Nejprve rozezněla tvrdé kytary skupina Proximity, poté vlažnějším pop-rockem roztančili Support Lesbiens a nakonec zběsilý metal předvedli Waltari. Všechny tři formace klub tento večer doslova rozhicovaly.
V úterý 18. listopadu se kapela Support Lesbiens spolu s Waltari zastavila v rámci svého turné v klubu Rock Café. V půl deváté nastoupili na pódium předskokani, pražská kapela Proximity, která dav i klub rozehřála svěžím metal-corem a skvělým hlasovým osazením zpěváka Jiřího Strejčka. Na divácích bylo vidět, že je to baví, ale že už se nemohou dočkat hlavních hvězd večera. Otázka byla, jestli jako druzí vystoupí Waltari nebo Support Lesbiens.
Foto: Support Lesbiens + Waltari, 18. 11. 2014, Rock Café, Praha
Byla to právě domácí parta, která se skladbou Leave a Message vstoupila na jeviště. Celá formace včetně Czendy Urbánka a Hynka Tomana se s vervou pustila do hraní, a to s tou nejlepší náladou. Nejen skvělý zvuk, který podtrhoval jednotlivé nástroje a ladil je do libého celku, odměňovali fanoušci potleskem. Zpěvák Czenda zvládal zpěv také s přehledem, a to i při tvrdším kousku Wareligion, kterým diváky ladili na své mnohem tvrdší kolegy. Samozřejmě zazněly klasiky jako pomalejší Cliché, taneční Let’s Dance, Fameless a Sweet Little Something. Z poslední desky to byla například Criminal nebo Love Is Nonsense, ke které vypustili nedávno videoklip. Fanoušci byli navíc ještě nadšení z piva, které během koncertu Czenda občas rozdával. Nechyběly ani vtípky a žerty: ‚‚Je nám tady na pódiu hrozné vedro, tak jsme vypnuli klimatizaci, aby vám bylo také,‘‘ nebo: ‚‚Dneska jsme si tady všichni tak nějak blíž. Dokonce se tu s kluky střídáme o jeden ručník.‘‘ Ačkoliv bylo vystoupení přes hodinu dlouhé, fanoušci si vyžádali ještě přídavek. Pak už bylo opravdu na čase pustit na pódium další partu.
Tou byla finská kapela Waltari, která ovšem měla problém s připravením stage. Fanoušci už byli netrpěliví, když se skupina nemohla stále dozvučit tomu správnému soundu. A když už to vypadalo nadějně, kapela, ze které přijelo pouze pět členů (z klasické sedmičlenné sestavy), měla stejně menší problémy, jako třeba zamotané dráty nebo nedoladěná baskytara zpěváka Kärtsyho Hatakky. Nicméně, slovy ‚‚Let’s do it boogie boogie!‘‘ zahájili vystoupení písničkou Vogue. Klasicky zběsilá show rozhýbala fanoušky, kterých trošku ubylo. Zazněly skladby jako Death Metal Symphony, Below Zero nebo Death Party. A party to byla veliká, střídání metalových riffů s tanečním rytmem bavilo každého fanouška. Ti, co na Waltari byli poprvé, nestačili zírat.
Asi nejdříve každého napadlo, co mají Suport Lesbiens s kapelou Waltari žánrově společného. Pravda je taková, že kromě rockových vyhrávek domácí formace téměř nic. Ovšem i přesto, že v podstatě obě vystoupení působila jako dva různé koncerty, večer to byl povedený a každý si přišel na své. Zkrátka někteří přišli buď na Supporty, nebo jen na Waltari, ale valná část si užila obě dvě tyto kapely. Za chválu stojí především super zvuk v klubu. Za vytknutí pak asi jen horko, které v místnosti nastalo, ještě než začal kdokoliv hrát.
