Letní prázdniny roku 2014 v Meet Factory odstartovalo trio Is Tropical z Londýna. Prostor před ním dostal tak řečený TEVE, který dorazil pro změnu z Brna, a celé to probíhalo zhruba následujícím způsobem…
Zatímco se v úterý venku konečně trochu oteplilo, všechno bylo zase na chvíli sluncem zalité, pražské zahrady a zahrádky prosytila vůně grilu a piva, přátelé smíchovské továrny, závisláci na klubovém programu a pár fanoušků indie music se vydali prozkoumat, kdo jsou to ti hitmakeři Is Tropical. Co čert nechtěl, namísto záplavy endorfinů z hudebního zážitku a zábavy v duchu summer & fun je čekala leda tak studená sprcha. I když jak koho… Pražská premiéra Is Tropical se ukázala být dokonalým nástrojem na bipolarizaci. Zkrátka, někdo to rád takové, jiný zase… Výkvětu britské indie-popové scény každopádně stačilo pouhých pár minut k tomu, aby přiměl publikum rozbít se na tábory – spokojenci se svlíkali a pařili pod stage, zbytek korzoval mezi barem a čerstvým vzduchem přemýšleje jestli odejít hned, nebo až po první třetině. Výraznější pospolitost se udržela snad jenom během vystoupení brněnského kumštýře, který vystupuje pod hlavičkou TEVE. Zdrojem soudržnosti posluchačské obce při jeho působení na pódiu však docela úplně nebylo pozitivní kvitování výstupu, spíše naopak.
Se supporty je to těžká, ne-li marná věc. Jednou za sto padesát let se poštěstí, že někdo vybočí ze série ztráty času a mile překvapí. Děje se to ale zřídka. Většinou narazíte na předskok, který se dá označit přinejlepším za zbytečnou, leč zároveň svým způsobem praktickou náplň dlouhé chvíle při čekání na hlavní hvězdy. V horším případě se může stát, že potkáte holý nesmysl, který se dá poslouchat jen horko těžko. TEVE v tomhle směru zaujal pozici na pomezí obou nastíněných variant (těch horších). Antonín Koutný takhle za mikrofonem s kytarou v ruce působí jako sympatická a zjevně upřímná osoba. Jeho číslo však bylo ztělesněním toho, jak to dopadne, když myšlenku znesvětí prostředky.
TEVE měl/i v repertoáru všechno, co za jiných okolností může být příjemným osvěžením klasického folkového přístupu. Absolvent FAVU se nebojí experimentovat – hraje si s vokály, snaží se vytvářet atmosféru, má tam toho kluka, co mu oblíká elektro kabát… málo je mu to ale platný. Pravidla jsou sice od toho, aby se porušovala, existují ale principy, které nejde obejít jen tak. Stavět na folkových základech bez melodie, silného textu, čirého muzikantství a rovnou přeskočit k rádoby experimentu, to je něco nestravitelného i pro publikum Meet Factory, které je jinak řekněme hodně smířlivé. Býval by to TEVE mohl alespoň částečně vykompenzovat kouzlem osobnosti… ani toho se mu však příliš nedostávalo. Jakoby se vezl na svojí uměle vytvořené vlně a čekal, kam ho doveze. Konalo se zklamání vol. I.
Čert vem support. S daleko větší razancí dopadla kosa na kámen po příchodu Is Tragical, teda Is Tropical. V Meet Factory to mysleli vážně dobře. Pozvali ty vlasatý sympaťáky, co na YouTube trhají rekordy ve zhlédnutí videí za měrnou jednotku času, aniž by si k tomu (většinou) pomáhali kontroverzí nebo jinou tlačenkou. Nějak to ale nevyšlo. Is Tropical se rozhodně neobjevili na prknech továrny náhodou. Kdo by nechtěl mít pod střechou v den začátku letních prázdnin kapelu, která nosí tolik symboliky ve jméně a na kontě má hitovky jako Lover’s Cave, Lies nebo The Greeks ?! Londýnské trio má za sebou víc než pár komerčně úspěšných zářezů na pažbě. Obklopili se zdatným týmem, vyhráli se po boku zvučných jmen jako Crystal Fighters nebo Klaxons a na aktuální studiové desce I’m Leaving se to jali pořádně zúročit. Alespoň po zvuku se na druhé studiovce vyprofilovali jako extrémně cool parta, která dokáže uspokojit uši se slabostí pro vintage disco a la kultovní OST k bijáku Drive, navázat na odkaz indie poskok rocku tak, jak s ním dávno přišli jiní (viz jmenovitě třeba Bloc Party), a udělat z něj mainstreamovou záležitost, která táhne. Na téhle partě je jedna věc slibnější než druhá, ve výsledku přitom ale tolik nevyužitého potenciálu!
Kruciální potíž je, že ta naleštěná zvuková fasáda, kterou se pyšní obě studiové desky, jak I’m Leaving, tak předchozí Native To, bohužel není zrovna nejpřenosnější do klubových prostor. Respektive mohla by být, ale Is Tropical o to absolutně neusilují. Nejzáživnější položky na set listu, jako již zmíněné Lover’s Cave, Lies nebo The Greeks, naživo obstály jenom díky skvělé dynamice, která (bez ohledu na způsob prezentace) hraje na ty správné tanečně-zábavní noty. Ve srovnání s přísliby, které po bližším seznámení s diskografií většinu příchozích nalákaly, však šlo pouze o stín toho, co se od kapely takového formátu jako Is Tropical očekávalo. To, co předvedli, na stupnici zážitků místy nešlo zařadit jinam než na úroveň srovnatelnou s průměrným podnikovým večírkem nebo muzikálem ze střední. I když člověk velkoryse mávnul rukou nad herním přizdisráčstvím a přečerpáním cizích vlivů, chyběl tomu prostě lesk, nadhled a hlavně koule!
Záchrana reputace přišla až v samotném závěru koncertu, kdy kytarista Gary vytáhl z úkrytu svoji impozantní přítelkyni, aby společně s kapelou odzpívala tropickou hymnu Dancing Anymore. Ta dala zapomenout všem záporným kulturním hodnotám, které Is Tropical během večera stihli vyrobit. Někdo by jim měl důrazně říct, že tudy vede cesta. Nepatrný detail jako třeba výběr holky a poloha hlasu dělají divy – trefa do černého! Takže verdikt? Is Tropical si rozhodně zaslouží ještě další živou šanci. Klidně na ně vyražte beze studu (a očekávání) i příště. Zvlášť, patříte-li k těm, kterým stačí k radosti tak málo jako rytmus a sympatie. Doporučit tenhle britský produkt po pražské premiéře ale každopádně nelze. Ne jinam než do sluchátek. A pokud jste se nepříjemné pachuti rozpaků a zklamání z úterního koncertu pořád ještě nezbavili, buďte v pohodě (nejste sami) a nebuďte skleslí. Třeba vám od ní pomůže neutralizace mlíkem aneb Neutral Milk Hotel jsou už za dveřmi! PS: Sraz v Meet Factory nejpozději přesně za měsíc, 3. srpna 2014.
