hodinou večerní. Zástup fanoušků hltal každé jeho slovo a užíval si rapu a trefných textů. “Praho, jste nejlepší město v Praze!” zahlásil jako jednu z prvních věcí. Kromě ironických textů, světově znělých beatů, rýmovaček a sprosťáren se dostalo i na vážnější témata. MC Gey nezapomněl připomenout, jak se tady oproti některým jiným zemím, máme stále dobře a jak důležitá je demokracie a svoboda. Rýpnul si do slovenského rappera Rytmuse v návaznosti na nedávné prezidentské volby na Slovensku a v neposlední řadě přišla řeč i na konflikt v Palestině. Jednalo se bez pochyby o nejosobitější vystoupení celých United Islands. Překvapením byl Rohony, který byl jednoznačně nejvíce opěvovaný a na jehož vystoupení byla hmatatelná nejsilnější odezva. Interpret mísil elektronickou taneční muziku s rapem a drum and bass.
Většinu textu měl umělec problém udýchat, ale davu to vůbec nevadilo. Jeho texty se sborově a hlasitě zpívaly i za něj, nechybělo pogo a převážně mladší osazenstvo bylo v naprostém rauši. Rohony je jakýsi lokální fenomén, který je vlastně větší, než se vůbec zdálo, a vystoupení na United Islands to potvrdilo. Kvalitu hudby a hodnotný přínos vystoupení asi nemá smysl řešit, atmosféra však byla jedinečná. Konec konců moshpit na Vysoký Jalovec se jen tak nezapomene a mladší generace, jež v některých případech byla doprovázena rodiči, měla zážitek na měsíce dopředu.
Čtěte také: Květen v hudebních akcích: Rychle rostoucí Landmvrks, dvoják Rammstein či návrat Bruce Springsteena
Festival oficiálně zakončil na hlavní stagi začínající britský písničkář AJ Wander se svou tříčlennou kapelou a delikátním setem, připomínající z žánru například Amber Run nebo X Ambassadors. V hlavních rolích piano, kytara a bicí. Zpěvák svým jemným hlasem v určitých částech připomínal Conora Masona z Nothing But Thieves. Set to byl sice povedený a hezky odehraný, avšak po předcházejících vystupujících moc neoslnil. Hlavní slot a velké pódium poté AJ Wandera s kapelou tak trochu utopilo. Nedostatek vlastních písní a krátká hudební dráha se na vystoupení podepsala – člověk měl od posledního velkého jména festivalu rozhodně větší očekávání. Kdo by měl zájem se přesvědčit na vlastní oči a uši, právě posledně zmiňovaný AJ Wander je také součástí letošního Metronome Festivalu, kde bude jistě hrát v dřívějších hodinách.